Rochlov

Pamětihodnosti

• Zámek Rochlov
• Boží muka při cestě do Rochlova

Historie

Rochlov Malý a Velký

Původ jména Rochlov zřejmě pochází od jména původního majitele nebo od osobního jména Rochla (Profous, 3/1951 s. 577) Tím vzniká i přívlastek Rochlův – Rochlov (dvůr, či vesnice), někde také uváděno jako Rochlová, v němčině se pak uvádí Rochlowa.

Nejstarší zmínka o Rochlově pochází z dochovaného berního rejstříku plzeňského kraje z r. 1379. V tomto registru jsou uváděny Rochlovy dva: Velký Rochlov, jehož část (6 polovin zemí) vlastnil Lev, který měl také podsedka v Erpužicích, a dále Malý Rochlov, jehož jedna část tvořená třemi čtvrtinami popluží náležela Rackovi a druhá část, tvořená taktéž třemi čtvrtinami popluží, Onšovi (Emler 1876, 26).

Rochlovy jsou i dnes skutečně dva:

• Obec Rochlov, 380 m n. m., okres Plzeň-sever má dnes 219 obyvatel, spadá pod správu Nýřan - obce s rozšířenou působností. Rochlov najdeme 4 km západně od Nýřan, katastrální výměra obce je 219 ha.

• Samota Rochlov, 450 m n. m. se nachází 1 km severozápadně od Lomničky. Lomnička je části obce Kšice v okr. Tachov s necelými 20 obyvateli. Dnes se na samotě Rochlov nachází několik domů, také 2 rybníky. Je vidět, že zde ještě několik domů chybí a byla by tu skutečně vesnice.

Oba Rochlovy jsou tak vzdálené vzdušnou čarou 15 km, po dnešních cestách díky Hracholuské přehradě přes Stříbro 22 km.

Dřívější badatelé se domnívali, že Velký a Malý Rochlov byly dvě lokality blízko sebe, které splynuly v jeden celek - v nynější ves Rochlov u Nýřan (Sedláček 1908, 768; Bělohlávek 1985, 292, Ebel 1989, 1). V nových souvislostech však se však teprve ukázalo, jak to vlastně s oběma Rochlovy bylo (viz Rožmberský). Dnes je to totiž přesně opačně než dříve. Dnešní samota Rochlov je tím oním Velkým Rochlovem a dnešní obec u Nýřan je Malý Rochlov zmiňovaný v r. 1379.

Již zmiňovaný Lev měl v roce 1379 jednoho poddaného v Erpužicích, které jsou vzdálené od samoty Rochlov 3,5 km a také byl majitelem 1 km vzdálené Lomničky (zdroj internet). V témže roce již existoval v Erpužicích farní kostel sv. Markéty. Roku 1380 koupil Lvík z Rochlova statek v Bezemíně za 63 kop českých grošů (Emler 1870, 461). Lev z roku 1379 je tu označen domáckou variantou jména, predikátem z Rochlova a koupil majetek v Bezemíně, sousedícím s (Velkým) Rochlovem, nynější samotou. Této lokality se také týká odúmrť po Lvíkovi a Chvalovi, kteří zemřeli roku 1395 (Chval byl asi držitel druhé části Velkého Rochlova, nicméně držitele dalších částí Malého a Velkého Rochlova neznáme a zůstává dosud otevřenou otázkou, zda původní majitelé byly leníky klášterů v Kladrubech, Chotěšově). Nárok na jejich pozůstalost si činili jejich bratři Ješek a Vlach, ale majetek získal dle dodatku odúmrtě jakýsi Chval z Očína (AČ XXXV, 232, 234, 235). Očín je od samoty Rochlova vzdálen 4 km (Rožmberský).

V té době zcela jistě ještě neexistovala obec Rochlov. Velmi velká část dnešních měst a obcí pochází právě z období mezi 11. a 13. stoletím, stejně tomu tak je i u Rochlova. Jen předslovanské osídlení v nížinných oblastech asi do 350 m n. m. je starší. V průběhu celých věků přes území dnešního Rochlova i druhého Rochlova (dnešní samota u Lomničky) procházely důležité stezky, které měly zásadní vliv na rozvoj osídlení v tomto kraji. Z těchto důvodů mohly vzniknout i oba Rochlovy. Jsou od sebe vzdálené vzdušnou čarou 16 km a zřejmě byly původně majetkem jakéhosi Rochly, který mohl mít za úkol střežit část obchodní stezky. Ostatně i později měl zejména Kladrubský klášter zásadní vliv na dění v Rochlově, některé majetky zřejmě patřily právě kladrubskému klášteru.

15.století a doba Husitská

V tomto století zřejmě za husitských nepokojů zaniká tehdejší Velký Rochlov, protože dále se o něm jako o obci již nedovídáme a byl snad po staletích obnoven jako hospodářský dvůr či hájovna. Ještě ve vojenské topografii z druhé půlky 18. století (Schaller 1788) není uveden. (pozn. autora: což ovšem neznamená, že jako samota v té době neexistoval, vojenské mapování totiž probíhalo na základě mapy většího měřítka, která byla zvětšena a do této zvětšeniny pověřený důstojník zakresloval metodou „a la vue“ zpravidla z koně terénní situaci (Adam D., str. 11) Mohly být tedy případné objekty nevýznamné samoty pominuty díky značné rychlosti mapování, či nezbytně nutné generalizaci) Další osudy se tedy týkají Malého Rochlova, dnešní obce u Nýřan. Víme, že v Rochlově seděl roku 1406 Přech z Holedče (Sedláček 1908, 768), zřejmě totožný s k roku 1407 zmíněném Přechem z Rochlova, který byl tehdy ustanoven dodavatelem půhonu (obeslání) k soudu vladykům z Tlučné. Půhončím byl zpravidla jmenován man usedlý v blízkosti pohnaného (Friedrich 1929, 164). Protože je samota Rochlov vzdálena od Tlučné 21 km a ves Rochlov jen 7 km, měl by se Přech psát po nynější vsi Rochlovu. Podle toho, že v letech 1406 a 1407 změnil predikát, tedy vlastně adresu, lze soudit, že odešel z Holedče (u Žatce) a koupil či jiným způsobem získal nějaký majetek v Malém Rochlově, tedy v nynější vsi, těsně před rokem 1406. Přech z Holedče a potom z Rochlova jistě užíval, tak jako ostatní vladykové z Holedče, za znamení na štítě i v klenotu klobouk (Sedláček 1925, 212. 127).

Husitství

V písemných pramenech nastává nyní velká přestávka, protože nastává doba husitská. V této bouřlivé době docházelo zcela jistě k násilným událostem i v okolí Rochlova. Vždyť celé Západní Čechy byly nástupištěm cizích vojsk v podobě kruciát. Jen Zikmundem podporovaná Plzeň byla dobývána 4x husity a ve směru hlavních komunikací té doby mnohokráte pochodovalo obrovské vojsko. 2.6.1.1 Jakoubek ze Stříbra Drobnou zajímavostí je, že z kraje Rochlova pocházel Jakoubek ze Stříbra, narozený ve Víchově, což je vesnička vzdálená vzdušnou čarou od tehdejšího Velkého Rochlova pouhých 6 km. Jakoubek ze Stříbra byl spolužákem mistra Jana Husa, jeho nástupcem v ] a byl předním ideologem rozvíjejícího se husitského hnutí. (Kumpera 2004, 112). Jakoubek určitě znal Velký i Malý Rochlov, protože to byl kraj jeho rodiště. Na následujících řádkách se nyní pokusíme zrekonstruovat válečné události poblíž obou tehdejších Rochlovů v době husitské. Musíme si uvědomit, že tehdejší málo lidnatou krajinou pochodovala mnohatisícová vojska, probíhaly ukrutné boje. Oproti tomu dnešní pořádání technopárty, kde se sejde několik tisíc lidí je slaboučký odvar. Krajina po takových událostech, jako jsou husitské války musela být poznamenaná na mnoho let dopředu. Ozbrojené akce doprovázelo mnoho násilí, rabování, ničení. Taková vojska musela obstarávat potravu, také tito lidé museli někam „chodit na záchod“, potřebovali vodu. Plzeň sehrála v době husitských válek významnou úlohu. Byla katolickou oporou, podporována i samotným Zikmundem. Další významnou roli hrál tzv. Plzeňský landfríd – jednota feudálů a jeho předák, mocný Bohuslav ze Švamberka, pán z Krasíkova. Plzeň totiž zajišťovala komunikaci po diplomatické a zpravodajské funkci s katolickou cizinou a zejména s Norimberkem. Poprvé prochází vojska kolem tehdy obou Rochlovů na samém počátku roku 1421. Žižka na svém tažení zřejmě z Klatov dobývá Chotěšov a dále Kladruby. Dále se chtěl Žižka obrátit na Stříbro, ale když zjistil, že na Krasíkov přijel sám Bohuslav ze Švamberka s malým doprovodem, obrátil své vojsko tam a během dvou dnů hrad dobyl a Bohuslava ze Švamberka zajal. Již 15. ledna 1421 však přijel sám král Zikmund s vojskem údajně 12000 mužů do Plzně a odtud dále táhli na Kladruby, které se pokusili získat zpět. Kladruby hájil Chval z Machovic a více než dvoutýdenní obléhání bylo marné. Jakmile Zikmund zjistil, že se zase blíží Žižka, nechal vojsko raději rozpustit a ujel do Litoměřic. Husité se poté pokusili marně dobýt Plzeň. Po nezdařeném dobývání Plzně bylo uzavřeno příměří. Plzeňští katolíci však příměří nedbali a podnikali řadů výpadů do okolí města. Podařilo se jim dobýt Rokycany, Štěnovice, hrad Rabí a v neposlední řadě také oblehli dne 26. října hrad Krasíkov. Ještě jednou se pokusili ho dobýt v roce 1422. V tomto roce se opět schylovalo k dalšímu měření sil v Západních Čechách. Výprava z Bavorska, která by později umožnila masivní nástup křižácké výpravy postupovala z Norimberka. Další vojáci táhli z Chebu, plzeňský landfríd se scházel u Stříbra, všichni se měli spojit u Plzně. Jenže příchodem vojska J. Žižky k Nepomuku (tehdy už slepého s, tehdy již za husity bojujícím, Bohuslavem ze Švamberka) bylo nebezpečí bez boje zažehnáno. Král Zikmund se snažil vehementně udržet pozici Plzně, proto v té době velmi štědře rozdával klášterní panství členům landfrídu. Jednalo se o majetky kláštera v Plasích a v Kladrubech. Další mohutnou akcí, která se odehrála v roce 1427 byla čtvrtá křížová výprava. Tu vyhlásil říšský sněm 18. března 1427. Nejmohutnější proud vojsk nastupoval z Norimberka přes Cheb a Tachov. Nakonec se vojska rozhodla dobývat město Stříbro. Jenže blížili se husité a to donutilo křižáky v počtu přes 80 000 mužů, aby přeskupili svá vojska k bitvě. Ale během přeskupování se již husité přiblížili a křižáci, když uslyšeli bojový chorál husitů, dali se na útěk a další křížová výprava tak dopadla opět špatně. Pátá kruciáta. Další křížová výprava se chystala v Německu v roce 1431. Křižáci se chystali vtrhnout do Čech u Tachova, proto se husité již od 28.6.1431 shromažďovali u Plzně. Nepřítel se zatím neobjevoval, tak se husité pokusili dobýt Plzeň, ale poté se přesunuli blíže k hranicím. Křižáci se stále neobjevovali, a tak se husité stáhli a vyčkávali raději u Berouna, odkud bylo ke všem hranicím přibližně stejně daleko, kdyby křižáci změnili své plány. Křižáci překročili hranici u Tachova dne 1. srpna 1431 v počtu asi 100 000(!) mužů. Zatímco Tachov se jim nedařil dobýt, jali se dobývat Domažlice. Pustošili, pálili a ničili, prý bylo zničeno na 200 vesnic na tomto území. Ještě 12.8.1431 byli husité u Berouna. Svou rychlostí však křižáky překvapil. 14.8. ráno již bylo 50 000 mužů, 5000 jezdců a 3000 válečných vozů u Domažlic a křižácká armáda se dala jako obvykle na útěk. V letech 1433 a 1434 byla husity téměř rok dobývána počtvrté Plzeň. Za vydatné pomoci ostatních měst, samotného Zikmunda a dalších katolíků se podařilo Plzeň ubránit. Je zřejmé, že vojska často postupovala přímo ve směrech tehdejších hlavních směrů obchodních stezek, poblíž kterých ležel právě Rochlov Malý i Velký. A je jasné také, že se nejednalo o žádná malá vojska, ale o mohutné armády a o válečné operace. Z toho je zřejmé, že v té době mohl být osud obou našich vesniček velmi pohnutý, a pokud v této době zanikl právě Rochlov Velký, případně tvrz na Rochlově Malém, není se vůbec čemu divit. Je také velmi pravděpodobné, že majitel Rochlova patřil k plzeňskému landfrídu, nebo ke katolickým pánům. Přímou zprávu nemáme, ale pozorovat to můžeme z následující mapky a také ze zpráv o dochovaných o tom, že v době husitských válek se obojích Sekyřan zmocnil císař Zikmund, který Dolní Sekyřany v roce 1421 zastavil Václavovi z Blatnice a Horní v roce 1422 Janovi ze Švamberka. Pokud takovým krajem husité procházeli, určitě ohledy nebrali. 2.6.2 Po husitských válkách: Od Přecha koupil jeho majetek v Rochlově Jan z Krsova. Po něm dědil syn Vilém Krs, který obtížil dědiny dluhem 100 kop grošů a své právo, které měl v Rochlově, převedl na Mikuláše Vrbického (věřitele?). Nějaké nároky na tento majetek vznesl Marek z Rochlova a mezi ním a pannou Kateřinou, dcerou Viléma Krse, vznikl spor. O tom všem se dozvídáme roku 1485, kdy soud rozhodl, že Kateřině bude ponecháno její dědictví, aby mohla uhradit Obrázek 8: Mapa Plzeňského landfrídu dle Šlajera

Rochlov do 16. století

Jan Rochlovec měl syny Jakuba a Václava, kteří ovšem žili v Plzni. Už roku 1496 měl spolusoused, opatrný muž Jakub Rochlovec, v Plzni dům. Roku 1503 byl Jakub z Rochlova jmenován mezi urozenými panoši ručícími za Bavůrka ze Švamberka (Bavůrek ze Švamberka byl loupeživý rytíř, který výrazně škodil Plzni a později byl popraven – pozn. autora) v souvislosti s dvorem na plzeňském předměstí, ale roku 1510 je Jakub z Rochlova opět nazýván spoluměšťanem a slovutným mužem. Naposledy je Jakub Rochlovec připomínán jako majitel domu v Plzni, i když zadluženého, roku 1524. Václav či Vaněk Rochlovec je jako příjemce odkazů plzeňských měšťanů jmenován v letech 1510 a 1522 (Strnad 1905, 363, 390, 458, 615, 708, 735). Jakub žil patrně ve městě, ale držel stále ještě nezaplacený majetek v Rochlově po otci. Roku 1523 byl proto Jakub Rochlovec z Rochlova kladrubským klášterem zažalován z dluhu 100 kop míšeňských grošů. Jakub se však k soudu nedostavil (AČ XXXII, 386, 398, 610), čímž při prohrál a zřejmě musel majetek v Rochlově klášteru vrátit k roku 1524. Tento kladrubský díl Rochlova byl roku 1558 tvořený již jen dvěma "člověky" (Profous 1951, 577) a v roce 1654 pouze jedinou selskou usedlostí (Doskočil 1953, 471). Po zrušení kláštera připadla ke statku Čemíny a byla před koncem patrimoniálního období (2 domy) přikoupena ke statku Rochlovu (Bystrický 1975, 12; Bystrický 1976, 335; Sommer 1838, 126). Někdy před shořením desk zemských prodala manželka Jiříka Kočovského z Kočova Ofka z Chrástu Mikuláši Hošťálkovi z Hojnestu na Vlkýši díl Rochlova za 250 kop českých grošů. (Pozn. V souvislostech je zajímavé že: v roce 1537 držel Mikuláš Hošťálek z Hojnestu také část vsi Lom u Tachova, v roce 1543 jí ale prodal a ta poté připadla ke kočovskému statku až do roku 1599, tj. z Kočova a z Hojnestu mezi sebou vzájemně obchodovali. Na Vlkýši byl majitelem od roku 1487 Jan Hošťálek z Hojnestu. Jeho potomci zde sídlili celé příští století. V roce 1603 je vystřídali Henigárové ze Žeberka, pak Jan St. Vodňanský (1636), ) Z obnoveného zápisu z roku 1543 je zřejmé, že tento díl Rochlova byl tvořen pouze poplužním dvorem s poplužím, doslova se uvádí, že stateček představoval: „dvůr poplužní s poplužím, na kterém sedí Jan syn Jírův s dvořištěm pustým....“ Pokud je tedy zápis úplný (což tehdy bývalo), nepatřili ke statku ani žádní poddaní (Vavroušková 1935. 225). Na jednom ze dvou předpokládaných poplužních dvorů tedy již hospodařil poddaný, a poddanská usedlost patřící k tomuto dílu byla pustá. Je možné, že druhý poplužní dvůr byl přikoupen k sousednímu statku Vlkýši již někdy dříve. Jakub Rochlovec z Rochlova „a v Plzni" nevybředal z dluhů, v roce 1524 byli dokonce věřitelem pohnáni k soudu rukojmí, kteří se za něj zaručili (AČ XXXIII, 181), a zdá se pravděpodobné, že po ztrátě kladrubského majetku v Rochlově byl nucen prodat i jeden ze zdejších poplužních dvorů. Tímto prodejem Rochlova zhruba na sto let patřil Rochlov k Vlkýšské tvrzi. Ještě Mikuláš z Hojnestu zřídil v Rochlově výsadní krčmu (Ebel 1989, 3).

Millachové

Millachové mají rochlovský zámek a panství ve svém držení téměř 70 let. Za jejich působení došlo na zámku k několika přestavbám a data těchto přestaveb korespondují s daty, kdy se zámek dostává do rukou nového dědice. Byly provedeny některé úpravy v dispozici zámku, východní křídlo v 1.NP i 2.NP bylo rozděleno příčkami, vzhledem také k množícím se protipožárním nařízením došlo za Jana Kryštofa Arnošta k provedení podbitých podhledů stropů ve 2.NP. Jako hejtman si to mohl zcela jistě dovolit a zámek byl v té době zrekonstruován. Po Volfgangu Leopoldovi z Millachu dědila před rokem 1738 vdova Kateřina Sylvie roz. Cedvicová a roku 1748 jejich syn Jan Kryštof Arnošt (Ebel 1989 11 - 12; Bystrický 1975, 148). Školní kronika uvádí, že v roce 1772 měl majetek hodnotu 61.000 zlatých s čistým ziskem 2.400 zl. (Školní kronika, 1909). K roku 1788 je v Rochlově celkem 22 popisných čísel a majitelem statku se zámečkem je krajský hejtman Klatovského kraje rytíř Jan Kryštof Arnošt z Mi1lachu (Schaller 1788. 116). Roku 1791 se jeho syn, vrchní lajtnant pěchoty Jan Millach (zřejmě ne poprvé) žení s Františkou Amandou (svatbu nám připomíná svatební smlouva z roku 1791, kde se uvádí, že v případě smrti manžela má vdova právo bydlet na rochlovském statku až do svého znovuvydání (Ebel 1989,12)) a už roku 1796 (ve Školní kronice se uvádí k roku 1798) Janův syn (zřejmě z předešlého manželství) Baptista Millach jménem svého otce rochlovský statek prodal.