Cítoliby

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Cítolibech.

Dominantou obce je kostel sv. Jakuba Většího, který se stavěl v letech 1713-1715. Jeho architekt je neznámý. Interiér kostela je vyzdoben plastikami Matyáše Bernarda Brauna, oltářní obrazy namaloval Václav Vavřinec Reiner. Současné kostelní varhany postavil v roce 1901 pražský závod Rejna a Černý. Ty nahradily barokní koncertní nástroj, na který hráli mj. členové rodiny Kopřivů a který byl v období socialismu zničen na Novém Hradě. V roce 2009 byly restaurovány barokní věžní hodiny.

Plastika polonahého ležícího starce s přesýpacími hodinami v rukou, známá pod názvem Chronos, patří k nejpůsobivějším plastikám českého baroka. Obě sochy jsou kopie, originály jsou umístěny v Lounech v kostele sv. Petra. Barokní památkou z počátku 18. století je rovněž budova vodárny na návsi. Moderní architekturu zastupuje v Cítolibech kolonie rodinných domků, projektovaná v roce 1922 pražským architektem Františkem Vahalou.

Další památky

• výklenková kaplička – nachází se v ohybu cesty do Brlohu
• socha svatého Bernarda – původně umístěna v Všechlapch u Libčevsi, nyní stojí kostela svatého Jakuba
• socha svatého Jana Nepomuckého – stojí na levé straně silnice do Líšťan
• socha svatého Petra a Pavla – v blízkosti kostela svatého Jakuba, přemístěna z Líčkova
• archeologické naleziště hradiště Hrádek – vyvýšené opevněné sídliště
• zemědělský dvůr Ovčín na ulici Zeměšská
• venkovská usedlost na Tyršově náměstí č.p. 47
• špitál skladatele Kopřivy na adrese Na Plevně č.p. 60
• dělnický dům Zeměšská č.p. 219
• Akát v Cítolibech – na dvoře u fary

Galerie

• Sloup Nejsvětější Trojice z roku 1680

• Plastika sv. Barbory, 18. stol.

• Plastika sv. Jana Nepomuckého z roku 1770

• Alegorie Víry (Mládí), M. B. Braun kolem 1715

• Plastika sv. Prokopa, snad z dílny M. B. Brauna

• Plastika sv. Linharta, 18. stol.

• Fara s barkoní plastikou sv. Václava

• Vodárenská věž z 18. století

Historie

Rozsáhlá čtvercová náves (180 x 180 m) napovídá, že se jednalo o plánovitě založenou kolonizační vesnici, patřící panovníkovi. Tento názor podporuje i nejstarší písemná zmínka o obci z roku 1325, kdy Jan Lucemburský potvrdil měšťanům Loun jejich majetky v Cítolibech. V 80. letech 14. století již patřila většina vesnice přednímu šlechtickému rodu Koldiců. V polovině 15. století se zde uvádí panské sídlo. 1569-1630 patřily Cítoliby rodině Hrušků z Března. Ti zde postavili renesanční zámek, zřídili faru, školu a z Cítolib učinili centrum panství. Třicetiletá válka vesnici zpustošila. Berní rula z roku 1654 eviduje z 25 usedlostí 12 opuštěných. Roku 1651 koupili cítolibské panství manželé Arnošt a Markéta Blandina Schützové z Leipoldsheimu. Za jejich vlády došlo k velkému rozvoji obce. Připojením několika dalších vesnic vzniklo rozsáhlé patrimonium se správním centrem v Cítolibech. Zde byla zřízena bažantnice, postaven nový kostel sv. Jakuba a přestavěn zámek, u něhož vznikla okrasná zahrada.

V roce 1720 získal cítolibské panství rod Pachtů z Rájova. Pachtové dokončili proměnu Cítolib v barokní rezidenci, započatou za Schützů. Arnošt Karel Pachta založil zámeckou kapelu. Zaměstnal v ní i několik hudebních skladatelů, kteří vytvořili jádro cítolibské skladatelské školy. Patří do ní Jan Janoušek, Jan Adam Gallina, Jan Nepomuk Vent, Jakub Lokaj a mnozí další. Dalším hudebním ohniskem v obci byla škola, v níž učili příslušníci rodiny Kopřivů, rovněž skladatelé. Cítolibská skladatelská škola patří mezi nejvýznamnější jevy českého hudebního klasicismu.

Roku 1797 prodal Arnošt Karel Pachta panství Cítoliby baronu Jakubu Wimmerovi, od něhož je 1803 zakoupil kníže Josef Schwarzenberg. V této rodině zůstal cítolibský statek až do pozemkové reformy, která v Cítolibech proběhla v letech 1924-1925. V roce 1813 byl na zámku zřízen lazaret pro raněné vojáky z bitvy u Chlumce, kterých zde zemřelo kolem 300. Roku 1879 byly Cítoliby povýšeny na městys, zároveň byla ukončena činnost zdejšího pivovaru.

S účinností od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.