Kounov

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Víta severně od rybníka
• Kaple svatého Vojtěcha na severovýchod ze vsi. Ke kapli se vztahuje pověst o zázračném přivolání deště sv. Vojtěchem za jeho návratu z Říma.
• Památné stromy:
  • Matoušův jilm, u sokolovny
  • Lípa v Kounově, u školy

• Kaple sv. Vojtěcha

• Matoušův jilm

Historie

Vznik Kounova je datován mezi 11. až 12. stoletím, do období velké kolonizace, ve kterém vznikala téměř všechna sídla na Poddžbánsku. Název sídla (původně Kúnov → Kounov) se odvozuje od osobního jména Kúna, domácké podoby jména Konrád. První písemná zmínka pochází z roku 1228, kdy se jako svědek na jedné z královských listin uvádí Kuna z Kounova (Cuno de Cunowe). Od 14. století je v Kounově doložen farní kostel, jehož podací právo náleželo králům ke Křivoklátu, ve vsi byla také dvě manství, služebná k tomuto hradu. Od konce 15. století byla ves v držení rodu Cukrů z Tamfeldu, později Nosticů. Roku 1550 tak Kounov spolu se Lhotou koupil Burjan z Nostic na Rudě. Po tomto roku 1590 zdědil panství syn Jan Adam. Za účast ve stavovském povstání opakovaně hrozila Janu Adamovi z Nostic a jeho synovi Hanušovi konfiskace majetku, nakonec však byl císařskou milostí majetek Nosticům ponechán. Po Hanušov smrti přešlo kounovské panství na jeho vdovu Annu Markétu a posléze jejich syna Heřmana Jáchyma (1675). V roce 1678 Kounov zakoupil hrabě Jiří Ludvík ze Sinzendorfu k panství Postoloprty. Hrabě Sinzendorf byl zdatným hospodářem, který řadou výhod (osvobození od robot, právo výhostu) lákal na své državy nové přistěhovalce, což v případě Kounova prakticky znamenalo příliv německojazyčných obyvatel. Od roku 1692 Kounov náležel knížatům Schwarzenbergům v rámci panství Mšec. Polovina 19. století byla pro celé Čechy obdobím zásadních změn - roku 1848 bylo zrušeno poddanství a robotní povinnost vůči vrchnosti, jíž byli lidé sužováni celá staletí, v roce 1850 se pak obce staly samostatnými správními jednotkami. Tyto změny pak celé oblasti umožnily značný rozvoj. Zatímco hlavním zdrojem obživy obyvatel bylo v předchozích dobách zemědělství, případně dřevařství, Ke konci 19. století se v okolí Kounova rozvíjela též těžba kamenného uhlí a lupků, významnou úlohu hrálo též pěstování chmele. Kounov byl obcí národnostně smíšenou, např. při sčítání lidu roku 1921 měl 177 domů s 980 obyvateli, z toho 509 Čechy a 460 Němci. Po Mnichovské dohodě na podzim 1938 došlo k záboru obce nacistickým Německem, mezi Kounovem a Mutějovicemi pak načas probíhala hranice mezi Říší a Protektorátem.

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Rakovník
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Rakovník
• 1868 země česká, politický i soudní okres Rakovník
• 1878 země česká, politický i soudní okres Žatec
• 1939 Sudetenland, vládní obvod Karlovy Vary, politický i soudní okres Žatec
• 1945 země česká, správní i soudní okres Žatec
• 1949 Ústecký kraj, okres Žatec
• 1960 Středočeský kraj, okres Rakovník
• 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Rakovník

Rok 1932

V obci Kounov (něm. Kaunowa, 980 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol.  kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:

lékař, bednář, cihelna, důl Adolfschaft, elektrárenské družstvo (Elektrizitätsgenossenschft für den Ort Kaunowa), 2 holiči, 6 hostinců, obchod s chmelem, kolář, 2 kováři, krejčí, 4 obuvníci, pekař, 11 rolníků, 3 řezníci, sedlář, 4 obchody se smíšeným zbožím, Spar- und Darlehenskassenverein für Kaunowa, obchod se střižním zbožím, 2 trafiky, 2 truhláři, velkostatek Polívka