Drahlín

Pamětihodnosti

• tvrz Hradiště, archeologické stopy

Zajímavosti

Dne 22. 12. 2004, podle přílohy nařízení vlády č. 132/2005 Sb.., byla část obce Malý Drahlín vyhlášena jako Evropsky významná lokalita Malý Drahlín, jako lokalita číslo CZ0213044 byla vyhlášena zvláště chráněným územím v kategorii PP.

Historie

První písemná zmínka o obci je z roku 1324. „Přesná doba vzniku Drahlína není, jak je to obvyklé u českých vesnic, známa. Místní patrioté by rádi viděli její původ až v dobách Svatého Václava, který dle pověsti zde navštívil svoji matku Drahomíru na hrádku, nesoucím její jméno, což však není pravděpodobné. Spíše se dá věřit, že název vznikl ze slova "drahá", které označuje pozemky pro pastvu dobytka z celé osady či souvislost se slovem "drahý" ve smyslu je nám drahý.

Dle charakteru terénu a zbytků příkopů a valů, taktéž pomístní pojmenování Na Hradišti by svědčilo o tom, že zde mezi lety 600–1000 n.l. mohlo existovat sídlo, zřejmě dřevěná, kamenem opevněná tvrz. Jasné důkazy však pro to zatím nejsou. Zato je známo, že v roce 1324 seděl na tvrzi Heřman z Drahlína, předek pánů z Valdeka, kteří vlastnili Liteň. V roce 1390 se Drahlín připomíná jako součást vlastnictví panství Liteň. V roce 1413 koupili tvrz Dobeš z Tmáně a Zdeněk z Podmokel od svých manželek. Tvrz byla pravděpodobně čtvercová s valy a příkopem. Zanikla již v průběhu 15. století a zachoval se z ní jen malý terénní útvar. Od roku 1533 se Drahlín připomíná již jako součást panství hlubošského, takže patřil před třicetiletou válkou Vtelenským z Vtelna a v roce 1623 Bechyňům z Lažan, dále pak Ottingen - Wallersteinům. V 18. století ho vlastnili opět Bechyňové z Lažan, poté Hochbergové z Hennersdorfu, jejichž poslední potomek dal panství do loterie, z které je vykoupil kníže Schonberg - Waldenburg v roce 1816. V roce 1835 se stává panství majetkem hraběte Ludvíka de Pourtales.

Ze samotné historie Drahlína toho mnoho nevíme. Známo je, že Karel Vtelenský z Vtelna byl nemilosrdně potrestán za stavovské povstání propadnutím poloviny svého majetku. V polích v okolí vesnice se nacházejí staré haldy, které svědčí o povrchovém dobývání železných rud, snad i zlata. Zdejší občan Matěj Beneš se s několika společníky pokusil ještě roku 1856 dobývat zlato, narazil však na mohutný pramen vody a tím dolování skončilo.

Po třicetileté válce v roce 1650 měla obec 6 sedláků a 8 chalupníků, což nebylo na podhorskou obec v dobách prudkého úbytku obyvatelstva zase tak špatné. V soupisu tehdejších obyvatel se vyskytují jména, která jsou dodnes na Příbramsku velice častá (Šrámek, Charvát, Strniště, Bílek, Bečvář, Holý, Plecitý, Uhlíř, Veselý, Neubauer atd.). V historii 18. století a poloviny 19. století stojí za zmínku zavedení popisných čísel v roce 1780 či prvně zvolená samospráva v Hluboši roku 1850. Velkou událostí bylo zřízení školy v domě Jana Beneše v roce 1870, takže děti již nemusely chodit do několik kilometrů vzdálené Hluboše. O 4 roky později však postihlo obec neštěstí v podobě šíleného pasáka Václava Macegicky, který se chtěl pomstít hospodáři Matěji Kohoutovi a založil v obci požár, který zničil 8 usedlostí. Obec se však z neštěstí brzo vzpamatovala a o tři roky později již otevírá svoji vlastní školu. V roce 1879 se pak odděluje Drahlín a Sádek od Hluboše a volí si nového starostu Františka Havránka.

Počátkem století se však spojené obce rozdělují a úspěšně se rozvíjejí až do nešťastné 1. světové války. Ta skosila v okrese Příbram přes tisíc mladých mužů, řada občanů též podlehla smrtonosné španělské chřipce na konci války a těsně po jejím skončení. Těsně před válkou žilo v Drahlíně 849 osob v 50 domcích, z nichž 27 padlo ve válce a několik podlehlo španělské chřipce. I v Drahlíně došlo k úbytku obyvatelstva mezi válkami, které se stěhovalo do měst, především však do Prahy. Počátkem 30. let měla obec 734 obyvatel.

Fašistická okupace znamenala jako pro ostatní české obyvatelstvo nejen strádání ekonomické, ale i přímá ohrožení života. V roce 1942 byla řada zdejších občanů totálně nasazena v Německu, kde byli vystaveni nebezpečí spojeneckých náletů na německá města a továrny. I v Drahlíně se projevila zvýšená tvrdost nacistů ve 2. polovině válečného období, kdy zvláště přísně stíhali nejen jakékoliv podezření z odbojové činnosti, ale i zatajování zásob masa a obilí. Sedlák V. Kuba byl při razii 30.1.1943 zatčen za ukrývání dvou metráků obilí a odsouzen na dva a půl roku vězení, ze kterého se šťastnou náhodou vrátil po pobytu v několika nacistických věznicích. Totéž štěstí neměl 36letý Emanuel Brynda, který byl v srpnu 1943 zatčen gestapem a zemřel v koncentračním táboře Buchenwald koncem války při náletu.

Po 2. světové válce obyvatelstva opět ubylo, protože řada z nich odešla do vysídlených oblastí v pohraničí či do prudce se rozvíjejících průmyslových center v Příbrami, Kladně či Praze, takže v roce 1952 měla obec již jen 488 obyvatel.“

CHVÁL, Václav. Drahlín. časopis Horymír. květen 2001, roč. 24.  

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Příbram
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Příbram
• 1868 země česká, politický i soudní okres Příbram
• 1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický i soudní okres Příbram
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Příbram
• 1945 země česká, správní i soudní okres Příbram
• 1949 Pražský kraj, okres Příbram
• 1960 Středočeský kraj, okres Příbram
• 2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Příbram

Rok 1932

V obci Drahlín (734 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:

družstvo pro rozvod elektrické energie v Drahlíně, 4 hostince, krejčí, 2 obuvníci, obchod s lahvovým pivem, 2 řezníci, 3 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Drahlín, 2 švadleny, 2 trafiky, truhlář, obchod s uhlím