Sezemice

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Sezemicích (okres Pardubice).

• Původně gotický kostel Nejsvětější Trojice
• Dřevěná osmiboká zvonice ze 16. století v sousedství kostela
• Pseudogotická kaple sv. Josefa od Fr. Schmoranze z roku 1854 v jižní části města, na křižovatce směr Veská
• Hřbitovní kaple Panny Marie z roku 1902 na návrši ve východní části města
• Pomník padlým ve světových vákách ve svahu pod hřbitovem
• Empírová Stará radnice z roku 1833 na Husově náměstí, v jejím sousedství moderní Nová radnice
• Pomník kpt. Alfréda Bartoše, velitele paraskupiny Silver A u Nové radnice (2007)
• Socha Sv. Jana Nepomuckého (1753) a pomník Jana Husa na náměstí
• Dům čp. 92 se štítem ve stylu selského baroka na náměstí
• Kamenný akvadukt z roku 1892, mimoúrovňové křížení Mlýnského náhonu a Zadní Lodrantky jihovýchodně od města

Galerie

• Kostel Nejsvětější Trojice

• Dřevěná zvonice při kostele Nejsvětější Trojice

• Hřbitovní kaple Panny Marie

• Stará radnice

• Dům čp. 92 (vlevo) na Husově náměstí

• Hlavní ulice

• Husův pomník

• Hlavní ulice

Historie

Oblast Sezemic byla osídlena už před naším letopočtem. První písemná zmínka pochází z roku 1227, kdy šlechtic Kojata z Gněvina Mostu, rodem Hrabišic, odkázal ve své závěti ves Sezemice spolu s dalšími třemi statky cisterciáckému klášteru v Sedlci u Kutné Hory. Jak dlouho Sezemice existovaly před tímto letopočtem a kdo Sezemice založil, zůstává zastřeno tajemstvím. Ve druhé polovině 13. století byl založen panenský cisterciácký klášter Sezemice. Už roku 1421 byl ale vypálen husity. Na rozdíl od místního kostela Nejsvětější Trojice, klášter už obnoven nebyl. Po zničení kláštera přešly Sezemice do majetku pánů Kunětické Hory. Po husitských válkách se Sezemicím nevedlo dobře, dokud panství nekoupili Pernštejnové. V letech 1491 – 1559 byly Sezemice v majetku Pernštejnů (Vilém 1491 – 1521, Vojtěch 1521 – 1534). Od nové vrchnosti získaly řadu privilegií, měly vlastní samosprávu a dokonce i školu písemně doloženou v roce 1494. V té době již měly Sezemice výsady trhů a jarmarků a vybírání cla. Měly již i svůj městský znak. V letech 1534 – 1548 vlastnil Sezemice Jan z Pernštejna, zvaný „Bohatý“. Čtvrtým a zároveň posledním majitelem Sezemic z rodiny Pernštejnů byl Janův syn Jaroslav.

Ten roku 1560 prodal celé panství pardubické a kunětickohorské svému věřiteli rytíři Janu Kapounovi ze Svojkova. Následujícího roku prodal Jan Kapoun celé panství pardubické pozdějšímu císaři Maxmiliánovi II., k rukám komory české. Tím se Sezemice staly majetkem rakouských císařů, v jejichž vlastnictví zůstaly jako součást pardubického panství až do roku 1863. Městem se Sezemice staly r. 1834. Přestože se město nestalo za světových válek bojištěm, mnoho z jeho obyvatel padlo. V té první zahynulo 88 mužů v řadách rakousko-uherské armády nebo v legiích. Z války se vrátilo 35 sezemických občanů v uniformách československých legií, ustavených v Rusku, Francii a Itálii. Ve druhé světové válce bylo za odbojovou činnost nebo z rasových důvodů popraveno či umučeno ve fašistických věznicích a koncentračních táborech 25 občanů ze Sezemic.