Nezdenice

Pamětihodnosti

Nezdenská kyselka

První písemnou zprávu o nezdenské kyselce z pramene Pod Nadějovem podal roku 1585 moravský a zemský fyzik Tomáš Jordán z Klausenburku ve svém díle „Knijha o Wodách Hogitedlných neb Teplicech Morawských “. Podle jeho popisu prý prospívá lidem, kteří často vrhnou, pomůže při úplavici, střevních chorobách, chorobách jater a žloutence. Navíc uvádí výčet solí, jež voda obsahuje a všem připisuje značné léčebné účinky.

V 17.–18. století stávala u pramene s vysokým obsahem jódu a bromu lázeňská budova patřící Světlovskému panství a nemocní se v ní koupali ještě v roce 1887. Toho roku byla budova pro sešlost zbořena, avšak měděné potrubí zůstalo nadále zakopáno pod zemí. V roce 1912 měly být nad kyselkou v panském území otevřeny kamenné lomy. Obec obratem odepřela povolení k těžbě, jelikož panovala důvodná obava, že studánka kyselky bude buď úplně zničena nebo voda ztratí na jakosti. To nechtěli zástupci vesnice připustit, jelikož byla až na jednu výjimku jedinou studní, jež v zimě neztrácela vodu a obyvatelstvo z ní denně čerpalo. Těmto námitkám však nebylo na okresním hejtmanství v Uherském Brodě vyhověno. Nakonec byla ve třicátých letech 20. století nadějovská kyselka za sumu 80 000 korun neodborně svedena na jiné místo, nicméně podle předpokladů byl pramen značně znehodnocen. Navzdory těmto okolnostem nový rozbor prokázal, že nadále obsahuje pozoruhodné množství léčivých látek.

Dalším zdrojem jodové vody je tzv. Kořenskovská kyselka (název je odvozen od přezdívky vlastníka pozemku) a stejně jako nadějovský pramen obsahuje velké množství tělu prospěšných chemických látek (uhličitan sodnatý, jodid, bromid a boran sodný, boran sodnatý, uhličitan vápenatý i hořečnatý, chlorid draselný a množství kyseliny uhličité, polovázané i volné). V osmdesátých letech 19. století měl zřídlo v pronájmu exportér, jenž odtud vyvážel na 80 000 lahví ročně. Tyto kameninové nádoby (gugačky, kukačky) byly nabízeny především v Rakousku a Uhrách, zejména proti průduškovým, hrtanovým, žaludečním a střevním katarům.

• Budova nezdenské kyselky stojící několik metrů od koupaliště a lyžařské sjezdovky

• Schodiště vedoucí k prameni

• Pramen nezdenské kyselky. Na místech, jež přišla do kontaktu s vodou, je patrná silná vrstv usazených minerálů

• Pramen a okolí Kořenkovské kyselky

Zámek

Na místě jednoduché jednopatrové zámecké budovy v empírovém slohu původně stávala tvrz ze 14. století, náležející místním vladykům z Nezdenic. Za válek Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína byla pravděpodobně zpustošena, nicméně záhy byla opět obnovena. Jako existující objekt se připomíná ještě v roce 1637, kdy Nezdenice od evangelíka Fridricha Kalkreutera koupil Menhart Marisiany. V roce 1714 koupili Nezdenice Serenyiové, kteří tvrz ve 20. letech přebudovali v menší barokní zámek. Do empírového slohu byl přestavěn v letech 1820–1822 Janem Herringem. Roku 1925 zakoupili zámek bratři Spíškové, kteří jej zrekonstruovali (1926) a drželi až do Vítězného února 1948. Dnes je objekt majetkem obce a slouží jako jedna z budov komplexu domova pro seniory, jenž byl postaven v prostorách bývalého zámeckého parku.

Kostel sv. Petra a Pavla

Jde o jednolodní orientovanou stavbu s polygonálním závěrem kněžiště a čtyřbokou věží nad průčelím. Kněžiště je členěno opěrnými pilíři, zaklenutou konchou s výsečemi a jedním polem válené klenby s vytaženými hřebínky. Loď kostela je plochostropá, podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu, nad závěrem zvalbenou.

Poprvé je kostel v archivních listinách připomínán v roce 1392 a jako jeho patron se uvádí pan Jan ze Záhorovic. Před tímto datem zde stával jen drobný dřevěný kostelík, který byl pravděpodobně zřízen mezi lety 1339–1346 na popud markrabího Karla, jenž určitou dobu svého života sídlil v blízkém Bánově. Zděný kostel zde byl vystavěn teprve v letech 1349–1357 za panování jeho mladšího bratra Jana Jindřicha a za přispění olomouckého biskupa Jana VIII. Za husitských válek kostel pravděpodobně náležel husitům, avšak i přesto byl v roce 1424 vypálen. V dalších letech pak sloužil Českým bratřím, kteří Nezdenice opustil po bitvě na Bílé hoře. Vypálen byl téměř za všech vpádů z uherské strany a do dnešního dne již naprosto ztratil svůj původní ráz. První katolický farář zde byl dosazen po téměř tři sta letech maďarským pánem vesnice Marsinayem v roce 1688. Fara z vepřovice byla ke kostelu přistavěna v roce 1705. V roce 1741 k němu byla přistavěna desetimetrová přední část s věží, nová loď (západní zeď) pochází z roku 1767. Jelikož v roce 1822 při neopatrném pálení voskových svíček fara vyhořela, vystavěli farníci novou budovu z kamene, jež byla vysvěcena 31. května 1825. V průběhu dalších let probíhaly na kostele drobné opravy, které přispěly ke zvelebení budovy. Nově byly mezi jinými zrealizovány křížová cesta (1889), kamenné schody od fary ke kostelu, kazatelna (1895), oltář (1922) a kněžská hrobka. Poslední listopadovou neděli roku 1931 došlo k vysvěcení nových zvonů a v roce 1934 byly pořízeny nové varhany. Při osvobozování obce v roce 1945 byla kostelní věž z jižní strany zasažena dělostřeleckým granátem, jenž ji téměř zničil. Po důkladné opravě byly následujícího roku vysvěceny nové zvony, k nimž přibyl i umíráček z roku 1675. Další dílčí opravy probíhaly až do listopadu 1994 a vyvrcholily demontáží věže, která byla vyzvednuta a ukotvena na ocelovou základnu. Do kopule byla uložena zpráva starosty a faráře Plachého o dění z vesnice a okolí. Elektrické hodiny byly do věže zasazeny teprve roku následujícího. Oficiální dokončení kostela se datuje k roku 1996. Náklady na poslední opravy činily 250 000 Kč. V interiéru kostela se dodnes dochovala kamenná křtitelnice z počátku 16. století zdobená erbem Ořechovských z Holubic.

• Pohled na kostel od hlavní cesty

• Pohled na kostel od hřbitova

• Kaplička, která je situovaná za hlavní cestou naproti kostela

Socha sv. Jana Nepomuckého

Tato poměrně nenápadná plastika stojí čelem proti nově zrekonstruované budově nezdenského zámečku, zády pak ke starému obecnímu hřišti (tzv. Školce). Původní skulptura byla vytesaná z pískovce, v roce 1993 však byla nahrazena novou figurou ze směsi písku a lepidel. Současně byl zrekonstruován i podstavec. Odbornou asistenci při výměně zajišťoval akademický sochař Jan Jelínek.

Podle Nezdenské kroniky je mecenášem sochy občan Jan Sedlák, sídlící v domě čp. 5, jenž se v roce 1866 jako voják účastnil prusko-rakouské války, kde mu byly při šarvátce s Prusy uťaty obě ruce; jedna u ramene, druhá u lokte (údajně mu byly vydloubány i obě oči). Po jeho umístění ve vídeňské nemocnici jej navštívilo velké množství místních obyvatel a byl od nich zahrnut peněžitými dary. Po propuštění k domácímu léčení použil část darovaných peněz na výstavbu tohoto pomníčku, kterým chtěl svému patronovi poděkovat za návrat.

Historie

Do roku 1900

6. září 1910 postihla Nezdenice jedna z největších povodní v historii, při níž se voda dostala až do úrovně kolejí. Zbořila několik domů a napáchala velké škody na domácím zvířectvu. V ulici U mlýna bylo z důvodů předcházení podobným událostem zakázáno stavět a postiženým lidem byly vykázány parcely výš na svahu levé části obce. Tímto způsobem vznikla nová ulice, dnes vedoucí ke kyselce, koupališti a sjezdovce. Další, méně ničivé povodně, přišly v roce 1911 a 1919, což přinutilo zemskou správu, aby řeku Olšavu zregulovala alespoň v samotné vesnici. V roce 1912 byl v Nezdenicích otevřen první andezitový lom. Materiál z něj byl používán většinou na mostní kvádry, silniční kámen na dlažbu, stavební kámen na zpevňování břehů atd. Těžba v kamenolomu byla zastavena v listopadu 1965, neboť jeho velkou část zatopila spodní voda. Druhý lom v Nadějovně byl otevřen v roce 1951 a kámen, jenž se zde vytěžil, byl zpracováván přímo v drtičce kamenolomu a používán jako silniční štěrk. Uzavřen byl v roce 1971.

V letech 1923–1925 byla v Nezdenicích provedena parcelace statku, odvodňování a zcelování pozemků. Většina rolníků a domkářů však nebyla spokojena, neboť za dobré a kamení prosté pozemky získali jiné, většinou horší bonity.

V závěru druhé světové války bylo osvobození vesnice součástí bratislavsko-brněnské operace. V jejím rámci se obec stala 15. dubna 1945 terčem leteckého bombardování (dopadlo zde 30 pum) a posléze cílem dělostřeleckého odstřelování spojenců, jež trvalo od 26. do 29. dubna. Vlastní boj o vesnici vyvrcholil následujícího dne, kdy ruští a rumunští vojáci podnikli proti pevným německým pozicím soustředěný palebný a posléze i pěchotní útok. Na katastru obce v průběhu bojů padl jeden ruský a dva rumunští vojáci (některé zdroje uvádí dalších pět neznámých rumunských vojáků). Celkové válečné škody dosáhly částky 768 000 korun, z čehož činily škody na soukromém majetku 695 000 korun. V letech 1938–1945 padlo, bylo popraveno nebo v důsledku bojových operací zemřelo 14 nezdenských občanů.

V období po válce a únoru 1948 se obecní dění soustředilo především v oblasti rozvoje a zvyšování zemědělské výroby. V 70. letech to pak byly stavební úpravy, zejména výstavba inženýrských sítí, rozšíření hřbitova, oprava ulic a stavba koupaliště. V 80. letech byla v rámci akce Z dokončena budova pošty a služeb a pohostinství s přísálím. Stavební práce pokračovaly i v oblasti zlepšování kvality životního prostředí. Ve stejném trendu se odvíjelo dění v obci i po listopadu 1989.