Dolní Zimoř (Okres Mělník)

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1640.

Po vyhlášení tolerančního patentu docházelo v oblasti k hromadnému přihlašování se k evangelické církvi, zejména v roce 1782. Na evangelickou modlitebnu ve Vysoké v roce 1787 přispěli zimořští více než 74 zlatými. Vysocká evangelická církev v roce 1839 čítala 268 rodin, z toho ze Zimoře 19.

Roku 1786 za faráře Jiřího Nechyby byl zrušen katolický filiální kostel sv. Martina v Chodči, patřící zřejmě k vysocké farnosti (ta byla zřejmě už od švédských válek neobsazena a spravována z Liblic). Přitom byly z liblické farnosti k vysocké připojeny Dolní i Hoření Zimoř, Chodeč, Truskavna a Březinka a ve Vysoké bylo zřízeno kaplanství.

V roce 1890 patřila Dolení i Hoření Zimoř do dodávacího obvodu poštovního úřadu ve Vysoké (dnes patří pod poštu Liběchov).

Roku 1907 vystavěla Ústřední matice školská novou školní budovu pro zimořskou exposituru vysocké obecné školy. 1. ledna 1911 byla zimořská expositura proměněna v samostatnou školu. V roce 1890 patřila Dolní i Horní Zimoř pod lékařský obvod Vysoká. Lékař M. Rada, který v oblasti působil kolem 30. let 20. století, uvádí Zimoř jako místo zvýšeného výskytu rodové tuberkulózy.

Dolní a Horní Zimoř společně s Chodčí tvořily v roce 1880 katastrální obec Chodeč. Čísla popisná 3, 13, 14, 16, 17 a 20 v Dolení Zimoři náležela ke Strážnici. Místní obce Chodeč byla rozdělena výnosem ministerstva vnitra ze dne 24. 11. 1919 čís. 55/O9 ai 1919 na dvě samostatné obce Chodeč a Dolní Zimoř.

Po odstoupení Sudet německé říši zůstala Zimoř v Československou vedla hranice Německa zimořským údolím a pod Sitnou, Chodeč zůstala v Československu. Koncem roku 1939 byly vytvořeny pracovní tábory, které postavily silnici Chodeč–Zimoř.

V Zimoři se nachází prameniště, které je zdrojem vody místního významu.

Podle dávné pověsti strašíval v 15. století v Chodči zimořský panský pastýř ovcí Zachata a přítrž tomu chodečští učinili až uposlechnutím rad zimořského poustevníka Fríduše.

Na přelomu 30. a 40. let 19. století bylo severní okolí Mělníka působištěm 24členné bandy lupičů, jejímž vůdcem byl Domin ze Zimoře, který se skrýval v lesích a roklích. Tato skupina měla rozsáhlou vyzvědačskou síť a dobré informace o majetkových poměrech obyvatelstva a využívala toho, že vrchnost nedostatečně chánila bezpečnost lidí a jejich majetku. Po přepadení mlýnu ve Vrbici u Litoměřic však bylo povoláno vojsko, které lupiče pochytalo. Vrchnostenský soud v Pšovce všechny odsoudil ke 20 letům těžkého žaláře, jen vůdce Domin měl o něco nižší trest za to, že zabránil useknutí prstu mlynářky, které nešel svléci zlatý prsten. V Chodči se po něm jmenují Dominův sklep a Dominova rokle.