Maňovice

Pamětihodnosti

• Naučná stezka okolím Maňovic
• Kaple u rybníčka na návsi a před kaplí morový sloup z r. 1713, kaple je pravděpodobně starší z dob třicetileté války, v roce 1938 byla rekonstruována do dnešní podoby za starosty Josefa Zábranského.
• Boží muka z r. 1847, 1874, 1883, 1883, 1846 / 1916 a další viz monografie Maňovice 1366-1986 autor Karel Klozar (Městská knihovna Horažďovice), kde je popsána historie od neolitu do r. 1900.
• Památník 50 let od zrušení roboty – na hranici rozvodí řek Otavy a Úslavy
• Kamenný drak z r. 1905 se zděnou kamennou ohrádkou a kovaným plotem; drak má na hlavě vztyčený kamenný kříž; draka nechal zhotovit starosta Antonín Raška a ohrádku s kovaným plotem jeho synovec, starosta František Klozar v r. 1927.
• Pomník obětem první světové války z r. 1920 – již nestojí na původním místě – stál u hasičské zbrojnice a částečně bránil v přístupu, proto byl přemístěn.
• Památník na konec 2. a začátek 3. milénia s nápisem Maňovičtí hasiči sobě a budoucím – z r. 2000.
• U čp. 13 je stavba – část původního obytného stavení – západní část, která sloužila jako opevněný špýchar, který neměl okna, jen střílny, které se s nepatrnými úpravami dochovaly dodnes – vnější otvory střílen byly cihlami upraveny do tvaru kalicha. Za druhé světové války byla do jižní stěny vybourána vrata a stavba byla používána jako kovárna. Stavba má 110 cm silné zdi, a cihelnou klenbu, takže byla bezpečná proti útoku dělostřelců a odolná proti vypálení střechou. Původ je směrován do období třicetileté války – asi 1630. Pozdější východní obytná přístavba nese znaky období Marie Terezie, asi 1750.
• Kontribuční sýpka na nádvoří selského dvora čp. 1 - doklad o kontribučenské živnosti je v pozemkové knize obce Maňovice z r. 1830.

Zajímavosti

• Průvodce okolím Maňovic – naučná stezka "Kdo nezná Maňovice, ať se jde podívat", která byla otevřena 29. 8. 2009. Projekt zpracoval rodák Karel Klozar.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366- listina z 23. dubna 1366, sepsaná Buškem z Oseka, kvůli sporům o hranice pozemků mezi ním a farářem z Velkého Boru. Na pomoc byl přizván kmeta Mach z Maňovic, který hranice mezi katastry Oseka, Maňovic a Velkého Boru dobře znal – dvorec pana Buška i s původní vesničkou Osek vyplenila husitská vojska v době obléhání hradu Rabí (1420), téhož roku Husité vypálili Malý Bor a Klášter u Nepomuku. Severní hranice katastru obce tvoří (s drobnými odchylkami) hranici rozvodí mezi řekami Úslavou a Otavou. Některé pověsti hovoří o přemístění Maňovic z původního místa v období husitských válek po vyplenění dvorce pana Buška v Oseku na současné místo. Nálezy tuto pověst nedokládají, naopak dokazují původní osídlení tohoto místa již před r. 1300. Přesídleny byly tzv. třetí Maňovice u obce Boháňka poblíž Hořic, kde obec byla vyhubena morovou ranou a hrstka zbylých osadníků se usídlila právě u obce Boháňka, ale to bylo kolem roku 1700.