Mšec

Pamětihodnosti

• Zámek Mšec
• Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské
• Kaple svatého Jana Nepomuckého
• Fara

Dominantou obce Mšec je kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, který byl postaven na místě staré gotické tvrze. Varhany by měly pocházet z roku 1587 a patří mezi nejstarší dochované varhany v Čechách. Pocházejí z doby, kdy varhanní hudba a varhany jako takové dosáhly svého největšího rozkvětu a slávy. Byly umístěny v původním gotickém kostele a po jeho zboření byly přestěhovány do nově postaveného kostela sv. Kateřiny Alexandrijské, oltář kostela vytvořil Ignác Platzer. Od 2. poloviny 18. století se o varhany staral varhaník Gút, který pocházel z Čisté u Rakovníka. Patřil k nejstarší generaci nástrojářů – varhaníků, působících na Rakovnicku.

Varhany mají jeden manuál – pedál – tzn. klaviaturu pro hru nohama pro vytvoření basových tónů. Mají samostatně stojící hrací stůl, 3 píšťalová pole v prospektu a krásné řezby. Od 18. století do konce 19. století měly původně 2 manuály. V té době to byl vzácný typ varhan, který obsahoval tzv. kontinuoverk, což jsou malinké varhánky schované přímo v hracím stolu. Na konci 19. století byl kontinuoverk odstraněn.

Aby varhany mohly hrát, musí se šlapat na měchy, které jsou umístěné v „bedně“ o rozměru 2,5 x 1,5 metru, ve které je schovaný měch. Měch má ukazatel, který ukazuje kalkantovi (člověku, který šlape na měch) množství vzduchu v měchu. Ryska na ukazateli nesmí spadnout dolů, varhany by bez vzduchu přestaly hrát. Na měchy se musí šlapat tak rychle, aby se vzduch udržel v zásobníku – nesmí ho být ani moc ani málo. Pokud se šlape správnou rychlostí, páčka zásobníku vzduchu se udržuje v drážce a ukazuje stav vzduchu. V současné době (r. 2010) ztěžuje kalkantovi práci špatný stav měchu, při špatném nasátí vzduchu páčka zásobníku nahlas bouchá a ruší hru. Jinak varhanám nechybí žádná podstatná část, jejich stav je dobrý.

O varhany se stará varhaník Adam Viktora, který se snaží pozvednout stav varhan pořádáním koncertů a dobročinné sbírky. Na opravy se zatím vybralo 30 000,- Kč, což stačí na nejnutnější opravu měchu a vyčištění píšťal. Nejvážnějším problémem je napadení varhan červotočem. Jako kalkant občas působí Jiří Richtr – ministrant, tuto práci vykonával i jeho otec. Před 50 lety šlapala měchy doktorka Marie Prášilová, která také zpívala v kostelním sboru.

Na věži kostela jsou od roku 2008 umístěny zvony. Větší zvon váží 200 kg, je vyrobený z železné litiny a jmenuje se Nejstarší srdce Ježíšovo. Druhý zvon váží 80 kg a jmenuje se Svatý Josef.

Historie

Název Mšec je původem zdrobnělým tvarem ke slovu mech. V historických pramenech českých i německých, Mšec často vystupuje pod názvem Kornhaus, (česky též Kornhauz, Kornouz). Dle jazykovědce Antonína Profouse jde o odvozeninu od středohornoněmeckého Kornhûs, znamenajícího „sýpka, špýchar, obilnice“.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1316, kdy se připomíná vladyka Dcheř ze Mšece (Dcherz de Mssecz) s dcerou Zdeňkou. Později nacházel se Mšec ve vlastnictví pánů z Kolovrat, jejichž společný předek Albrecht (nejstarší) z Kolovrat († 1391), maršálek královny Anny Svídnické a zakladatel ročovského kláštera učinil roku 1361 smlouvu o hranice mezi královským panstvím křivoklátským a svými vesnicemi Mšecem a Žehrovicemi. K roku 1352 je doložena mšecká fara a tedy i existence kostela. Z této doby také pocházejí první doklady názvu Kornhaus (1368 Albertus dictus Colowrat de Cornuss). V roce 1387 působil Albrecht z Kolovrat (není zřejmo zda A. nejstarší či jeho syn A. starší) spolu s Markvartem z Vartenberka odboj proti králi Václavu IV. a dopouštěl se loupeží na cestách, pročež královské vojsko roku někdy 1388 nebo 1390 mšeckou tvrz (či hrad - přesnější podoba tehdejší pevnosti není známa) dobylo a vypálilo.

Jeden z dalších synů zmíněného Albrechta nejstaršího, Mikeš († 1392), se stal předkem linie Kornhauzských z Kolovrat. Tento Mikeš měl syny Albrechta a Jana († po roce 1437), kteří drželi Mšec společně; Janova dcera Eliška byla manželkou proslulého husitského vojevůdce Jana Roháče z Dubé. Po roce 1455 držel Mšec Zbyněk Kornhauzský z Kolovrat († po roce 1506), věrný stoupenec krále Jiřího z Poděbrad. Zbyněk Korhauzský a jeho manželka Kateřina z Dubé na stará kolena vedli o správu majetku hořké soudní spory se svým synem Jindřichem, který jim vyčítal špatné hospodaření. Rod Kolovratů, dotčený na cti takovým skandálním chováním, tehdy dokonce uspořádal roku 1503 sjezd svých příslušníků na Mělníce a donutil obě strany k jakémus smíru. Avšak ani Jindřich Kornhauzský hospodářství nepozvedl, a mšecké panství v hodnotě 7 tisíc kop grošů českých přešlo na jeho příbuzného, karlštejnského purkrabího Mikuláše (Mikše) Žehrovského z Kolovrat († 1510), který přesídlil ze Žehrovic na Mšec. Žehrovice byly tak spojeny se mšeckým panstvím a od těch časů nazývány Žehrovicemi Mšeckými. Dalším, kdo Mšec spravoval Jiří Bezdružický z Kolovrat, nejvyšší zemský sudí († 1528), po němž zůstala vdova Eliška z Fictum († okolo 1540). V letech 1536 až 1538 byl pánem na Mšeci Václav Budovec z Budova, po něm Dětřich (Jetřich) Bezdružický z Kolovrat († 1547). Když v roce následujícím zděděné panství přebíral Dětřichův synovec Ludvík Bezdružický z Kolovrat († 1554 či 1555) hejtman Nového Města pražskéhoi, zahrnovalo zámek Kornhauz se dvorem, pivovarem, sladovnou a městečkem, k tomu deset vsi: Milý, Srby, Lhotu, Žehrovice, Třtici, Honice, Třebichovice, Hořešovice, Lodenici, Kačici, k tomu lesy u Žehrovic, jedenáct rybníků a právo na výplatu dvou vsí zastavených, Pozdně a Bdína. Tato zmínka je nejstarším dokladem, v němž je Mšec označován jako městys a zároveň první, hovořící o mšeckém panském sídle jako zámku, což naznačuje dřívější přestavbu panského sídla za některého z předešlých majitelů. Roku 1550 Ludvík Bezdružický část mšeckého panství (Kačici aj.) odprodal majiteli sousedního panství smečenského Janu Bořitovi z Martinic a dalších částí se museli zbavovat i jeho zadlužení synové Jan a Zdislav Abdon, až Kolovratům zbyl jen Mšec a dvůr ve Třtici, které roku 1569 koupil Bedřich Mičan z Klinštejna a z Roztok na Žehrovicích za 5875 kop grošů českých.

V roce 1586 koupil za cenu 55 tisíc kop grošů míšeňských panství Mšec se Mšeckými Žehrovicemi a Hořešovicemi Matyáš Štampach ze Štampachu († 1613), císařský rada a hejtman kraje slánského, muž zcestovalý, který se mj. v mládí účastnil válek proti Turkům v Uhrách. Tento vyženil roku 1584 Srbeč a Hřivčice, roku 1596 přikoupil Kalivody, 1597 Přerubenice a 1613 Mašťov. Za Matyáše Štampacha zažil Mšec období velkého rozkvětu. Štampach roku 1601 dal postavit v městečku školu, pořídil nový velký zvon na kostel a také zámek zcela přebudoval ve výpravně zařízenou renesanční patrovou stavbu s bohatými sbírkami starožitností a knihovnou. Při zámku také zřídil letohrádek (zbořený 1678) s oborou. Mimo toho založil bylinářskou zahradu, bažantnici, řadu sadů, chmelnic, hostinců a mlýnů, též novou pilu a cihelnu. Štampachovský erb (v červeném štítě stříbrná krokev se třemi červenými růžemi) s iniciálami stavebníka se dochoval vytesaný v zámeckém dvoře, nad renesančním vchodem v severním křídle.

Po bezdětném Matyáši Štampachovi se v dědictví zvelebeného panství v krátkém sledu vystřídali jeho synovci, z nichž Jan Jindřich Štampach se roku 1618 horlivě přidal ke stavovského povstání, hostil na svém zámku Fridricha Falckého a své poddané vypravoval do boje proti císaři. Po vítězství císařské strany byl roku 1622 odsouzen k propadnutí poloviny majetku. Již předtím mu byl Mšec zabrán a zastaven nejprve Elišce Popelové z Lobkovic a 1623 připsán hraběti Vratislavovi z Fürstenberka. Odhadní cena tohoto statku tehdy činila téměř 88 tisíc kop grošů míšeňských. Po vydání Obnoveného zřízení zemského Jan Jindřich Štampach s rodinou pro víru emigroval do saského Annabergu. Za saského vpádu se roku 1631 ještě na čas vrátil a ujal se mšeckého panství, po vyhnání Sasů mu však i zbytek jmění byl dalším rozsudkem konfiskován.

Po smrti Vratislava z Fürstenberka vedly se v rodině spory o dědictví, až nakonec panství připadlo Marii Eleonoře, provdané hraběnce z Hohenembsu, která je roku 1662 prodala za 60 tisíc zlatých rýnských hraběti Janu Adolfovi ze Schwarzenberka. Od té doby až do zrušení poddanství náležel Mšec Schwarzenbergům. Po roce 1675 došlo k barokní přestavbě zámku, další úpravy na něm pak prováděny v průběhu celého 18. století. Z roku 1681 se dochoval obsáhlý, 613stránkový česky psaný urbář panství Mšec. Na mšeckém zámku býval uložen obsáhlý schwarzenberský archiv, a to až do jeho přemístění do Třeboně ve 20. století.

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost městyse v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Rakovník, soudní okres Nové Strašecí
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Nové Strašecí
• 1868 země česká, politický okres Slaný, soudní okres Nové Strašecí
• 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický okres Slaný, soudní okres Nové Strašecí
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Slaný, soudní okres Nové Strašecí
• 1945 země česká, správní okres Slaný, soudní okres Nové Strašecí
• 1949 Pražský kraj, okres Nové Strašecí
• 1960 Středočeský kraj, okres Rakovník
• 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Rakovník

Rok 1932

V městysi Mšec (1059 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol. kostel, Obchodní grémium, společenstvo hostinských, společenstvo smíšených živností, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:

lékař, autodoprava, cihelna, 2 obchody s dobytkem, obchod se dřevem, družstvo pro rozvod elektrické energie ve Mšeci, hodinář, 2 holiči, 7 hostinců, kamenický závod, kapelník, 2 kováři, 4 krejčí, mlýn, obchod s obuví Baťa, 2 obchody s ovocem a zeleninou, 3 pekaři, obchod s peřím, pojišťovací jednatelství, porodní asistentka, 3 řezníci, sedlář, 6 obchodů se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Mšec, 2 obchody se střižním zbožím, švadlena, 3 trhovci, 2 truhláři, velkostatek Schwarzenbeg, výkroj koží, zahradnictví, 2 zámečníci, zednický mistr