Volevčice

Pamětihodnosti

• Jednolodní kostel sv. Prokopa z roku 1840 stojí na místě původního gotického kostela ze 14. století.
• V západní části obce stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1926.
• Necelý kilometr jihovýchodně od obce se vypíná vrch Velká Volavka (344 m), na jehož severozápadním úpatí byla v roce 2000 zřízena přírodní památka Velká Volavka

Historie

Nejstarší písemná zpráva o Volevčicích pochází z roku 1333, kdy ves prodali bratři Luthold, Ratzko a Ahna oseckému klášteru. Ovšem archeologický průzkum prováděný v rámci výstavby nedaleké elektrárny odhalil jihozápadně od dnešní obce starší zaniklou středověkou ves.

Osecký opat Balthasar (1563-1579) prodal část klášterního majetku na Mostecku, takže v roce 1613 je majitelem Volevčic a nedalekého Bečova a Zaječic Vilém z Lobkovic, který je připojel ke svému bílinskému panství. Zhruba od roku 1650 byla majitelkou vsi vdova po Oldřichovi Adamovi z Lobkovic, Anna Marie rozená ze Šternberka. V roce 1652 se Anna Marie provdala za Jana hraběte z Rottalu. Zadlužené statky získal v roce 1656 Kryštof Ferdinand z Lobkovic, který Volevčice opět připojil k bílinskému panství. Jeho součástí zůstaly Volevčice až do zrušení poddanství v roce 1848. Poté se staly samotatnou obcí, ovšem od roku 1869 do konce 20. století byly osadou Bečova. Do roku 1950 byly opět samostatnou obcí a poté byly jako osada připojeny k Poleradům. V roce 1971 se opět osamostatnily.

Volevčice příslušely k bečovské farnosti, ovšem Volevčice měly původně vlastní farní kostel sv. Havla. Zpráva o zdejší faře pochází již z poloviny 14. století, ovšem v 17. století zanikla a zdejší kostel zůstal jen filiální.