Nová Ves v Horách

Pamětihodnosti

• Kostel sv. archanděla Michaela z let 1779-1784
• Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1777
• Památník obětem prusko-rakouské války (1866) z roku 1898
• Památník na počest rekonstrukce silnice Most-Mníšek z roku 1845
• Dřevařský rybník jihozápadně od obce
• Zámeček Lniště pod osadou Mikulovice

Historie

První osídlení má spojitost s rudným dolováním v Krušnohoří a probíhalo již ve 14. a 15. století. První písemná zmínka o obci se ovšem nachází až v listině vystavené na mosteckém hradě v roce 1564, kdy byla založena Magdalenou a Annou z Veitmile. Tehdy ves patřila k hradnímu panství a jmenovala se Rottendorf (z německého roden = mýtit). Nová Ves je příkladem způsobu tehdejší kolonizace, kdy byla půda rozdělena na rovnoměrné pásy táhnoucí se údolím od úpatí k vrcholu. Domy byly postaveny podél cesty a polnosti k nim se rozkládaly za domy.

Když v roce 1585 prodal císař Rudolf II. mostecký hrad i se vším příslušenstvím Ladislavu z Lobkovic, ocitla se Nová Ves v jeho majetku. Když Ladislav upadl v nemilost, jeho majetek byl císařem zkonfiskován a Rudolf II. prodal roku 1595 mostecký hrad tentokrát městu Most. Na konci 16. století se v Nové Vsi rozšířilo protestantství ze sousedního Saska. Po bitvě na Bílé hoře nastala rekatolizace a tak se mnoho zdejších obyvatel evangelického vyznání raději vystěhovalo za hranice, kde založilo na saské straně novou ves. Ta se nazývala Deutschneudorf (Německá Nová Ves) a původní se začala odlišovat jako Gebirgsneudorf - Nová Ves v Horách. Roku 1690 se stala Nová Ves v Horách opět majetkem Lobkoviců, kteří ji zahrnuli do svého panství Nové Sedlo-Jezeří, jehož součástí zůstala až do roku 1848. Po správní reformě v roce 1850 se Nová Ves v Horách stala samostatnou obcí, ke které byly připojeny osady Lesná, Mikulovice a Mariánské Údolí. Posledně jmenovaná osada se v roce 1957 odpojila a stala se součástí Horního Jiřetína. Naopak byla v roce 1960 připojena osada Mníšek.

Za druhé světové války vznikl v obci zajatecký tábor, kde byli soustředěni francouzští zajatci pracující v lese. Po skončení války proběhl odsun Němců, v jehož důsledku došlo k výraznému poklesu počtu obyvatel.

Původním zdrojem obživy obyvatel bylo zemědělství a práce v lese, v 16. století se objevilo paličkování. Na přelomu 18. a 19. století se rozšířila výroba drobných dřevěných předmětů a hraček a zemědělství ustupovalo do pozadí. Tato výroba se udržela ještě po druhé světové válce, ale od 50. let výroba pomalu zanikla. Část obyvatelstva docházela za prací do Saska a v 19. století do hnědouhelných dolů v Mostecké pánvi.