Poleň

Pamětihodnosti

• Kostel svaté Markéty, zřícenina
• Kostel Všech svatých, v něm oltářní obraz Madony s dítětem
• Kaple svatého Salvátora
• Vodní mlýn Pasička
• Fara
• Poleňská (Dobrovského) lípa

Kostel svaté Markéty

Původně zasvěcený Matce Boží, připomíná se jako farní r. 1355, jsa tou dobou pod patronátem držitelů Pušperka. Stavba svědčí na 14. století, doznala však opravami mnohých změn zejména v 15. století a r. 1739. Nejcennější je v něm obraz Madona s dítětem. Je to olejová malba na dřevěné desce, mistrné dílo Lombardské školy z počátku 16. století. Obraz byl přinesen v 17. století vojínem z Itálie do blízkého Kobzova mlýna, odkud byl kostelu věnován. Obraz byl v r. 1936 poslán do Prahy k pořízení barevné reprodukce a tu odborníci vyslovili domněnku, že jde o dílo Lukase Cranacha st. Srovnání poleňské Madony s mistrovými díly doby okolo roku 1520 přesvědčí, že tu jde i o dílo nejvyšší jakosti umělecké. K původu poleňské Madony vypráví poleňský písmák Adolf Kotáb, dlouholetý kronikář, následující pověst, která má podklad jednak v záznamech kronik, ale také ji slyšel vykládat od starých pamětníků. Podle těchto pověstí byl obraz za válek při tažení vojska zachráněn z hořícího kostela v Itálii. Nezdá se pravděpodobné, že by obraz rozměrů 87 x 57 cm na dřevěné desce nosil nějaký voják v tornistře. Snad byl v držení pluku jako plukovní amulet. Po skončení válek se vojska rozpadávala, vojáci se vraceli do svých domovů. Při takovém cestování byl ponechán velmi nemocný voják v Kobzově mlýně (dodnes zachovaná usedlost čp. 1 v obci Mlýnec), kde se vojína ujala a ošetřovala ho mlynářka Kobzová. Vojín s sebou přinesl do mlýna zmíněný obraz. Z pověsti není patrno, jakou nemocí voják trpěl, jaké byl národnosti, zda to byl důstojník nebo prostý voják. Prý se záhy zotavil a jako odměnu Kobzové obraz ponechal. Kobzová, žena pobožná, měla obraz doma zavěšený, ale ve snech mívala vidění, že se obraz na zdi houpá a že Madona prosí, aby kostelu byl darován. Těchto vidění Kobzová uposlechla a na faru poleňskou obraz donesla. Obraz pak byl v kostele po dobu delší padesáti let jen o oltář opřen a nijak nezabudován, protože tehdejší faráři, patrně vzhledem k původu obrazu, nechtěli na tento obraz jako na svůj nebo majetek církevní hleděti. Teprve v době pozdější byl na oltáři důstojně umístěn. Na bočním "Mariánském" oltáři byl umístěn až do září 1967, kdy byl v noci ze zamčeného kostela odcizen. Velkou náhodou byl nalezen v červnu o rok později, kdy jej tým zlodějů měl připravený k vyvezení do Latinské Ameriky. V poleňském kostele je od té doby umístěna kopie, originál je uložen v pražské Národní galerii. Před kostelem stojí poleňská lípa.

Vodní mlýn Pasička

Stával dříve (v pol. 17. stol., snad i dávno před tím) po pravé straně mlýnského potoka. Obydlí v něm nebylo, mlynář bydlel v kamenné chalupě na stráni nad mlýnem. Někdy kol. r. 1660 mlýn zpustl, vojáci ho zapálili. R. 1699 počala poleňská vrchnost budovat nový mlýn, tentokrát už i s obydlím, na levém břehu. Během třech století se na něm vystřídalo deset majitelů. V polovině 20. století na něm žili Štolbovi. Po jejich smrti sloužil jejich dcerám a vnučce s rodinou k rekreaci. Odpoledne 21.3.1984 při vypalování suché trávy mlýn, kam údajně chodil i "modrý abbé" Josef Dobrovský, shořel. Po jednom z nejstarších stavení v obci, které bylo i v evidenci památek, zůstaly jen zčernalé zdi a komín.

Julius Skarlandt: Starosvětská silhouetta Poleňská "Pasíčka" starý je mlýn, na stráni nad ním je kostelík s věží. Ukryt je v olšoví, vrbisek klín, potok kde bujarý v lučiny běží ... Dávno už tomu je, kdy tam zněl smích mlynáře-písmáka z chodského kraje. I pány z Chudenic zřel ve zdech svých, naslouchat, složení pěkné jak hraje ... Sám abbé Dobrovský často v něm dlel, host vždycky vítaný paňmámy Marty. Nejednou na rozpek zrno si smlel a pak šel na faru zahrát si karty. Zahradní besídky nápis tam zval: "K hovoru vítám vás, přátelé moji!" Hosty své vikář rád počastoval, piva též soudek měl ukrytý v chvojí. Český vždy ve sboru zazníval zpěv, bylť kaplan Livora vlastenec bodrý. Těžce nes´, na smrt že český jde lev, jak řek´ sám učený pan "abbé modrý". Věřil však, přece že bude snad líp! Tu kantor Pejrek mu do noty vpadal. Slova měl ostrá, jak kalený šíp, v zdravý kmen národa naděje skládal. Poleňská "Pasíčka" starý je mlýn, kolo kde trouchniví a náhon mlčí. Zdi se tam drolí a s kopřivou blín kol nich se rozlézá a máky vlčí ... Naproti černá se Doubravy svah, za ním dál obrysy klatovksých věží. Láká a vábí tu Šumavy prah, silnice bělavá v dálku jak běží ...

Škola v Poleni

Původní škola, jak to všude bývalo zvykem, stávala v nejbližším okolí fary a kostela. Pokud je nám známo, tzv. "stará" škola byla v místech, kde je nyní domek č. 43. Vystavěna byla z farního dříví na části farní zahrady a byla, jak patrno ještě dnes z rozlohy staveniště, tak malá, že nemohla svým účelům vyhovovat. Proto byla r. 1790 prodána za 100 zlatých rýnských. Mezitím stavěna hned nad starou školou rovněž na farním zahradním pozemku a také z farního dříví nová školní budova, dvakrát tak velká jako škola stará. Skládala se z učebny se 4 okny, malého bytu učitelova, chlévku kravského a stodůlky. Dvorek neměla vůbec. Není divu, že již koncem roku 1790 byla uznána nepostačitelnou. Dítky vyučovány byly střídavě, malé odpoledne, větší dopoledne. V sumáři dětí triviální školy v Poleni r. 1820 se uvádí 348 žáků. Bylo uznáno za nutné opatřit druhou učebnu. Ta byla vyhlédnuta v domku č. 51, který není mnoho vzdálen od staré školy. 16. dubna 1855 bylo započato se stavbou nové školy, a to ne na starém hřbitově či na zříceninách kostela sv. Markéty, jak bylo původně projektováno, nýbrž na stráni pod farou. Stavba byla dokončena v říjnu téhož roku a 5. listopadu byla do ní převedena mládež ze starých školních místností. Škola sloužila svému účelu až do r. 1965. Pro malý počet dětí byla definitivně zrušena a všechny děti navštěvovaly školu v Chudenicích.

Poleňský hřbitov

Na poleňském hřbitově se nachází náhrobek národního buditele a obrozence, filologa, lexikografa, spisovatele, pedagoga, básníka a překladatele Josefa Franty Šumavského (nar. 27.11.1796 v Poleňce, zemř. 22.12.1857 v Praze).

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1245. V listině, kterou královna Kunhuta prodává újezd Přeštický klášteru Kladrubskému, jmenuje se mezi svědky, kteří tento újezd obcházeli a hranice jeho vymezovali, Blažej z Poleně, syn Budivoje ze Švihova. Později, když byl vystavěn nedaleko Poleně hrad Pušperk, zvaný původně Fuchsberg, sdílela Poleň po staletí osudy tohoto hradu.