Běhařov

Pamětihodnosti

• Zámek Běhařov
• Kostel svatého Prokopa - původem středověká jednolodní stavba s hranolovou věží, vyhořela r. 1611, naposledy zásadně opravena r. 1910
• sochy Jana Štursy a Josefa Drahoňovského (1927) u zámku
• kašna se sochou Pasačky od Františka Úprky

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352, kdy již existovaly tvrz v držení vladyků z Běhařova a farní kostel sv. Prokopa. Roku 1379 bylo panství rozděleno mezi tři syny, Buška, Lvíka a Sezemu z Běhařova. V 80.letech 14.století tvrz držel Jindřich z Běhařova, Který roku 1382 získal další statek v Pňovanech na Stříbrsku od krále Václava IV. a byl posledním členem toho rodu..

V 16. století toto opevněné sídlo postupně přestavovala drobná šlechta z Klatovska, roku 1510 je vlastnil Jindřich z Malovic a roku 1527 Johanka z Hognestu. Ta roku 1533 vdala svou dceru Markétu ze Žihobce za Bernarda Barchance z Baršov. Roku 1543 Běhařov koupil Jan Sádlo z Kladrubec. Od roku 1546 vlastnili sídlo Fremutové ze Stropčic, za nichž tvrz zpustla. Od nich ji koupili Měsíčkové z Výškova a roku 1631 ji postoupili Ludmile Kateřině Gerštorfové. Během třicetileté války získal toto sídlo Karel Heřman Koc z Dobrše, který jej připojil k bystřickému panství. Roku 1738 se připomínají Hubatiové z Kotnova, kteří sídlo přestavěli na jednopatrový zámek, zvýšený a zastřešený mansardovými střechami. Roku 1918 jej opět jako zpustlý zakoupil a zadaptoval malíř Alois Kalvoda, (1875 - 1934), který zde pořádal své letní krajinářské kursy a žil zde až do smrti. Po té zámeček zakoupil Kalvodův žák, malíř Karel Kupka. Během 2. světové války zámek drželi nacisté a umístili sem pod hlavičkou Hitlerjugend zotavovnu pro vojáky wehrmachtu a árijské dívky.

Osobnosti

• Alois Kalvoda (1865 - 1934) - malíř - krajinář
• Josef Buršík, senior (1893 - 1942) - brigádní generál čsl. armády, umučený nacisty
• Karel Kupka (1905 - 1971) - malíř-krajimář, žák Kalvodův, držitel zámečku, často maloval krajinu kolem Běhařova