Rájec

Pamětihodnosti

Dalšími pamětihodnými stavbami v Rájci jsou:

• Kaplička (v Teodorově)
• Boží muka sv. Petra a Pavla (na mezi mezi poli asi 1200 m západoseverozápadně od středu obce)
• Památník T. G. Masaryka (na návsi)
• řada křížků, umístěných na rozcestích po celé vsi (u sv. Antoníčka, u Václavkových, na křižovatce atd.)
• řada statků se zachovalou původní dispozicí (zejména na jižní straně západní části návsi)

Historie

Rájec byl s velkou pravděpodobností založen kolonisty ze statků na Blanensku a Tišnovsku, které odtud povolal některý z olomouckých biskupů v 13. století. Tomu nasvědčují identické názvy sousedních obcí z obou oblastí – Rájec, Ráječek (Ráječko), Skalička, Jestřebí atd. Rájec je prvně zmiňován v jisté latinské listině z roku 1273 jako Reyssiel Magnum, kdy byl podřízen mohelnické rychtě. Kolem roku 1320 pak byl Rájec biskupským lénem v mohelnické provincii. Na konci 14. století byla ves zvaná jako Raycz Moravicalis a obývali ji čeští osadníci. V té době měl v Rájci v držbě půdu man Heralt – leník olomouckého biskupa a purkrabí na Moravě. Byl zřejmě zakladatelem rytířského, později panského rodu Rájeckých. Během 15. století byla ves a panství Rájec v držení pánů z Rájce a pánů z Mírova, zpravidla jako biskupské léno.

V roce 1468 proběhla poblíž vesnice bitva u Zvole, v níž bylo české vojsko krále Jiřího z Poděbrad pod velením Zdeňka Kostky z Postupic poraženo uherským vojskem krále Matyáše Korvína. V letech 1480–1499 byl Rájec v držení Jana z Mírova a na Rájci (Jan Rájecký), který měl dlouholetý spor s Jiřím st. Tunklem z Brníčka a Zábřeha. Od sklonku 15. století užívali ráječtí vladykové také přídomku Valecský nebo Valecký. Potomci Jana Rájeckého drželi tvrz a ves Rájec až do poloviny 16. století. Jan (Hanuš) Rájecký z Mírova osvobodil ves Rájec od odúmrti. Ráječtí roku 1554 prodali statek Rájec Žerotínům. Následovalo období, kdy se majitelé často střídali – Rájec byl odkoupen, přičleněn k mírovskému panství, držen jako zástava a koncem 16. století opět vyplacen. Po roce 1640 pak byl Rájec nadále připojen k mírovskému biskupskému panství. V roce 1643 vtrhli do vsi Švédové a zapříčinili, že dvůr se zcela vylidnil.

Rájec byl od svého založení v druhé půli 13. století drobným lénem olomouckých biskupů a přecházel v domácí vladycké rodině Rájeckých z Mírova z pokolení na pokolení až do druhé půle 16. století. Rod Rájeckých z Mírova vymřel v 17. století.

V roce 1786 byla na mírovském panství a potažmo i v Rájci vykoupena robota. V roce 1787 byl rozparcelován knížecí arcibiskupský dvůr v Rájci (jeho poloha se nacházela v nynějším středu obce jižně až jihozápadně od křižovatky) a na jeho pozemcích byla založena nová osada Theodorov či Teodorov – dnes část obce od křižovatky směrem na jih ke Zvoli. Od roku 1867 až do období První republiky měl Teodorov obecní samosprávu, tzn. že v té době existovaly v těsné blízkosti dvě samostatné obce – Rájec a Teodorov. Spojením obou dříve samostatných vsí vznikl dnešní Rájec. Datace opětovného spojení se různí – jeden zdroj uvádí rok 1923, druhý zdroj zase 1930. V Ottově slovníku je Teodorov pojmenován česky Bohdanov. Na mapách z let 1836–1852 je Rájec psán jako Gross-Raasel (Gross Rasel), tj. Velký Rájec. Sousední Ráječek (dnes součást Zábřehu) je na tehdejších mapách značen jako Klein-Raasel (Klein Rasel).

V roce 1864 vypukl nešťastnou náhodou v Teodorově (ve dvoře – dnes středu obce) zhoubný požár. Prudký vítr roznesl oheň po doškových střechách, v důsledku čehož vyhořela velká část vesnice. Na místě vyhořelých stavení byly postaveny domy nové a zároveň byl vytvořen půdorys středu obce v místě dnešní uličky, vedoucí od obecního úřadu k tzv. myslivně.