Miličín

Pamětihodnosti

• Kostel Narození Panny Marie a fara
• Kaple Utrpení Kristova

Historie

Miličín vznikl jako osada na zemské silnici a křižovatce obchodních cest. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1283, kdy je zmiňován Vilém z Miličína, který byl příznivcem Záviše z Falkenštejna. Roku 1318 je jako pán a dědic uváděn Heřman z Miličína, který bojoval po boku krále Jana Lucemburského. Posledním příslušníkem rodu pánů z Miličína byl jeho syn Heřman, který padl 1346v bitvě u Kresčaku. Před odjezdem do ciziny však prodal Miličín svému příbuznému Petru Rožmberkovi. Rožmberkové drželi Miličín až do roku 1591. Zdejší hrad s městečkem se stal střediskem rožmberského panství na důležité zemské cestě do Prahy. Právě v této době zažilo městečko největší rozkvět. Dařilo se řemeslům, v letech 1380 - 1384 byl postaven dvoulodní gotický kostel Narození Panny Marie (v letech 1736 a 1754 barokně přestavěn - na severní straně byla zazděna okna, chrám byl zvýšen, odstraněna klenba a vnitřní pilíře. Také věž byla zvýšena a zakryta zděnou jehlanovou střechou, byla přistavěna předsíň. Na hlavním oltáři je obraz Petra Brandla ), v roce 1392 zde byla zřízena škola. Od Rožmberků má Miličín též městský znak (rožmberská růže ve stříbrném poli, štít je zdoben třemi pštrosími pery). Rozvoj města byl zbrzděn za husitských válek, kdy patrně zanikl zdejší hrad a správa panství přešla na Choustník. Až asi na konci 16.století, za Viléma z Rožmberka, si tu Rožmberkové postavili panský dům tzv. Rožmberský nocležní dům sloužící vrchnosti k přenocování při častých cestách s družinou do Prahy. Velkou ranou pro rozvoj Miličína byl požár v roce 1644, kdy vyhořel nejen panský dům, ale s výjimkou jediného stavení i celé město. V roce 1696, kdy již město držel hraběcí rod Kuenburgů, byl vyhořelý panský dům přestavěn v patrový barokní zámek. V roce 1749 však vyhořel a ztratil na významu. Jeho zbytky byly na konci 18.století rozprodány na soukromé příbytky. V 70. letech 19. století byla postavena železnice z Benešova do Tábora, která se Miličínu vyhýbá, a tím se hospodářský rozvoj městečka téměř zastavil. Zhoršilo se obchodní spojení městečka a formanské řemeslo zaniklo. Místní lidé se začali živit více zemědělstvím.

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj České Budějovice, politický okres Tábor, soudní okres Mladá Vožice
• 1855 země česká, kraj Tábor, soudní okres Mladá Vožice
• 1868 země česká, politický okres Tábor, soudní okres Mladá Vožice
• 1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický okres Tábor, soudní okres Mladá Vožice
• 1942 země česká, Oberlandrat České Budějovice, politický okres Tábor, soudní okres Mladá Vožice
• 1945 země česká, správní okres Tábor, soudní okres Mladá Vožice
• 1949 Pražský kraj, okres Votice
• 1960 Středočeský kraj, okres Benešov
• 2003 Středočeský kraj, okres Benešov, obec s rozšířenou působností Votice

Rok 1932

Ve městě Miličín (1364 obyvatel, ) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:

Instituce a průmysl:

poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katol. kostel, sbor dobrovolných hasičů, živnostenský spolek, družstvo pro rozvod elektrické energie v Miličíně, lihovar

Služby (výběr):

lékař, autodopravce, 3 cukráři, drogerie, 7 hostinců, knihkupectví, dámská konfekce, kožišník, 7 krejčích, malíř, obchod s obuví Baťa, 2 pekaři, porodní asistentka, 5 řezníků, 2 sedláři, sklenář, 8 obchodů se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Miličín, 2 truhláři, zámečník

V obci Petrovice (Přísl. Nové Dvory, 312 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Miličína) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:

cihelna, družstvo pro rozvod elektrické energie v Petrovicích u Mladé Vožice, 2 hostince, 2 koláři, 2 kováři, krejčí, zemědělský lihovar, mlýn, obuvník, pila, obchod se smíšeným zbožím, 2 trafiky, velkostatkář Bachrach