Manětín (Okres Plzeň-sever)

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Manětíně.

Pro množství barokních památek a soch je město označováno jako barokní perla západních Čech.

zámek Manětín
barokní sochy po celém městě
poutní kostel sv. Barbory
kostel sv. Jana Křtitele
barokní domy na náměstí

Historie

Manětín, městečko na tehdejší zemské stezce z Prahy do Chebu, je poprvé připomínán v roce 1169, kdy zdejší újezd daroval král Vladislav II. řádu pražských johanitů. Ti si v roce 1235 na králi vymohli udělení práva soudu a hradeb. V té době byla v prostoru západní části dnešního zámku vystavěna tvrz a klášter.

V roce 1420 dal král Zikmund Lucemburský manětínské panství do zástavy Bohuslavu ze Švamberka. Ten se nejprve stavěl proti husitům, ale poté, co ho v roce 1422 zajali, se nakonec přiklonil na jejich stranu. Panství později převzal jeho bratr Hynek Krušina ze Švamberka. Na manětínské tvrzi sídlil správce (purkrabí).

Po vzniku samostatné ČSR v roce 1918 vyvěsila většina občanů města české prapory, pouze na zámku visel černo-žlutý prapor, který byl následovně místními Čechy odstraněn. Manětín byl jedním z posledních měst v oblasti s převládajícím českým obyvatelstvem – byl obklopen německými obcemi (Rabštejn nad Střelou, Pšov, Bezvěrov). Při sčítání lidu 1921 bylo napočítáno 1 017 Čechů a 242 Němců, tj. podíl Čechů 80 %.

V roce 1923 definitivně padly veškeré plány o výstavbě lokální železniční tratě z Plzně do Manětína. Železniční zastávka Manětín vznikla na trati Plzeň – Žatec někdy ve 30. letech, ale byla vzdálena 10 km od obce. Později byla přejmenována na „Mladotice – zastávka“. 15. srpna 1924 byla zahájena pravidelná autobusová doprava mezi Plzní a Manětínem. Po Mnichovské dohodě, 30. září 1938, se stal Manětín poslední českou obcí v okolí, která nebyla přičleněna k Říši.

Osvobozen byl 7. května 1945 americkou armádou. Zámek byl zkonfiskován rodu Lažanských, zestátněn a využíván jako kanceláře různých organizací. Odsun Němců Manětín nezasáhl tolik jako většinu okolních vesnic. Vysídleny byly pouze dříve „německé“ vesnice, které tehdy ještě pod Manětín samozřejmě nepatřily – např. Rabštejn nad Střelou nebo Zhořec. Nástup komunismu přinesl také správní reformu, kdy se od roku 1949 stal Manětín součástí okresu Plasy (do té doby byl okres Kralovice). Až 22. srpna 1957 se v obci podařilo ustanovit JZD.

Od roku 1960 se Manětín stal součástí okresu Plzeň-sever, jíž je dodnes. V letech 1973–1974 byly ve svahu Chlumské hory vystavěny nové bytovky. Postupně se ke městu integrovaly další a další vesnice, maximálního stavu bylo dosaženo v roce 1980, kdy mělo katastrální území obce rozlohu 96 km². V roce 1988 převzalo zámek od Státních lesů Muzeum a galerie severního Plzeňska a provedlo rozsáhlou rekonstrukci.

Současnost

V posledních 45 letech se Manětín potýká s úbytkem obyvatel. Důvodem je bezesporu značná odlehlost města na hranici 2 okresů (dnes již také 2 krajů –Plzeňského a Karlovarského), s čímž je spojený nedostatek dostupných pracovních příležitostí. Autobus do Plzně jede hodinu, nejbližší sousední města jsou vzdálena kolem 15 km (Žlutice a Plasy), např. do Žlutic je ale kvůli okresní a krajské hranici špatná dopravní dostupnost a navíc je tam snad ještě poměrně méně pracovních příležitostí, než v Manětíně.

Jinak je ale Manětín velmi pěkným a příjemným městem v krásné a čisté krajině. Svou barokní architekturou je v porovnání s okolními městy naprosto unikátní. Přilehlé husté lesy (jižní část katastru tvoří souvislá lesní plocha o rozloze skoro 95 km², dosahující až k Úněšovu), údolí Manětínského potoka a Střely a další zajímavá sídla v okolí (vesnice Nečtiny se zámkem, nejmenší „město“ Evropy Rabštejn nad Střelou) jsou lákadlem pro turisty, a tak patří Manětín mezi oblíbená rekreační zázemí Plzeňanů. Ve městě sídlí základní škola, pošta, zdravotní středisko, obchody, informační centrum, služebna Policie ČR a několik restaurací a penzion.