Střezimíř

Pamětihodnosti

• farní kostel svatého Havla, gotický, s původním presbytářem se zajímavým žebrovím klenby a nověji dostavěnou lodí
• kaple svatého Vojtěcha, vystavěna roku 1820 Matějem Kupkou z Lažan v místě dalekého rozhledu na táborský okres.
• zámek Střezimíř, jednopatrová budova obdélníkového půdorysu s pseudorokokovou fasádou, slunečními hodinami na jižní zdi, ozdobnou lucernovitou věžičkou s cibulkou a malým zámeckým parkem. Zámek není turisticky přístupný.

Jako turistické zajímavosti jsou v mapách značena místa dalekého rozhledu u kaple sv. Vojtěcha (směrem na Táborsko) a na Větrově (na všechny strany).

Historie

Založena pravděpodobně v 11. století, podle pověsti ji založil Střezimír a jejím účelem bylo střežit mír. Rozhledovým a signálním místem bylo návrší u kapličky svatého Vojtěcha. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1219, kdy je na listině Přemysla Otakara I. jako svědek podepsán vladyka Předslav ze Střezimíře (Predslav de Stresimir). Poblíž kostela, pravděpodobně v místech nynějšího zámku, stávala tvrz obehnaná příkopem a valy. Od druhé poloviny 15. století byla Střezimíř rozdrobena na několik dílů patřících k různým panstvím. Kolem roku 1690 ves získal od Vratislavů z Mitrovic majitel Jemniště, Gotthard Miseroni z Lisonu, za jehož panství se stala opět samostatným statkem a byl zde vybudován zámek.

První záznam o gotickém kostele svatého Havla je z roku 1352, kdy farnost patřila k děkanátu Vltavskému. V husitských dobách farnost spravovali utrakvističtí kněží, po celé 17. století byla farnost kvůli nedostatku kněží neobsazená a bez bohoslužeb. Roku 1709 nechal majitel Střezimíře Stanislav Straník z Kopidlna zdejší duchovní správu obnovit, t. j. zřídit obydlí kněze a důkladně rekonstruovat kostel. Až roku 1843 byla zdejší administratura znovu povýšena na farnost. Roku 1852 koupil Střezimíř Jan Křtitel D'Hoppe, který nechal kostel opět opravit a daroval mu křížovou cestu. Roku 1936 odsud odešel poslední zdejší farář, v dalších desetiletích zde sloužili dojíždějící kněží, v poslední době z Chotovin. Každonedělní bohoslužby zde navštěvuje kolem 20 věřících. Kolem roku 1995 prošel kostel dalšími opravami. V 90. letech 20. století v souvislosti se zřízením Plzeňské diecéze byla střezimířská farnost převedena z Pražské arcidiecéze do Českobudějovické diecéze.

Nejstarší zmínka o střezimířské škole je z roku 1719, roku 1856 byla postavena nová a moderní školní budova. Školním rokem 2002/2003 byla základní škola i s přidruženou mateřskou školou pro nedostatek žáků zrušena.

V roce 1870 byla zřízena ve Střezimíři dvojkolejná železniční stanice na trati z Prahy do Vídně která původně nesla název Stupčice (podle vesnice, která leží na trati necelý kilometr jižněji a patří dnes k obci Mezno). Dnešní staniční budova je z roku 1894. Pošta ve Střezimíři byla zřízena roku 1899, od roku 1929 byla vybavena telefonem a téhož roku byla obec elektrifikována.

O době vzniku osad Střezimíř-u nádraží a Nová Střezimíř se obec na svém webu nezmiňuje.

Sbor dobrovolných hasičů ve Střezimíři byl založen roku 1896, dodnes je nejaktivnějším spolkem v obci. V roce 2009 bylo založeno Myslivecké sdružení Skalice - Střezimíř.

Modro-stříbrná hlava štítu obecního znaku je vychází z erbu Miseroniů z Lisonu, kteří Střezimíř sjednotili a obnovili jako samostatné panství. Počet zubů pilového řezu i počet lístků lipové větvičky v zobáku kohouta symbolizuje počet částí obce, tedy pět, lipová větvička odkazuje na památnou lípu v obci. Kohout symbolizuje zasvěcení kostela svatému Havlu a návrší pod kohoutem geografickou polohu obce. Kombinace červené a stříbrné barvy je inspirována erby některých dřívějších vlastníků obce. Vlajka má podobný námět jako znak, pouze zelené návrší je nahrazeno zeleným pruhem.