Holešov

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Holešově.

• Zámek
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Kaple svatého Kříže z roku 1662
• Kaple svatého Martina
• Morový sloup u kostela z počátku 18. století, vysoký 7 m

Židovské ghetto

K výrazným rysům města patřila od 15. století do 40. let 20. století početná židovská komunita. Za nejstarší zmínku o přítomnosti židovského obyvatelstva v Holešově je považována zpráva v zemských deskách moravských z roku 1391, podle níž měl jistý Žid Pešak z Brna získat dvůr v Kostelci u Holešova. Avšak skutečný počátek židovské komunity souvisí až s vypovězením Židů z královských měst v roce 1454. Židovská obec pod ochranou holešovské vrchnosti patřila k nejvýznamnějším na Moravě. Největšího počtu dosáhlo zdejší ghetto v roce 1848 (1694 obyvatel, tj. 30 % tehdejší populace Holešova). Tehdy se také stalo samostatnou administrativní jednotkou. „Židovský Holešov“ (tzv. „Židovna“) pak existoval až do roku 1919, kdy byla obě města spojena v jedno.

Židovská komunita v Holešově se stala několikrát obětí pogromů či protižidovských bouří. 5. dubna 1774 bylo ghetto vydrancováno po vraždě křesťanské lehké dívky, která vydírala Žida Abrahama Arona. Byly vyrabovány téměř všechny židovské domy v ghettu včetně Staré synagogy. Roku 1899 došlo k dalším protižidovským násilnostem, kterým předcházela dvě falešná nařknutí z rituálních odběrů krve křesťankám. Obě byly později odsouzeny.

Nejznámější holešovský pogrom se udál 3. – 4. prosince 1918. Bylo při něm vydrancováno 50 domácností a pálen majetek holešovských Židů. Dva lidé při něm přišli o život. Vše začali vojáci Československé armády, patrně z ostravské posádky, k nimž se posléze přidalo i křesťanské holešovské obyvatelstvo. Vojáci v rámci rabování zastřelili Heřmana Grünbauma a Hugo Gretzera, shodou okolností jejich bývalé spolubojovníky, kteří se jen nedávno vrátili z bojů v 1. světové válce a kteří byli zavražděni, když bránili svůj majetek. Pogrom zastavil až příchod vojska z Kroměříže, neboť strážníci z Holešova drancovali také.

Židovská komunita zanikla během holokaustu. Po válce, kterou přežilo jen asi 9 % obyvatel židovského původu, byla nakrátko obnovena náboženská obec, ale nakonec byli zbývající členové podřízeni ŽNO v Brně. Poslední příslušník zemřel v roce 1986. V současné době usiluje občanské sdružení OLAM – Společnost Judaica o obnovení židovské kulturní tradice ve městě i o obnovení náboženské obce. Členové sdružení v Holešově pořádají od roku 2001 Festival židovské kultury (od r. 2003 Týden židovské kultury) zahrnující přednášky, koncerty a promítání filmů s židovskou tematikou. Nedílnou součástí festivalu bývá také mezinárodní brigáda na zdejším židovském hřbitově.

Po zničení Nové synagogy nacisty v roce 1941 se do dnešních dnů zachovala Šachova synagoga. Ta je unikátní renesanční stavbou s významnou vnitřní výzdobou polského stylu a instalovanou výstavou „Židé a Morava“. Druhou židovskou památkou je židovský hřbitov s nejstarším zachovaným náhrobkem z roku 1647. Mezi nimi je nejznámější tumba rabbiho Šabtaje ben Me’ir ha-Kohena (1621–1663), zvaného Šach, kterou každoročně navštěvují stovky ortodoxních Židů z celého světa. V areálu hřbitova je i rekonstruovaná obřadní síň se seznamem obětí holocaustu a židovských vojáků padlých za 1. světové války.

V Holešově působili tito rabíni: Isaac Segal (1630), Menachem Mendel (1646), Eliezer ben Abdeel Isaac, Šabtaj ha-Kohen (1662), Moses Isaac Zunz (1668–1678), Menahem Mendel (1679–1685), Israel Fränkel, Eliezer Oettinger (1689–1709), Joseph Oppenheim (1710–1714), David Strauss (1714–1722), Saadia Katzenellenbogen (1723–1726), Aaron Hamburg (1730–1759), Joseph Freistadt (1760–1765), Isaac ben Abraham (1767–1786), Judah Löb Teomin (1788–1794), Abraham Stern (1796–1797), Menahem Mendel Deutsch (1802–1819), Joseph Biach Feilbogen (1841–1867), Markus Pollak (1867–1893), Jacob Freimann (od 1893).

Rodáci

• Zdeněk Bardoděj (1924-2008) - toxikolog
• Jaroslav Böhm (1901–1962) - archeolog
• Josef Drásal – nejvyšší člověk, jenž kdy žil v českých zemích
• Theodor Čejka (1878–1957) - jeden ze zakladatelů esperantského hnutí v českých zemích
• Jiří Daehne (1937–1999) - český pedagog a básník, autor vernovských povídek,
• Růžena Děcká (*1946) - cimbalistka a pedagožka
• Miroslav Lorenc (1896-1943) - český architekt, legionář a účastník protinacistického odboje
• Mirko Očadlík (1904-1964) - hudební vědec, kritik a pedagog
• Ludmila Plecháčová-Mucalíková (1910-2004) - česká historička a vlastivědná pracovnice
• Aleš Podhorský (1900-1964) - divadelní režisér, herec a pedagog
• Josef Rafaja (*1951) - varhaník
• František Xaver Richter (1709-1789) - hudební skladatel a houslista
• Jan Schneeweis (1904-1995) - klavírista, hudební skladatel, sbormistr, sběratel lidových písní a spisovatel
• Jaroslav Simonides (1915-1996) - překladatel
• Jiří Voženílek (1909–1986) - architekt, urbanista a vysokoškolský pedagog