Kladruby

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kladrubech (okres Tachov).

Historie

Založení vsi

Benediktinský kladrubský klášter byl založen v roce 1115 Vladislavem I. Tento český vladař je přímo v klášteře i pochován a je tak jedním z malá českých knížat pohřbených mimo Prahu. O založení kláštera se zmiňuje i Kosmas ve své Kronice české.

Je velice pravděpodobné, že obec Kladruby existovala již několik desítek let před založením kláštera. Neexistuje žádná písemná zmínka o obci z tohoto období, archeologické průzkumy nedaleko současného hřbitovního kostela (v místech, kde se původně Kladruby rozkládaly) nenalezly ani žádné pozůstatky starší než 13. století, s výjimkou základů románského kostela sv. Petra a Pavla. Každopádně existence obce Kladruby je jednoznačně prokázána v zakládací listině kláštera, která se ovšem nezachovala v originále, nýbrž pouze v opisu z roku 1197. V téže listině je první zmínka o řadě dalších vesnic, které jsou zde buď uváděny jako majetek kláštera, nebo naopak pro svojí výlučnou polohu (při zemské stezce) jsou z majetku kláštera vyňaty. Klášter tak obdržel většinu území mezi řekami Mží a Mžicí (dnešní Úhlavkou), což odpovídá asi čtvrtině současného okresu Tachov.

Rozkvět obce ve středověku

Výhodná poloha při norimberské zemské stezce a nalezení stříbrných rud v okolí přispěly k výraznému rozkvětu Kladrub. Václav I. tak povýšil kolem roku 1233 Kladruby na město a Kladruby získaly městská privilegia (především právo konat trhy, právo hrdelní a právo várečné) jako jedno z prvních sedmi sídel v Čechách. Díky bohatství stříbrných rud byla nedaleko od Kladrub koncem 12. století založena hornická osada Stříbro. Ta byla na konci třináctého století rovněž povýšena na město. Od té doby se datuje konkurence mezi Stříbrem a Kladruby. Řezenská zemská stezka, původně vedoucí z Plzně na jihozápad, byla přesunuta, aby vedla přes bohaté město Stříbro. Kladruby byly kolem roku 1230 přesunuty směrem blíže ke klášteru. Stříbro jako královské město bylo ve 14. století vladaři více podporováno a kladrubští to nelibě nesli. Dokonce v roce 1382 Václav IV. zrušil Kladrubům původně udělený souhlas s výstavbou městských hradeb, protože se obával, že město Stříbro jej přestane podporovat finančně. Dalším výnosem chtěl Kladrubům zrušit i právo konat pravidelné trhy. Odvolával se přitom na to, že královská města by měla mít garantováno, že v okruhu jedné české míle (asi 11 km) od nich by neměly probíhat pravidelné trhy. To už se kladrubští měšťané skutečně vzbouřili a uspořádali si trh i přes tento zákaz. Stříbrští chtěli sice na kladrubské vytáhnout a zarazit jim to, ale kladrubští se o tom dozvěděli a počíhali si na ně v lesích mezi Stříbrem a Kladruby a nad stříbrskými zvítězili. Od té doby sice ve věci trhovního práva zavládl smír, ovšem i v dalším období význam Stříbra pomalu, nicméně vytrvale, rostl na úkor Kladrub.

Kladruby a Johánek z Pomuku

Kladrubský klášter díky stříbrným dolům a dobře hospodařícím opatům postupně bohatl. Již v roce 1233 byla dostavěna velkolepá románská bazilika, která v době své dostavby byla největší kostelní stavbou v Čechách, s délkou téměř 93 m. Opat Reiner v roce 1239 zahájil rozsáhlé výměny a rozšiřování majetku, které dovršil v druhé polovině 14. století opat Racek III. V této době ke klášteru patřilo 128 vesnic, 3 města (Kladruby, Touškov a Přeštice) a 3 hrady (Prostiboř, Kyjov a Komberk).

Král Václav IV. měl významné rozpory s arcibiskupem Janem z Jenštejna, které byly živeny různými majetkoprávními spory mezi šlechtici – chráněnci arcibiskupa a šlechtici – chráněnci královými. Při jednom z takovýchto konfliktů o výstavbu mlýna došlo prý dokonce k prvnímu použití střelných zbraní na českém území.

Někdy počátkem 90. let 14. století králi uzrál v hlavě ambiciózní plán – omezit arcibiskupovu moc zřízením nového biskupství, které by obsadil příslušně loajální osobou. Toto biskupství mělo vzniknout právě v Kladrubech, kde by potřebný majetek získal zrušením kláštera. Když opat Racek, na jehož smrt Václav IV. čekal, na konci ledna 1393 umřel, Václav IV. dlel právě na Křivoklátě a nemohl tak v patřičné lhůtě vznést námitky proti volbě nového opata, kterou arcibiskup urychleně zorganizoval. 10. března 1393 tak mohl Jenštejnův generální vikář, Johánek z Pomuku, volbu potvrdit.

Král se strašlivým způsobem rozzuřil a nechal si předvést na pražský hrad aktéry této volby. Toho nejdůležitějšího, Jana z Jenštejna, ale nezastihl, neboť ten se prozíravě odklidil do Říma. Jeho zlost se tedy obrátila především proti Johánkovi z Pomuku. Osobně se účastnil jeho mučení. Zřejmě již během tohoto mučení Johánek z Pomuku zemřel (v roce 1973 antropolog Emanuel Vlček určil jako příčinu smrti úder tupým předmětem do hlavy) a byl tak již mrtvý 20. března 1393 vhozen z Karlova mostu do Vltavy. V 18. století byl Johánek z Pomuku jakožto mučedník kanonizován pod nepřesným jménem Jan Nepomucký.

Králův neúspěch ve zřízení biskupství se odrazil i v jeho vztahu ke Kladrubům. Bohatství kladrubského kláštera se tak postupně rozplývalo a během husitských válek, kdy byl jednou dobyt a vydrancován 1421, druhému obléhání v roce 1427 již odolal ovšem cokoliv bylo mimo hradby…), přišel klášter o většinu majetku. Musel prodat a zastavit většinu svých statků, přičemž v roce 1467 byl zpustošen ještě jednou, a to při boji panské jednoty proti králi Jiřímu z Poděbrad.

Kladruby v novověku

Zhruba od roku 1500 jsou zachovány městské knihy, které nám dávají mnohem více informace o běžném životě v Kladrubech. Tak např. již roku 1500 byla v Kladrubech latinská škola, zřízená v souvislosti s klášterem. Zatímco město v 16. století vzkvétalo, v roce 1616 dostalo konečně i vlastní městský znak, klášter se stále nevymanil z finančních problémů, neboť kladrubští poddaní několikrát povstali proti klášterní vrchnosti, v roce 1557 byl klášter zpustošen říšským vojskem a v roce 1590 pak přišel velký požár, kdy lehly popelem všechny hospodářské budovy kláštera. Rudolf II. se navíc snažil omezit majetek kláštera a jen rozsáhlá finanční „pomoc“ panovníkovi uchránila klášter od dalších rozsáhlých majetkových ztrát.

Během třicetileté války se situace obrátila, neboť Kladruby byly několikrát dobyty a vydrancovány, zatímco klášter získal díky posílení vlivu katolické církve nový majetek, který umožnil přistoupit k obrovských přestavbám kláštera.

Koncem 17. století ve městě roste podíl německého obyvatelstva a městské knihy obsahují výrazně větší podíl zápisů v němčině. V té době mají Kladruby přes 1 300 obyvatel. Město bylo poznamenáno v roce 1701 morem, po němž byl na náměstí postaven mariánský morový sloup a zřízena kašna. V roce 1711 vypukl první z velkých požárů, které výrazně omezovaly další rozvoj města. Koncem 18. století došlo k rozsáhlé barokní přestavbě kostela sv. Jakuba na náměstí. Současnou podobu tento kostel dostal až po dalším, ještě rozsáhlejším požáru v roce 1843.

V období mezi 50. a 70. lety fungovalo za objektem kláštera přírodní divadlo. Konaly se zde hojně navštěvované kulturní akce, na nichž mj. vystoupili i Karel Gott, Helena Vondráčková a Marta Kubišová. V rámci normalizace a centralizace kulturních a společenských akcí bylo divadlo na začátku 70. let zrušeno a od té doby chátrá, i přes několik pokusů obecního úřadu o jeho obnovení.

Od 12. dubna 2007 byl obci vrácen status města.