Plasy (Okres Plzeň-sever)

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Plasích.

Klášter Plasy

Plaská škola

Škola byla založena při klášteru v roce 1781. Roku 1865 byla zvolena místní školní rada se starostou A. Reichenbachem v čele. Dvoutřídní škola byla v té době umístěna v přízemí konventu kláštera, kde setrvala až do 30. let 20. století. V roce 1921 předložila místní školní rada plány nové školy od plzeňského stavitele Drnce. Realizaci oddálila kromě finanční problémů i snaha přiškolených obcí Rybnice a Babina zbavit se povinnosti přispět na stavbu nové školy, což se Rybnici rozhodnutím o vyškolení z roku 1926 skutečně podařilo. Babina žádala o vlastní samostatnou školu, přičemž jednání se protahovala a oddalovala tak rozhodnutí o škole v Plasích.

V roce 1931 se plaská obec rozhodla převzít povinnosti obce Babiny a v prosinci 1932 byla výstavba nové školy schválena. Plasy si vypůjčily u tří peněžních ústavů 1,4 milionu Kč a v létě byla zahájena stavba podle projektu architekta Hanuše Zápala. Při probíhající hospodářské krizi sloužila stavba i pro zmírnění sociální situace nezaměstnaných, které obecní úřad určoval jako pomocné síly. V roce 1934 byla stavba dokončena.

V nové školní budově se učilo až do července 1941, kdy byla vyklizena a byl v ní tábor pro německou mládež. Žáci se přestěhovali opět do konventu, výuka však probíhala i v místních hostincích.

V současnosti je tato budova sídlem SOŠ – Agropodnikání, Veterinářství a Obchodní akademie. Ve sklepních prostorech pak sídlí DDM Radovánek. Komplex Mateřské školy, základní školy a gymnázia se nachází v jiné části města, na tzv. „akademickém vršíčku“ v těsném sousedství krajského archivu.

Historie

Roku 1852 se z Nebřezin do Plas přestěhovala poštovní sběrna a o tři roky později se stala poštovním úřadem.

V roce 1872 se po přívalových deštích rozvodnila řeka Střela, situaci katastrofálně zhoršilo protržení hráze Mladotického rybníka. Při povodni v Plasích zahynuli dva lidé, řeka odnesla dva domy, poškodila množství dalších, zničila jez a náhon k železné huti. Povodeň způsobila velké škody na stavbě železniční tratě Plzeň–Žatec, která byla na katastru obce Plasy budována od června 1871. Zatímco na úseku z Plzně do Plas byl dopravní provoz zahájen 21. ledna 1873, úsek z Plas do Mladotic se zpozdil.

V roce 1875 zanikla železná huť – doprava železné rudy ze vzdálených lokalit výrobu prodražovala. Metternichové v bývalé železárně začali vyrábět barvy, ale i tento pokus končí neúspěchem.

Dokončená železniční trať se spolu se státní silnicí stala katalyzátorem rozvoje místních živnostníků a podniků. Na konci 19. století v Plasích pracovala pila, parní pivovar, parní mlýn, bylo zde 5 hostinců, 4 kupci a lékárna. V Plasích sídlil také farní úřad, pětitřídní škola, četnická stanice, telegrafní úřad, již zmíněný poštovní úřad a stanice státních hřebců. Rozvíjel se i společenský život – v Plasích působil pěvecký spolek Střela, úřednická beseda, občansko-řemeslnická beseda, dobrovolný hasičský sbor, odbor Národní jednoty pošumavské, odbor Červeného kříže, spořitelní a záložní spolek a všeodborová dělnická organizace Rovnost. Do vzniku samostatného Československa k těmto spolkům a organizacím přibyly místní organizace sociálním demokracie, tělocvičná jednota Sokol, Dělnická tělocvičná jednota a včelařský spolek.

Starosta Hynek Vavřík zvolený v roce 1902 navrhl, aby se Plasy ucházely o povýšení na městys. Opakované úsilí o povýšení bylo však neúspěšné, mimo jiné proto, že obec neměla vlastní školní budovu. Od roku 1906 měly Plasy obecního strážníka, zároveň byla zahájena výstavba veřejného osvětlení obce lihovými lampami.

Po první světové válce vyvíjely místní dělnické organizace snahu o posílení svého vlivu v zastupitelstvu obce, které v prosinci 1918 přijalo usnesení, že zasedání budou s předstihem veřejně oznamována a budou veřejná. Občané v poválečných letech hromadně opouštěli církve, věřící měli v roce 1921 už jen těsnou většinu.

Na začátku roku 1920 se začal řešit problém elektrifikace. Obec uvažuje o možnosti výstavby vlastní elektrárny, ale nakonec zvolila připojení k elektrifikaci okresu. Staré nefunkční lihové veřejné osvětlení bylo postupně nahrazeno elektrickým. Kromě elektrifikace musela obec řešit nedostatek bytů. Silnou snahu o získání budovy bývalé prelatury a pozdějšího zámku od správy velkostatku k úpravě na bytové účely ukončuje až zamítavé stanovisko památkového úřadu.

Na jaře 1928 se plaští pokusili vyvolat přemístění okresních úřadů z Kralovic do Plas, které vrcholí roku 1931 neúspěšným jednáním na ministerstvu vnitra. Překvapivě neúspěšná je i průběžná snaha o povýšení na město – Plasy v té době mají z urbanistického hlediska městský charakter s velkolepými historickými budovami a několika drobnými průmyslovými podniky, sídlí zde řada obchodníků a řemeslníků a na rozdíl od okolních vsí v Plasích absentují selské usedlosti (na okolní půdě hospodaří velkostatek).

V letech 1934–1935 byla na pozemku u státní silnice, který byl kdysi smetištěm a později byl upraven pro pomník padlým vojínům, vybudována nová budova obecního úřadu – radnice.

Po Mnichovské dohodě a zabrání českého pohraničí Německem nastal do Plas velký příliv obyvatel a počet obyvatel přesáhl 2 tisíce, stav setrval až do konce války. Několik vojáků sovětské armády dorazilo do Plas 10. května 1945, druhého dne je následovala dělostřelecká jednotka. Sovětská armáda v Plasích setrvala až do ledna 1946.