Kralovice

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kralovicích.

Kostel sv. Petra a Pavla

Hlavní článek: Kostel svatého Petra a Pavla

Původně gotický kostel zmiňovaný již roku 1250 byl za Floriána Gryspeka renesančně přestavěn. Gryspek nechal zřídit i rodinnou hrobku připojenou ke kostelu, kde spočinul se svou chotí a dalšími členy rodu Gryspeků. Kryptu s mumifikovanými těly v prosklených rakvích je možno na požádání obsluhy kostela navštívit. V kostele jsou funkční varhany pocházející ze 17. století.

Fara

Budova barokní fary č. 158 se nachází v sousedství kostela sv. Petra a Pavla nad Kralovickým potokem. Postavena byla v roce 1703 za opata Evžena Tyttla. Sklepy fary jsou vytesány do skály, přízemní prostory jsou sklenuté, v patře jsou barokní malby, střecha valbová. Před farou barokní vjezd datovaný do roku 1763.

Poplužní dvůr a zámek

Poplužní dvůr byl situován v severní části města. V 1. polovině 15. století byl občas používán Bedřichem a Hanušem z Kolovrat. Po návratu dvora do majetku plaského kláštera byl dvůr využíván věřiteli kláštera, např. v roce 1513 na dvoře sídlil Nikl z Rajchu, 1521 Šebestián Holznecher z Fišpachu a v letech 1534–41 Volf Sosenský ze Stebna. Když Kralovice získal Florián Gryspek, přenechal dvůr Jiřímu Velvarskému ze Saxendorfu, svému úředníku na Kaceřově. V poslední čtvrtině 16. století nechal F. Gryspek postavit ve dvoře patrový renesanční zámeček s nárožní věží. Po konfiskaci majetku Gryspeků připadly Kralovice zpět plaskému klášteru a ten dával dvůr do užívání svým různým věřitelům, např. v roce 1628 jej opat Jiří Vašmucius půjčil Janu Tillingerovi ze Strádáně. Po zrušení kláštera připadl dvůr náboženskému fondu, který kralovický dvůr rozprodal v roce 1798. Zámek sloužil jako hostinec. Při velkém požáru Kralovic v roce 1845 byl zámek značně poškozen. Věž zcela zanikla, budova byla snížena o patro a přízemí dostalo novou podobu. Ve své poslední podobě sloužila jako hostinec čp. 74. Budova zámku byla stržena v roce 1983 a na jejím místě byl postaven obchodní dům.

Hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele

Na novém hřbitově z let 1836–38 nechal zkoušený rada kralovického magistrátu Antonín Bäuml postavit kapli sv. Jana Křtitele k uctění památky své manželky. Základní kámen kaple byl slavnostně vysvěcen farářem Jakubem Langem v létě 1842. Dochovala se informace o stavebních nákladech, které činily 764 zl., ale není známo, kdy byla kaple dokončena nebo vysvěcena. Ostatky Terezie Bäumlové byly uloženy do základů kaple. Roku 1867 darovala Občanská záložna v Kralovicích kapli dva zvonky ulité plzeňským zvonařem K. Pernerem.

Další

• kostel Českobratrského sboru od Hanuše Zápala z roku 1934

Historie

Ze jména lze vyvozovat, že Kralovice byly založeny Hedčany odběhlými od svých soukmenovců jako ves lidí králových na pozemcích českého panovníka Vladislava II. První písemná zmínka o Kralovicích je spojena s plaským klášterem: roku 1183 kníže Bedřich věnoval klášteru trhovou ves s tvrzí ležící na křižovatce obchodních cest mezi Žatcem, Prahou, Plzní a Chebem. V roce 1289 byly Kralovice povýšeny na poddanské městečko. Křižovatka obchodních cest ve středu městečka se postupnými úpravami rozšířila v náměstí. Vysazení Kralovic zákupním právem o výměře 50 lánů na samém konci 13. století se projevilo pravidelností stavebních parcel. Město v téže době získalo řadu obchodních a právních výsad.

Za husitských válek bylo město silně poškozeno a král Zikmund je zastavil s okolními vesnicemi bratrům Bedřichu a Hanuši z Kolovrat. Ti později rozdělili městečko na dvě části – jedna patřila ke krašovskému panství, druhá k hradu Libštejn na druhém břehu Berounky. Hanušovu polovinu se plaskému klášteru podařilo získat roku 1480 od jeho syna Hanuše II. z Kolovrat za 1600 kop. Libštejnskou polovinu získal klášter roku 1513, ale po pouhých pěti letech přešla polovina města ke kaceřovskému panství.

S Kaceřovem získal Kralovice v roce 1531 Florián Gryspek a od stagnujícího kláštera získal do zástavy roku 1543 i druhou část. Na žádost Gryspeka povýšil 29. září 1547 král Ferdinand I. Habsburský Kralovice na město a udělil jim městský znak, právo pečetit červeným voskem a mnoho tržních výsad. Gryspekové si ve městě vystavěli malý zámek a také nechali renesančně přestavět gotický kostel sv. Petra a Pavla. V pobělohorské době byly Kralovice i s dalším majetkem Gryspekům konfiskovány a roku 1623 vráceny plaskému klášteru za zásluhy ve stavovském povstání a věrnost císaři. V majetku kláštera zůstává město až do jeho zrušení v roce 1785.

Ke konci 18. století byl v Kralovicích zřízen regulovaný magistrát a v 19. století bylo město součástí panství rakouského politika K. W. Metternicha. Přibližně v polovině 19. století stálo 285 domů a okolo 1800 obyvatel. Domy budované převážně ze dřeva byly obětí opakujících se požárů, např. roku 1845 vyhořely Kralovice z poloviny. Na sklonku 19. století se město rychle rozrostlo – ve 335 domech žily necelé dva tisíce obyvatel, kteří obvykle pracovali v zemědělství nebo se živili drobným řemeslnictvím. Kralovice byly známé dobytčími trhy či chovem kralovického prasete.

V roce 1910 byla v Kralovicích poprvé otevřena městská knihovna, dnes nejstarší kulturní instituce města. Rozkvět Kralovice zaznamenaly především mezi světovými válkami a po roce 1945, kdy se severozápadní část města rozrostla o řadu rodinných domů a vilek. V téže době se do Kralovic koncentrovala řada podniků poskytujících služby pro zemědělství a drobný průmysl lokálního významu.

V letech 1850–1949 byly Kralovice sídlem okresu.

Rodáci

• Ondřej Trojer – opat plaského kláštera
• Marie Uchytilová – sochařka a medailérka
• Otto Eckert (4. 10. 1910 Kralovice u Plzně – 1. 1. 1995 Praha) – sochař, keramik
• František Nachtikal (1. prosince 1874 Kralovice u Plzně - 12. dubna 1939 Praha) – fyzik