Kostelec u Křížků

Pamětihodnosti

• Rotunda a kostel svatého Martina – nad návsí
• Pozdně barokní socha sv. Jana Nepomuckého
• Židovský hřbitov – na západním okraji obce v polích
• Přírodní památka Skalsko – typický fragment krajiny Říčanské plošiny, zahrnující mokřadní společenstva s výskytem významných a zvláště chráněných druhů rostlin i živočichů (rozloha 3,6 ha)

Historie

Založení obce se datuje od počátku prvního tisíciletí roku 922 strategicky na solné stezce spojující Středomoří s Baltem. První písemná zmínka o obci pochází z roku 970 o dochovaném nejstarším místě v obci osadě Kalifáč, kde byla v raném středověku ohřívárna pro poutníky (Kalifáč od latinského calefacere - ohřívati se).

V roce 992 v obci na vrchu pahorku položil základní kámen k rotundě sv. Martina svatý Vojtěch pocházející z rodu Slavníkovců, vděčný za to, že jeho družina čítající 12 členů zde bez úhony přežila, které zde zanechal na pouti z Říma, kde byl vyprosit postavení kláštera Benediktýnů na pražském Břevnově. Románská rotunda s cennými freskami, především malbou Matky Boží s Ježíškem ve zdivu, byla dostavěna v roce 1151. Roku 1264 byl přistavěn chrám k rotundě a roku 1350 byl celý komplex rotundy s kostelem uznán jako farní, tzn. se stálým místem kněze.

Současně byla farnost rozšířena o okolní vesnice – Březek, Hlubočina, Volešovice, Štiřín, Nechánice, Pohoří, Skalka, Chotouň, Skuheř, Struhařov, Sulice, Těptín, Želivec, Nová Hospoda, Čakovice, Grybla, Turaně. Kostel měl ještě na počátku 20. století 6 zvonů.

Obec byla centrem náboženského života regionu. Kromě kostela a fary s farní školou, kam chodily děti z širokého okolí ze všech výše uvedených obcí, byla v obci do 20.století i židovská škola, ve které se začalo učit v roce 1750. Na severním okraji obce je židovský hřbitov s hroby ze 17.století, který byl pohřebištěm pro jihovýchodní region kolem Prahy.

Zajímavost z historie kostela sv. Martina - roku 1779 zrušeno vystavování provinilců na pranýř před kostelem. Před vchodem do kostela stával asi jeden a půl metru vysoký kámen rozměrů 1 x 1 metr. Na něm museli stát půl dne (před mší svatou) lidé, kteří se nezúčastnili panské roboty nebo například vdaná žena, která se milovala s cizím mužem či obráceně – muž s cizí ženou. Nejhůře na tom byla mladá svobodná dívka, která poté otěhotněla a její milý ji nepojal za manželku. Na takovou osobu si mohl každý, kdo šel do kostela na mši svatou, plivnout nebo jí zde přivázanou metlou až pětkrát udeřit. Někde tento pranýř přežil až do roku 1786, jako zde v Kostelci.

V 19. století se obec stala součástí Ringhofferova panství. Majitel smíchovských továren (bývalá Tatrovka) zvelebil kraj množstvím rybníků, zámků v Kamenici, Štiříně a Lojovicích a lesních obor. V blízké Kamenici, což je rychle se rozvíjející středisko nejužšího regionu, je i dosud funkční továrna vybudovaná Ringofferem, zabývající se lehkým kovoprůmyslem. V katastru obce byla Ringofferem založena mnohahektarová lesní obora, kde jsou stáda zvěře a k obci patří velký rybník, sloužící k chovu ryb.

V obci byla velká výzkumná a šlechtitelská stanice zabývající se cukrovou řepou, která mívala mezinárodní věhlas.