Droužkovice

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Mikuláše je doložen k roku 1357.
• Kaple Panny Marie, která stojí u cesty k vlakové zastávce, pochází z roku 1819.
• Barokní krucifix je datovaný nápisem na čtverhranném soklu do roku 1738. Vrchol tvoří kamenný kříž s ukřižovaným Kristem, který má pod nohami lebku. Střední část podstavce nese v přední části desku s reliéfem Panny Marie.
• Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice stojí na pískovcovém soklu na malé předzahrádce. Je čtverhranný a obtočený plastickým pásem s hlavami andělů. Na vrcholu sloupu se nachází deska se sochami Boha Otce a Syna.
• Severozápadně od obce, na tzv. Pražském poli, stála do roku 1996 dvojice kamenů, nazývaných Generalsteine (Generálské kameny) a považovaných za menhiry. Kameny byly zničeny při rekultivaci černé skládky v jejich těsné blízkosti. V roce 2007 bylo rozhodnuto umístit na původní místo alespoň kopie těchto kamenů, k čemuž došlo v červnu roku 2008.

Historie

Do třicetileté války

Krajina v okolí Droužkovic je osídlena už od mladší doby kamenné. V 80. letech 20. století zde proběhl archeologický výzkum laténského opevněného dvorce o rozloze 1 ha, který odkryl stopy po palisádě, několik obytných staveb, zbytky kovárny a kuchyňské pece. V největší polozemnici byla nalezena plastika psa s beraní hlavou, zlatý prsten a zlomky attických keramických nádob, které dokládají obchodní propojení zdejší krajiny s antickým Středomořím.

Záchranný archeologický výzkum při stavbě rychlostní silnice R/7 zachytil osídlení knovízské kultury, laténské kultury (mimo jiné nález vertikální hrnčířské pece) a ze starší doby římské odkryl zemnici s nálezy kovových a kostěnných nástrojů. Další zemnice pochází z doby stěhování národů a raného středověku. V 11. století se v nivě Hačky těžila hlína a na pravém břehu se nacházel hutnický areál s deseti pecemi.

První písemná zmínka pochází z roku 1314, kdy Droužkovice koupil řád německých rytířů a připojil je k chomutovskému panství. Vesnice zde tedy existovala již před tímto datem. Droužkovice zůstaly součástí chomutovského panství i po roce 1410, kdy o něj řád přišel a panství přešlo do správy královské komory. Během 15. století se v držení Droužkovic vystřídalo několik zástavních majitelů.

Posledním ze zástavních majitelů byl Beneš z Veitmile, který roku 1488 vyplatil přetrvávající nároky německých rytířů a sám byl povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho syn Jan vesnici prodal Václavu z Lobkovic, který ji však už roku 1562 předal Ferdinandu Tyrolskému a ten ji znovu připojil k chomutovskému panství.

Dalším majitelem panství se stal roku 1571 Bohuslav Felix z Hasištejna a Lobkovic. Během jeho vlády přijali Droužkovičtí protestanství augsburského vyznání. V té době směli v Droužkovicích pracovat krejčí a kovář, obec mohla pást dobytek mezi vsí a Březnem a lovit v potoce. Pivo obec kupovala v Chomutově a právo šenkovat měl místní rychtář. Za 2 250 kop míšeňských získali Droužkovičtí od Bohuslava Felixe z Lobkovic svobodné dědické právo a právo se svobodně vystěhovat. Tato práva obci potvrdil císař Maxmilián II. a později také Bohuslav Jáchym z Lobkovic, který Droužkovice zdědil.

Roku 1588 však Bohuslav Jáchym vyměnil svůj majetek s Jiřím Popelem z Lobkovic, který jako katolík ihned zahájil rekatolizaci panství. Když Jiří Popel ztratil po veřejné kritice císaře Rudolfa II. veškerý majetek, ocitlo se chomutovské panství i s Droužkovicemi znovu ve správě královské komory. Teprve roku 1605 vesnici koupil Adam Hrzán z Harasova a potvrdil její práva.

Po třicetileté válce

Třicetiletá válka Droužkovice těžce postihla a podle pozemkové knihy z roku 1651 byla většina usedlostí opuštěna nebo zničena. Berní rula z roku 1654 však zachytila obec v lepším stavu a uvádí sedmnáct sedláků, 36 chalupníků a další tři rodiny závislé na obci. Celkem měli 82 potahů, 80 krav a další hospodářská zvířata. Pěstovali pšenici a žito. Od roku 1672 tu fungoval poplužní dvůr, ve kterém pracovalo 40–50 lidí. Na konci 17. století se začala zvyšovat robotní povinnost vůči vrchnosti. Tereziánský katastr v Droužkovicích uvádí učitele, kováře, tři nádeníky a dva mlynáře v mlýnech o jednom a dvou kolech. V důsledku válek, které vedla Marie Terezie, se obec zadlužila. Roku 1771 dluh činil 11 615 zlatých. Od roku 1771 vesnici vlastnil rod Rottenhanů, kteří zavedli pěstování brambor, aby předešli opakování hladomoru z let 1771–1772. Požadovali další zvýšení roboty, na což si Droužkovičtí opakovaně neúspěšně stěžovali. Roku 1850 se Droužkovice staly samostatnou obcí se 495 obyvateli.

Během 30. let 19. století se v Droužkovicích začalo s těžbou hnědého uhlí v dolech Antonín, Ignác, Filip Jakub (později František Josef) a později také v dole Barbora vybaveném parním strojem na čerpání vody. Nejdéle fungoval důl František Josef, který byl 40 m hluboký. Později byl na krátkou dobu důl Barbora znovu otevřen, ale nakonec byl roku 1901 připojen k březenskému dolovému poli Sirius. Plánovaná železnice se obci vyhnula. Koncem 19. století zde pracovaly dvě cihlárny. V roce 1873 byl založen Spolek dobrovolných hasičů. Původní jednotřídní škola se roku 1881 rozšířila na dvoutřídní. Od roku 1926 měly Droužkovice českou mateřskou školu.

Obě světové války se obce přímo nedotkly. Během druhé světové války v největším statku fungoval zajatecký tábor pro totálně nasazené dělníky a válečné zajatce z Ruska, Francie a Belgie. Po válce ve vesnici vzniklo JZD a později také státní statek zaměřený na chov prasat a drůbeže.

V roce 1987 bylo zbouráno třináct domů na tzv. Rafandě, protože se očekávalo rozšíření současného lomu Nástup až k okraji Droužkovic. Teprve roku 1991, kdy byly stanoveny limity těžby, byla zrušena stavební uzávěra obce. Plány, které předpokládaly demolici Droužkovic a částí Března, Černovic a Spořic, byly definitivně zrušeny až roku 1998.