Ledčice

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Václava, chráněná kulturní památka. První písemná zmínka o původním gotickém kostele sv. Václava, jako jednom ze 34 kostelů řipského děkanátu, najdeme u Bohuslava Balbína, který píše, že býval již v roce 1384 významným církevním střediskem, neboť už tehdy byl povinován odvádět 12 grošů desátek. Za třicetileté války (1620-1648) a v letech následujících kostel zchátral natolik, že nemohl sloužit svému účelu. Proto bylo rozhodnuto o stavbě kostela nového. Věž původního gotického kostela měla být zachována, ale vzhledem k jejímu špatnému stavu byla nakonec také stržena a kostel byl postaven jako nový včetně věže a mimo původní základy. Se stavbou bylo započato v roce 1737 a kostel dokončen roku 1752. Vlastním provedením jednolodní stavby 20 m dlouhé a 10 m široké byl pověřen roudnický stavitel a měšťan Vlach Petr Pavel Columbani. Márnici a hřbitovní zdi postavil ledčický zednický mistr Václav Nedbal v letech 1746 až 1749. Kostel byl opraven v letech 1999-2000.
• Evangelický kostel z roku 1784. Farní budova byla do dnešní podoby rozšířena kolem roku 1900. Velká vnitřní přestavba fary i kostela proběhla v letech 1950-51, kdy byly zrušeny varhany a kazatelna umístěna dopředu na čelní stěnu. Ze třídy bývalé církevní školy vznikla roku 1970 malá modlitebna, která slouží svému účelu dodnes. Dnes je nad klenutou branou kostela zazděna bronzová pamětní deska, umístěná sem roku 1915 k pětistému výročí upálení Mistra Jana Husa, na které stojí:

„Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu až do smrti.“

Mistr Jan Hus 1415-1915

Svaté paměti otce české reformace vděční evangelíci

• Budova školy z roku 1886. Neorenesanční budovu postavil roku 1886 mistr Václav Čermák ze Pšovky.
• Budova první "opatrovny" (internátní školy) ve středních Čechách z roku 1887

Historie

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1226. Vesnice však patří k nejstarším sídlům v Čechách; osídlení je zde souvislé již od neolitu. Jako první historicky doložený vlastník je roku 1102 připomínán člen mocného rodu Vršovců Nemoj. Jeho syn Mutina roku 1187 daroval všechny své statky včetně Ledčic ženskému klášteru v Doksanech, což roku 1226 potvrdil i král Přemysl Otakar I. K držitelům Ledčic později patřili, mimo jiných, Jan Smiřický (1436), Samuel z Hrádku (1556), Polyxena z Lobkovic (1616).

V nejstarších listinách o Ledčicích, je ves jmenována jako Letzi, Ledchicz, Lethiscicz, Ledczicz, Lečice (poprvé úředně r. 1854), Ledčice (1890). Odkud však osada vzala své jméno? Výklad názvu vsi je Antonínem Profousem v knize Místní jména v Čechách činěn takto: Osada odvozuje svůj název patrně od slov lado, ledce, která znamenají pustou nezoranou zemi, malá nebo menší lada. Staroslověnsky tedy ledina, německy Lehde, wűstliegendes Land, latinsky terra inculta. Původně se tedy vesnice nazývala Ledce, ale protože byla menší ve srovnání s ostatními osadami toho jména, ujal se postupem času název ve zdrobnělé podobě, s koncovkou –ice.

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Mělník, soudní okres Roudnice
• 1855 země česká, kraj Litoměřice, soudní okres Roudnice
• 1868 země česká, politický i soudní okres Roudnice
• 1939 země česká, Oberlandrat Mělník, politický i soudní okres Roudnice nad Labem
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Roudnice nad Labem
• 1945 země česká, správní i soudní okres Roudnice nad Labem
• 1949 Ústecký kraj, okres Roudnice nad Labem
• 1960 Středočeský kraj, okres Mělník
• 2003 Středočeský kraj, okres Mělník, obec s rozšířenou působností Kralupy nad Vltavou

Rok 1932

Ve vsi Ledčice (1008 obyvatel, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:

bednář, 2 obchodníci s dobytkem, 5 hostinců, 2 koláři, 2 kováři, 2 krejčí, 3 obuvníci, pekař, pohodný, 2 pokrývači, porodní asistentka, 5 rolníků, 3 řezníci, sedlář, 3 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Ledčice, 2 studnaři, švadlena, tesařský mistr, trafika, 2 truhláři, velkostatek Taussig, zahradnictví, zámečník

Významní rodáci

• Ferdinand Císař (1850–1932), autor sbírek Od srdce k srdci, Chléb života, zakladatel časopisu Hus, superintendent a věrný osobní přítel Tomáše G. Masaryka.
• Ludvík Bohumil Kašpar (1837–1901), spisovatel který sestavil Zpěvník žalmů a písní a Evangelický kancionál.
• Ludvík Lát (1875–1947), farář, profesor, básník a spisovatel. Syn evangelického kazatele, studoval teologii v Basileji a ve Vídni. Odmítl však složit slib do rukou císaře habsburské monarchie, a proto odešel do Ruska. O svém pobytu na Kavkaze napsal poutavou knihu. Po převratu se vrátil do vlasti a vstoupil do Církve Československé, kde působil jako duchovní na mnohých místech. Byl velkým obdivovatelem aviatiky, viděl v ní jakési duchovní spojení s „nebeskými výšinami“, symbol letu člověka životem. Díla: Cestopis Na Kavkaze (1926), sbírka leteckých básní Avie (1927), kulturně historické črty z evangelického farářského života Na lečické faře (1927), básně Vlajce presidentově (1928), Sbírka kázání (1934).
• Antonín Nedoma (1840–1927), sedlák a politik, poslanec zemského sněmu, bratr Bedřicha Nedomy.
• Bedřich Nedoma (1837–1919), malíř a ve své době významný technik, bratr Antonína Nedomy.

Velmi srdečný vztah k obci měli např. Josef Václav Frič, který se o Ledčicích zmínil ve svých Pamětech, Jan Karafiát, autor Broučků, Josef Věromír Pleva, který tu dětem předčítal rukopis svého Malého Bobše, Pavel Váša, jenž v knize Pod Řípem vzpomíná na místní evangelíky, či Miloš Václav Kratochvíl, který vesnici často navštěvoval, velmi miloval (Čechy krásné, Čechy mé) a rád si připomínal svá ledčická školní léta.