Komárno

Historie

Na strategickém místě, kde se Váh vlévá do Dunaje existovalo souvislé osídlení, které bylo pod uherskou vládou již v 10. století.V 15.století se zde narodil Ladislav Pohrobek. Později zde byla vystavěna pevnost, která je doložena již v 16. století. Ta byla jedna z nejvýznamnějších v celém tehdejším Uhersku; nebyla nikdy dobyta silou a patřila k významným bodům vojenského odporu proti postupujícím vojskům Osmanské říše. V 17. století byla hned vedle původní postavena nová, další pevnost.

Město bylo čistě maďarské až do roku 1918. Ačkoliv vyhlášením Československa se stalo součástí nové země Slovenské, Maďaři se ho nechtěli vzdát a vypukl tak ozbrojený boj, který byl nakonec neúspěšný. Původní jedno město bylo rozděleno ve dvě; jižní část, přesněji jen malé předměstí (Újszőny), které bylo připojené v roce 1896, zůstalo Maďarsku, začalo být reorganizováno na město a dnes patří k významným železničním křižovatkám. Komárno se naopak stalo významným československým přístavem na Dunaji. Roku 1931 se zde narodil fotbalista Anton Moravčík.

Maďarská správa zde byla obnovena až v předvečer 2. světové války a odstoupení jihovýchodního pohraničí ČSR, kdy Budapešť získala celý jih Slovenska s maďarskou menšinou až po Nové Zámky.

Po druhé světové válce bylo město spolu s celým jižním Slovenskem opět připojeno k Československu, avšak maďarská menšina tu stále zůstává, čítá kolem šedesáti procent. Město tak má do jisté míry maďarský charakter a dvojjazyčné nápisy jsou běžné. Právě v Komárně je koncentrováno největší maďarské osídlení na Slovensku; nacházejí se zde četné menšinové kulturní instituce, školy (maďarská univerzita, jediná na Slovensku). Několik let po válce byl dle návrhu slavného českého architekta Bohuslava Fuchse postaven soubor obytných domů.