Okoř

Pamětihodnosti

• Hrad Okoř, zřícenina na západním okraji vesnice
• Lípa u Michova mlýna, památný strom

Historie

• R. 731 – Václav Hájek z Libočan uvádí, že kníže Přemysl Oráč daroval toto území jednomu ze svých družiníků, který se jmenoval Okrs. Ten zde vystavěl hrad, který pak byl dle něho jmenován(dnes Okoř). V době Dívčí války byla v družině Vlasty dívka jménem (Divoká) Šárka, která měla být dcerou pána z Okoře (Mnohoslava Okořského). Ta se mj. zúčastnila i přepadení Ctirada a jeho družiny (mělo se stát na místě, kde dnes stojí kostelík sv. Matěje v Praze). Po tomto činu zřejmě v důsledku vyčítek svědomí nakonec spáchala sebevraždu skokem ze skály, která je známa jako Dívčí skok. Území, kde se tato skála nachází, se nazývá Divoká Šárka.
• R. 973 – Boleslav II. daroval ves Okoř pražskému klášteru benediktinek sv. Jiří v Praze.
• R. 1282 – pražský měšťan Jan z Okoře.
• R. 1361–1380 – pražský konšel, vladyka, rytíř Fráňa (tj. František) Rokycanský († r. 1380).
• R. 1380–1399 – jeho starší syn Jan.
• R. 1399–1414 – majitelé neznámí.
• R. 1414–1416 – Mikuláš z Prahy a Egenberku († r. 1416).
• R. 1416–1420 – Jindřich Lefl z Lažan a Bechyně se synem Janem.
• R. 1420–1421 – Ludvík Apatykář z Prahy, původním jménem Ludovicus de Florentia († r. 1427). Jeho strýcem byl Angelus de Florentia, měšťan pražský, který založil za vlády Karla IV. První botanickou zahradu v Praze, která se tehdy nazývala Hortus Angelicus neboli Andělova či Andělská zahrada. Nacházela se v místech, kde je dnes Hlavní pošta v Jindřišské ulici.
• R. 1421 – když se na jaře tohoto roku vojsko pražské a táborské vracelo z výpravy do kraje Žateckého, hrad dobyli a poté darovali Václavu Cardovi z Petrovic.
• R. 1421–1428 – Václav Carda z Petrovic.
• R. 1428–1433 – Jan, syn Ludvíka Apatykáře († r. 1433).
• R. 1433–1455 – jeho žena Dorota.
• R. 1455–1472 – její druhý muž, kterým byl Bořivoj mladší z Lochovic.
• R. 1472–1500 – jejich vnuk Bořivoj z Donína.
• R. 1500–1518 – jeho syn Jan z Donína, který hrad prodal Hynkovi Bořitovi z Martinic. Jan byl velice nábožný a kdo klel, musel za trest sníst lžíci kolomazi. On sám to musel jednou udělat, aby neporušil svůj rozkaz.
• R. 1518–1523 – Hynek Bořita z Martinic a pán na Smečně († r. 1523). Ten před svou smrtí stanovil, že jen mužští potomci mohou statky dědit a že tyto jsou neprodejné.
• R. 1523–1536 – Volf a Jan, synové Jiříka z Martinic. V kostelní lodi kostela sv. Vavřince na Černovičkách je hrobka, v níž byla pochována r. 1532 Kateřina, šlechtična z Martinic a na Okoři, dcera Jana mladšího Bořity z Martinic a Anny, rozené z Wartemberka.
• R. 1536–1551 – Volf († r. 1577), neboť se s Janem o celé panství rozdělili.
• R. 1560–1590 – Jan († r. 1590).
• R. 1590–1595 – jeho manželka Anna z Wartemberka († r. 1595).
• R. 1595–1597 – Jiřík Bořita z Martinic († r. 1597).
• R. 1597–1649 – Jaroslav Bořita z Martinic a pán na Smečně († r. 1649). Závětí odkázal hrad a celé panství Semináři jesuitů u sv. Klimenta v Praze s tím, aby mu každý rok vychovali tři mladíky na kněze, které pak na svém panství usadí.
• R.1649–1773 – jesuité. Na hradě byla kaple zasvěcena sv. Václavovi a ta byla dlouhý čas opuštěna a poté r. 1675 od Tovaryšstva opravena. 29.července téhož roku byla od děkana metropolitní kapituly Tomáše Pešiny benedikována. V této kapli bývala sloužena mše svatá kněžími z rezidence Tuchoměřické, a to 28. září ve svátek sv. Václava, 4. března v den přenesení sv. Václava, ve středu o dnech prosebních, kdy bylo vedeno i procesí do polí okořských. V době podzimních prázdnin, kdy studujícím novicům Tovaryšstva byl dopřán deset dní oddech na hradě, byla sloužena mše svatá každý den knězem, jenž měl nad nimi dozor. O nedělích nebo svátcích, spadajících do té doby měl vždy některý z noviců kázání cvičební. Po zrušení Tovaryšstva se v kapli již žádná mše nekonala. Kaple byla r. 1787 zrušena, předměty z ní byly v dražbě prodány a získané peníze byly odvedeny náboženské matici. Téhož roku byla kaple zcela uzavřena z důvodu možného padání (sesutí) zdiva. V kapli byly dva oltáře. Hlavní oltář sv. Václava z černého mořeného dřeva s dřevěnými pozlacenými ozdobami, obrazem sv. Václava a v nástavku obrazem sv. Víta, oba pořízeny r. 1704. Druhý oltář, boční na straně evangelijní, byl rovněž dřevěný, plastickým dílem na něm bylo znázorněno „Zvěstování Panny Marie“ a pod tím výjevy „Kristus kříž nesoucí“ a „Kristus trním korunován“.
• R. 1773 – v tomto roce byl jezuitský řád Josefem II. zrušen a všechny jeho statky připadly nově utvořenému Studijnímu fondu Království českého. Jím stanovený správce hradu pak poručil všechny střechy strhat, štukoví a tesané kameny vytrhat a vše, co bylo k užitku odvezl a zpeněžil. Zkázu pak dokončili lidé ze vsi a okolí, kteří vyloupili nebo zničili vše, co tam ještě zbylo.
• Později vznikla na věži podélná trhlina, která se v průběhu dalších let stále rozšiřovala, až se kolem r. 1800 celá polovina věže zřítila.