Průhonice

Historie

Období do roku 1885

V obci byla roku 1996 během stavařských prací v lokalitě Komárov objeven sídlištní prvek kultury s lineární keramikou, který je archeology označován jako nejstarší zemědělská kultura ve střední Evropě a datuje se údajně okolo 5. tisíciletí před naším letopočtem.

První písemné zmínky o obci se vyskytují roku 1187 v souvislosti s vysvěcením románského kostelíka Narození Panny Marie, historicky nejvýznamnější stavbou v obci, a roku 1270, kdy byli jako purkrabí Pražského hradu jmenováni Zdislav a Oldřich z Průhonic. Z této doby také existují nejstarší písemné záznamy o vlastnících obce Průhonice, a to o Zdislavu z Průhonic, Bohuslavu z Průhonic a Zdislavovi z Počernic a Průhonic.

Dalšími majiteli byli páni z Říčan, kteří dali vystavět na ostrohu nad potokem nový opevněný hrad a rozšířili původní románskou kapli. Za jejich panování nad tímto územím, které trvalo až do 90. let 14. století, došlo v obci k největšímu rozkvětu. Z této doby pocházejí gotické nástěnné fresky v místní kapli.

Jedním z dalších majitelů Průhonic byl rod rytířů Zapských ze Zap, který v 16. století své místní sídlo přebudoval na zámek italského stylu stojící do dnes. Skládá se ze čtyř obvodových křídel postavených obvodovým gotickým zdivem obklopujících uzavřené nádvoří.

Za vlády nového majitele Andrease Hannewalda z Eckendorfu v 17. století fungoval v obci taktéž pivovar, zahrady, štěpnice a ves s krčmou a kovárnou. Během třicetileté války však byly Průhonice zcela zdevastovány, načež začal s jejich obnovou císařský rada rytíř Antonius Binago spolu se svým synem, s nímž držel panství v letech 1636-1656. V průběhu této rekonstrukce se zámku dostalo nové podoby, kdy bylo kamenné zdivo překryto omítkou, zjednodušena okna a pozměněn tvar kostelní věže.

V průběhu 18. století patřila obec rodu hrabat Desfours, kteří ji po válce v letech 1742-1744 začali opět obnovovat. Ke konci 18. století však začaly Průhonice jako panské sídlo upadat a zámecký areál sloužil především k hospodářským účelům.

Po roce 1800 začal nový majitel Jan Nepomuk, hrabě Nostic-Rieneck s rozsáhlou přestavbou průhonického zámku do klasicistního stylu, načež začal fungovat opět jako rodinné sídlo. Vyjma gotického paláce byly v tomto období všechny budovy zvýšeny o patro. Zcela zrušen byl pivovar, který nadále sloužil jako ubytovací zařízení pod místním názvem "Malý zámek". V držení tohoto rodu zůstávají Průhonice v průběhu celého 19. století. V roce 1841 došlo k významnému mapování obce, kdy byl také vytvořen tzv. stabilní katastr. Hospodářská mapa panství byla vytvořena kolem roku 1844. Ze soupisu majetku z roku 1848 vyplývá, že Průhonice měly v tomto období 61 domů se 479 obyvateli a část obce Hole 23 domů se 135 obyvateli.

Roku 1872 byla v Průhonicích zřízena obecná jednotřídní škola, která byla roku 1878 rozšířena na dvoutřídní a posléze v roce 1887 dokonce na trojtřídní.

Období od založení Průhonického parku

Jediná dcera hraběte Alberta Nostic-Rienecka byla Marie Antonie Gabriela, která svým sňatkem s Arnoštem Emanuelem hrabětem Silva-Taroucou roku 1855 započala novou část dějin Průhonic. Za jeho vlády byl zámek mezi lety 1889-1894 přestaven podle architektonického návrhu Jiřího Stibrala do stylu české novorenesance. Byla také postavena kašna na malém nádvoří, která je imitací pražské kašny na Malé straně.

V těchto letech započalo budování místního parku, který měl být obrazem zušlechtěné české krajiny. Za tímto účelem skupoval přilehlé pozemky a dosáhnul tak celkové rozlohy 240 hektarů. Meandrovitý tok Botiče byl zregulován systémem jezů, takže se předcházelo škodám způsobeným vysokými stavy vody. Na území parku bylo zřízeno celkem 40 kilometrů cest.

Hrabě Silva-Tarouca zemřel 18. srpna 1936, načež mu byla 27. června 1937 odhalena na skále pod Alpinem pamětní deska. Dnes je park součástí prestižního seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO (coby podsoučást lokality Historické centrum Prahy).

Ve vsi Průhonice (přísl. Hole, Rozkoš, 966 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: lékař, nákladní autodoprava, biograf Sokol, 3 cihelny, obchod s dobytkem, 2 holiči, 6 hostinců, 2 koláři, 3 kováři, 5 krejčí, 2 obchody s mlékem, obuvník, pekař, pískovna, pokrývač, restaurace, 3 řezníci, sedlář, 5 obchodů se smíšeným zbožím, spořitelní a záloženský spolek v Průhonicích, stavební hmoty, studnař, 2 trafiky, truhlář, obchod s uhlím, státní velkostatek, Dendrologická společnost v Praze - spolková zahrada, 2 zahradnictví, zámečník, zednický mistr, zubní ateliér