Hrdlív (Okres Kladno)

Pamětihodnosti

Kaple

Historie

První zmínka o obci Hrdlív je v písemných historických pramenech činěna k roku 1316 a to nepřímo v přídomku Michala z Hrdlíva. Zřejmě šlo o držitele dvora. Vedle šlechtického majetku existoval ve vsi majetek církevní, protože v roce 1345 z pozůstalosti Přebora, probošta pražské kapituly, byla část vsi Hrdlív dána k oltáři sv. Diviše v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Církevní majetek v Hrdlívě nakonec patřil ke statku Budenice, který od Bohuslava z Rožďalovic v roce 1334 koupil Jan IV. z Dražic, pražský biskup. Ten Budenice určil jako nadání ke špitálu při klášteře augustiniánů v Roudnici nad Labem. Až do husitských válek zde vykonával vrchnostenská práva roudnický probošt.

Po husitských válkách přišel snad právě tento majetek do držení nejvyššímu purkrabství. V roce 1420 císař Zikmund zapsal část vsi Hrdlív Janovi a Václavovi z Račiněvsi. Po husitských válkách je držení majetku v Hrdlívě nepřehledné. Z listiny z roku 1463 je zřejmé, že na základě Zikmundova majestátu patřila ves Hrdlív oltářníkům v chrámu sv. Víta v Praze. Část vsi byla v držení šlechtickém, protože v roce 1466 jistý Mikuláš z Hrdlíva zapsal manský statek v Hrdlívě Bořitovi z Martinic a jeho synům Markvartovi a Janovi.

Ti se však v roce 1479 museli vzdát části nabytého majetku ve prospěch původního vlastníka, t. j. některé církevní instituce. Světský majetek v Hrdlívě však Martinicům zůstal a je trvale připomínán jako součást panství Smečno. Například v roce 1536, kdy se o dědictví dělili Volf z Martinic a toho synovec Jan. Na díl Janův připadlo Smečno a mezi příslušnými vesnicemi je i Hrdlív. Janův syn Jiří Bořita získal do držení celou ves Hrdlív. Jaroslavem hrabětem Bořitou z Martinic byl v roce 1633 zřízeno z panství Smečno rodinné svěřenství. Martinicové jako vlastnící panství Smečno, drželi i Hrdlív - a to až do vymření rodu v mužské posloupnosti Františkem Karlem hrabětem Bořitou z Martinic v roce 1789.

Jeho jediná dcera Marie Anna dědila Smečno a Slaný. V roce 1791 se vdala za Karla Josefa hraběte z Clamu. Ten v roce 1792 obdržel císařovo svolení aby se mohl psát hrabě z Clam-Martinic. Clam-Martinicové byli vrchností v Hrdlívě až do konce patrimoniální správy v roce 1850, kdy správa vrchnostenská byla nahrazena správou státní zřízením okresních úřadů.

Dr. Rudolf Koller ve své práci o regionálních dějinách u obce Hrdlív v kapitole zajímavosti zaznamenal, že se na Slánsku tradovalo, že na místních vinicích se vyskytovala vzácná planá žlutá růže. Vypráví se, že si ji před svou smrtí přál vidět malíř Josef Mánes. Po marném pátrání v Přelíci byla v roce 1954 nalezena v zahrádce Lomíčkových v Hrdlívě. Má květy jako každý jiný šípkový keř, ale jejich barva je svítivě žlutá (zlatavá).