Osov

Pamětihodnosti

• Zámek Osov
• Úřednický dům osovského panství
• Kostel Narození svatého Jana Křtitele

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1379.

Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Tato část článku není dostatečně ozdrojována a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit. Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

První písemná zmínka o Osově (dříve Vosově) pochází z roku 1225. Původ jména vesnice se odvozuje od toho, že se zde větší část půdy osévala. Od 14. století je zde doložena tvrz. V letech 1450-1504 vlastnila ves rodina Adlarů z Vosova. Majitelé Osova se často střídali. V době třicetileté války (1618-1648) několikrát Podbrdskem táhlo švédské vojsko generála Banera a obyvatelstvo Osova bylo z větší části vyvražděno. V roce 1677 koupil osovské panství hrabě Ferdinand Maxmilián Kounic a v držení tohoto rodu byl Osov až do roku 1804. Kounicové měli veliké zásluhy o rozkvět obce. Aby nahradili ztráty pracovních sil, přivedli sem německé osadníky ze svého panství na Litoměřicku - byli to zejména řemeslníci a dvorská čeleď. Hrabě Jan Adolf Kounic nechal tvrz zbořit a na jejím místě postavit trojkřídlý zámek, který byl dokončen roku 1737. Zámek obklopoval pěkný francouzský park. Současně dal postavit kostel sv. Jana Křtitele. Jeho stavitelem byl vlašský architekt Bartolomeo Scotti a po něm ředitel císařských staveb Anselmo Lurago. Nechal kostel povýšit na farní a zřídil ve vsi školu. Kounicové chtěli z Osova vytvořit centrum Podbrdského kraje. Byli představenými krajského úřadu Podbrdského, a proto jeho sídlo přenesli k zámku v Osově. V té době se na zámku nacházel hejtman, hofmistr, dvorní kuchař, dvorní zahradník, dvorní malíř, podkoní, zámecký kaplan a také dvorní šašek Pimfinger. Kounicové postavili roku 1742 u zámeckého parku pivovar, v němž se vařilo pivo rovných 200 let. Osovské pivo mělo vždy dobou chuť a byl o něj značný zájem. Pivovar po 2. světové válce chátral, až byl v roce 1967 zbořen.

V roce 1840 přešlo osovské panství dědictvím do rukou Schwarzenbergů z orlické větve. Kníže Karel Schwarzenberg dal v roce 1857 postavit na okraji obce cukrovar včetně úřednického domu. Pro obyvatele to bylo výhodné, mohli najít zaměstnání v cukrovaru i při pěstování řepy. Cukrovar měl i vlastní plynárnu. Časem však jeho výnos poklesl, a tak byl v roce 1886 zrušen. Stal se potom správním centrem velkostatku, který měl 2.625 hektarů půdy. V úřednickém domě byly kanceláře a byty zaměstnanců (kováře, koláře, pivovarského kočího, adjunktů), v patře bydlely rodiny ředitele panství a důchodního. V roce 1906 sem přibyla četnická stanice, která se později přestěhovala do bývalé vinopalny. Od roku 1951 tu byla Státní traktorová stanice. Součástí panství byla cihelna, jež se nacházela mezi Osovem a Osovcem, zvaným Osůvek. Zdejší červená hlína byla vysoce kvalitní a cihly se dobře prodávaly. Výroba byla roku 1942 zastavena. Poté tu mělo JZD slepičárnu a dnes je v místech cihelny koupaliště. Směrem k Novým Dvorům byla rozlehlá bažantnice. Roku 1886 zřídl kníže Schwarzenberg v bývalé vile č. 18 hostinec a později i poštovní úřad. Bývalý hostinec se od roku 1950 stal úřadovnou MNV. V č. 58 naproti škole byla kovárna a kupecký krám, kde žila rodina Pokorných téměř100 let. Schwarzenbergům se tu nevyhnuly ani smutné události. Manželům Karlovi IV. ze Schwarzenbergu a jeho druhé manželce Idě, rozené hraběnce Hoyos-Sprinzenstein, se na zdejším zámku narodil a 27. června 1894 zemřel devítidenní synek Josef Adolf na růži a byl pohřben na osovském hřbitově. Karel IV. ze Schwarzenbergu spravoval Osov až do roku 1904, kdy po smrti svého otce převzal rodové panství Orlík. V 1. světové válce bylo z Osova povoláno na frontu 273 mužů, z nichž 22 se již nevrátilo. Padl i majitel panství Karel Schwarzenberg. Na základě pozemkové reformy byly roku 1924 pozemky osovského velkostatku rozparcelovány.

Zámek s velkostatkem a četné další objekty, které byly součástí tzv. zbytkového jmění, koupil od Schwarzenbergů v roce 1931 komerční rada Václav Palivec, bývalý správce na dobříšském panství knížete Colloredo-Mansfelda, generální ředitel Dobříšských železáren a Středočeské dřevařské společnosti v Praze. Za velké lesní kalamity získal prodejem dřeva do Francie značné jmění, což mu umožnilo koupi osovského zbytkového panství. V zámku, pivovaru a cukrovaru provedl rozsáhlé adaptace. Do zámku zavedl ústřední topení, elektřinu a vodovod, nechal nově upravit i park. Byl velmi vzdělaný muž a ze zámku vytvořil kulturní centrum, kam zval význačné osobnosti a umožnil umělcům pracovat v klidném prostředí. Sňatkem Palivcova bratra Josefa se sestrou Karla Čapka se stal Čapkovým příbuzným. Právě od Václava Palivce dostali novomanželé Karel Čapek a Olga Scheinpflugová svatebním darem Strž u Dobříše. Čapkovi bývali častými hosty na zámku v Osově, kde měli své vlastní zařízené pokoje. V roce 1938 nabídl Karel Čapek své služby českému ministru propagandy Hugo Vavrečkovi a přestěhoval se na osovský zámek, kde zůstával ve spojení s redakcí Lidových novin a ústředními úřady. Vyvíjel aktivity, kterými chtěl přispět k udržení celistvosti demokratického Československa. Po anšlusu Rakouska se spolu s Ferdinandem Peroutkou sešli na jaře 1938 několikrát na osovském zámku s německým vyslancem Ernstem Eisenlohrem. Tajné rozhovory se odehrály se souhlasem prezidenta Beneše a naši zástupci mu o nich podávali hlášení. Eisenlohr chtěl zjistit pevnost odhodlání československé vlády bránit Sudety, Čape s Peroutkou doufali, že zjistí něco podrobnějšího o úmyslech německého vůdce a o úloze Konrada Henleina v Hitlerových plánech.

Kromě těchto osobností zajížděli do Osova sochař Karel Dvořák s chotí Leopoldou Dostalovou, kteří od Palivce dostali do užívání domek ve Lhotce u Skřiple. Václav Palivec podporoval a hostil na zámku básníky Františka Halase, Františka Hrubína, Jaroslava Seiferta. Bývali tu hosty Hugo Haas, Adina Mandlová, Jiřina Štěpničková. Režisér Slavínský natočil na osovském zámku a v parku film Uličnice s řadou filmových hvězd. Václav Palivec podporoval i místní občany, financoval opravy kostela a o Vánocích hostil a obdarovával všechny školní děti a staré občany. Sám zůstal svobodný, ale měl devět sourozenců a miloval jejich děti. V roce 1952 byl jmenován čestným občanem Osova. Byl v kontaktu s Janem Masarykem a měl možnost odejít do ciziny, čehož nevyužil. V roce 1948 byla na velkostatek uvalena národní správa a do jeho vedení nasadil ÚV KSČ národního správce. Palivcovi byl zabaven veškerý majetek a zařízení zámku bylo rozkradeno. V zámku pak bylo zřízeno rukavičkářské učňovské středisko s internátem, od roku 1961 tu byl Domov důchodců. Rada Palivec byl v roce 1948 odsunut mimo obec do budovy býalého lesního úřadu, zvané "fořtant". Směl si vzít jen to nejnutnější. Budova nebyla vhodná k obývání; nebyla v ní zavedena elektřina, topení, ani voda. Zde žil rada Palivec velmi osaměle a zemřel jako nemajetný roku 1964. Po revoluci majetek restituovali příbuzní a v roce 2000 ho převzal Ing. Emil Palivec.

Osov leží v údolí mezi Brdy a Housinou. Cesty v krajině byly lemovány nádhernými alejemi a samotný Osov byl pro svůj malebný vzhled nazýván zahradou. K zámku se ze všech stran sbíhaly lipové aleje, některé později nahrazené kaštany. Osovsko-skřipelská alej je památkově chráněná. V roce 1996 získalo Osovsko statu chráněné krajinné památkové zóny. Osada Osovec, jíž se říkalo Osůvek, byla spojena v jednu obec s Osovem. Od roku 1901 je Osov spojen se světem jednokolejnou železniční lokálkou na místní trati Zadní Třebaň - Lochovice. Houkání lokálky udávalo čas lidem na polích, zvláště když jela "polednička".

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Hořovice
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Hořovice
• 1868 země česká, politický i soudní okres Hořovice
• 1939 země česká, Oberlandrat Plzeň, politický i soudní okres Hořovice
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Beroun, soudní okres Hořovice
• 1945 země česká, správní i soudní okres Hořovice
• 1949 Pražský kraj, okres Hořovice
• 1960 Středočeský kraj, okres Beroun
• 2003 Středočeský kraj, okres Beroun, obec s rozšířenou působností Hořovice

Rok 1932

Ve vsi Osov (přísl. Osovec, 490 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:

bednář, cihelna, 4 hostince, kapelník, 2 koláři, kovář, 2 krejčí, malíř pokojů, mlýn, obuvník, pekař, pivovar, řezník, sedlář, 3 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Osov, trafika, truhlář, velkostatek, 2 zámečníci