Liběchov

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Liběchově.

• Zámek Liběchov barokně přestavěný z renesanční tvrze podle plánů F. M. Kaňky z let 1725 - 1730, se zámeckým parkem a sochami F. M. Brauna a I. F. Platzera.
• Kostel svatého Havla z let 1738-1741, obdélná stavba s příčnou lodí, bohatým sloupovým průčelím a zvlněnou římsou. Fresky od J. P. Molitora z roku 1741, vnitřní zařízení: oltáře dřevořezby, většinou rokokové, nebo klasicistní z konce 18. století, dva mramorové náhrobníky Belviců z Nostvic. Na schodišti ke kostelu byla socha sv. Antonína z roku 1739, roku 2000 ukradená.
• Kostel svatého Ducha na vrchu nad vsí, stavěný v letech 1654, 1680 a kolem 1730, se zvonicí z roku 1823, s prázdnými hrobkami Villaniů, Veithů a Waagnerů; poprvé zrušen a odsvěcen roku 1782, podruhé roku 1950; zpustl v letech 1950-1989, vnitřní zařízení chybí.
• Křížová cesta z obce ke kostelu sv. Ducha, 14 výklenkových kaplí z roku 1780.
• Kaple Boží Voda, barokní kolem 1750.
• Sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Prokopa na náměstí, kolem 1740
• Socha žehnajícího Krista Spasitele u silnice k Mělníku, dílo Franze Xavera Linna z roku 1842
• Jeskyně Klácelka vytesaná v pískovci ve stráni při silnici do Tupadel s fantastickými figurami od Václava Levého z roku 1845.
• Nedaleko je ve skále vytesaný Blaník od téhož autora z let 1845-1850 s nadživotními reliéfy Zdeňka Zásmuckého, Jana Žižky, Prokopa Holého a trpaslíků.
• Sbor Českobratrské církve evangelické (bývalá škola)
• Pivovar - barokní budova, nyní slouží jako depozitář Národního muzea v Praze
• Katolická fara
• Empírový Papouškův mlýn
• Secesní Janouškova vila
• Moučkova vila ve slohu art deco s okny podle návrhu J. Kaplického, dnes Rezidence Liběchov
• Rozhraničník na okraji obce směrem k Mělníku, dórský sloup s křížem z r. 1858; za války hranice Protektorátu a Německé Říše.

Historie

Nejstarší osídlení

Pravěké osídlení místa dokládá žárový hrob na návrší v lokalitě dnešní školy. Nalezené nádobky vypichované keramiky a kamenné nástroje pocházejí z neolitu, mladší doby kamenné (5000–3500 př. n. l.).

Středověk

Počátek středověkého osídlení dnešní obce není historickými prameny doložen. Nejpozději na přelomu 13. a 14. století byl u Labe na zpevněném písečném ostrůvku (jesepu) vystavěn vladycký statek pánů z Liběchova, nejspíše okrouhlá dřevěná tvrz s vodním hrazením, strážící odbočku zemské polabské stezky, směřující vzhůru táhlým dubským úvalem. Protékající bujná říčka (vůči Labi „zprava přitékající“) se nazývala Desná, později Deštná a Liběchovský potok (Libocher Bach), dnes se jmenuje Liběchovka.

Do psaných dějin vstupuje Liběchov záznamem v Deskách zemských roku 1311 (dle jiného pramene 1316) se zmínkou o rytíři Dominikovi (Dominovi) z Lubiechowa se syny Václavem a Jurzatou. Místní jméno Liběchov bylo odvozeno přivlastňovací příponou -ov od osobního jména L'uběch a znamenalo „L'uběchův, Liběchův (dvůr)“. Z lidového úzu Libochov vznikla i pozdější německá podoba názvu Liboch (od roku 1720).

Na počátku 15. století patřil Liběchov rodu Škopků z Dubé. Jindřich z Dubé, syn královského hofmistra a oblíbence krále Václava IV., byl přítelem a ochráncem kazatele Jana Husa. V této spojitosti dlužno poznamenat, že v literatuře uváděný Husův pobyt na liběchovské tvrzi po vyhlášení interdiktu nad Prahou v říjnu 1412 není historicky doložen a lze jej pokládat za smyšlený. Od roku 1430 Liběchovské panství střídalo majitele.

Od roku 1438 byl Liběchov v držení Pánů z Liběchova, od roku 1455, resp. od roku 1477 nazývaných vladyků „erbu půl jelena“ . Polovina jelena ve skoku se stala také místní heraldickou figurou.

Renesance

Roku 1543 se připomíná Vilém Beřkovský z Šebířova. Roku 1583 zemřel majitel statku, slezský šlechtic Kašpar Belvic z Nostvic (Nosswitz) a společně se ženou Evou byl pohřben v kostele sv. Havla, kde se ve stěně dochovala dvojice jejich náhrobků. Po nich roku 1603 vlastnila liběchovské zboží Anna Belvicová ze Štampachu. Roku 1615 se připomíná Jan Kryštof, rytíř Belvic z Nostvic. Starou tvrz dal tehdy přestavět v renesanční, plně kamenný, dvoupodlažní opevněný objekt okrouhlého půdorysu, půl tvrz, půl zámek se štíhlou věží. Stavba byla obkroužena širokým vodním příkopem, hloubeným v původních ramenech říčky, obdobně jako to je řešeno například na zámku - tvrzi v Roztokách u Prahy). Roku 1623 se připomíná tvrz pod kostelem na návrší. V roce 1621 je při zámku zaznamenán poplužní dvůr, vinice, mlýn, pivovar a ovčín. Toho roku panství převzala Magdaléna Belvicová, provdaná za Jiřího Malovce z Chýnova. Po její brzké smrti se Jiří roku 1643 oženil s její neteří Dorotou Františkou, dcerou cítovského pána Jana Kryštofa Belvice, zemřel však již roku 1647 bezdětný.

Syn Antonín Veith (1793 - 1854) a jeho bratr patřili k štědrým podporovatelům umění, vědy a kultury. Na zámku v Liběchově, upraveném do novogotické podoby, podle básníka Karla Egona Eberta vytvořil „Hnízdo romantické doby“. Veithův liběchovský salón až příliš štědře hostil po dvě desetiletí nejvýznačnější představitele českého národního obrození, umělecké a intelektuální elity: Filozof pater Bernard Bolzano zde dokončil svůj proslulý spis Paradoxy nekonečna, sochař Ludwig Schwanthaler předložil skici 12 soch hrdinů české historie pro Veithův Slavín v Tupadlech, jehož architektonický návrh dodal Wilhelm Gail, útočiště zde našel po své exkomunikaci kněz a básník František Matouš Klácel. Jako Veithovi společníci i rádci zde pobývali historik František Palacký, Josef Jungmann, Josef Václav Frič, Václav Hanka, Karel Sabina, František Ladislav Rieger a mnoho dalších. O dění na Liběchově referoval samotář Emanuel František Velc.

V obci působil vlivný vlastenecký farář, pater Filip Čermák (Tuchoměřický), který byl Veithovým společníkem stejně jako pater Václav Krolmus. Vynikající malíř Josef Navrátil (1798 - 1865) zámek obohatil velkolepou výmalbou sally terreny podle eposu o Vlastě a Dívčí válce, který napsal Karl Egon Ebert. Navrátil vyzdobil také Orientální sál. S Liběchovem je spojena tvorba význačného českého sochaře, původně zámeckého kuchaře Václava Levého. V blízkých lesích dodnes zachovány jeho rané monumentální romantické skalní skulptury: kaplička Máří Magdalény, Harfenice, Kazatelna, Had, Čertovy hlavy, Klácelka, Blaník. V nedalekých Tupadlech započata stavba českého Slavína. Z důvodu nedostatku financí po Veithově smrti však zůstala nedokončena. Veithův synovec Antonín Ladislav byl nucen panství Liběchov prodat.

Střídání majitelů

Roku 1878 Liběchov koupil kníže Emanuel Collalto, od něj svobodná paní z Armínu. Od poloviny 80.let 19.století do roku 1918 vlastnila panství pruská hraběnka Marie von Lippe z Biesterfeldu a Weissenfeldu. Na zámku nesídlila, panství pro ni kolem roku 1884 spravoval Alois Reichelt a po něm od roku 1894) česká pachtýřská rodina Homolků.

Rozkvět za 1. republiky

Po rozpadu Rakouska - Uherska a vzniku Československé republiky v roce 1918 ing. František Homolka od hraběnky von Lippe zanedbané panství koupil a postupně obnovil jeho prosperitu. Jeho zemědělský statek a lesní správa byly nevýznamnějším hospodářským subjektem. K prosperujícím podnikům patřil také např. mlýn Jana Papouška. Státem byl roku 1935 Liběchov povýšen na město a uznán nový městský znak se lvem kráčejícím doprava a vinnými hrozny, po 2. světové válce byl statut města zpochybňován, ale od roku 2007 je opět platný.

Mnichov a 2.světová válka

Pro staletí postupující germanizaci severních Čech stal se Liběchov nejjižnější výspou, vzdálenou pouhých několik kilometrů od českého královského města Mělník. V té spojitosti Liběchov - Liboch přirovnáván k „hrázi na Labi“. Mnichovským diktátem je v říjnu 1938 národnostně smíšená obec (poměr Čechů a Němců 1:1) odtržena od českých zemí a začleněna do Sudetoněmecké župy Velkoněmecké Říše (Reichsgau Sudetenland). Židé jsou deportováni do koncentračních táborů, české obyvatelstvo hrubě diskriminováno a vyloučeno z veřejného života. Zámek sloužil jako vojenský lazaret.

Od roku 1945

V letech 1945 - 1946 obec nuceně opouštějí jednotlivci i rodiny německé národnosti (více jak 50% obyvatel). Uvolněné nemovitosti jsou dosídleny. Dlouhodobé správní napojení obce na Dubou se po druhé světové válce mění, Liběchov přechází pod správu okresu Mělník. Působnost obce rozšířena o sousední, dříve samostatné Ješovice.

Roku 1963 získalo několik zestátněných zpustlých objektů do správy Ministerstvo kultury: zámek, pivovar a kapli sv. Ducha propůjčilo Národnímu muzeu v Praze. V roce 1975, po psmileté generální rekonstrukci zámeckého objektu, bylo otevřeno v jeho prostorách Muzeum asijských kultur jako sekce Náprstkova muzea, součásti Národního muzea v Praze. . Současně byla rekonstruována barokní budova pivovaru, kterou Náprstkovo muzeum dodnes užívá jako depozitář. V první polovině 90. let na terasách pod kaplí sv. Ducha a sv. Hrobu po čtyřech stoletích zanikla viniční trať, pozemky (stejně jako budovu zámku) získala v privatizaci rodina Homolků. Výrazně se mění krajinný kolorit, v druhé polovině 20. století silně narušený stavbou rozlehlé elektrárny a později dýhárny na protějším břehu Labe. Oproti této újmě byla na konci století rekonstruována dlouho neudržovaná rozlehlá zámecká zahrada a rovněž dosud zanedbaný okrsek podmanivého kouzla s křížovou cestou a památnou lipovou alejí.

V srpnu 2002 zámek a část obce silně postihla pětisetletá povodeň. Výška vody při záplavě dosáhla v přízemí zámku výšky 3,2 metru. Během povodní se muzejní sbírky musely odstěhovat a expozice pobočky Náprstkova muzea v zámku již nebyla obnovena. Na přelomu tisíciletí zůstává Liběchov a jeho blízké okolí památkovou lokalitou mimořádné hodnoty kulturně - stavební, krajinné i přírodní jako jihozápadní okraj Přírodního parku Rymáň, sousedícího s Chráněnou krajinnou oblastí Kokořínsko.

Status města byl Liběchovu udělen 26. dubna 1935 , v polovině 20. století o něj město přišlo a obnoven byl 23. ledna 2007.

Sídlí zde Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, kde působil Karel Fortýn a kde působí Milan Blaha.