Bohutín

Historie

Od pravěku do třicetileté války

Geografické rozložení obce Bohutín je velmi svérázné. Blízká řeka Morava, v době jarních záplav široce se rozlévajících, byla vždy dosti nebezpečná. Někdy "nanesla", jindy opět vzala. Nezaplaveným zůstal poměrně malý a úzký pruh země pod úpatím strmé stráně, navíc ještě močálového a rybničního typu.

Z archeologických nálezů je potvrzeno, že nejstarší a zároveň nejbližší trvalé osídlení bylo na západ od dnešní obce Postřelmov v trati "U Františka", a to v mladší době kamenné (t.j. 4 000 - 3 000 let před naším letopočtem). Nález pracovního nástroje na polích chromečského katastru v bezprostřední blízkosti dnešního katastru Bohutína prokazuje, že člověk této doby určitě navštívil za lovem i území této obce.

Druhá vlna osídlení severní Moravy je zaznamenána až v době bronzové a na počátku doby železné. Osada je archeologickými nálezy doložena opět v Postřelmově, o něco severněji, než byla v době kamenné. Můžeme ji datovat do doby 700 - 500 let před naší letopočtem. Nalezené úlomky nádob řadí osadu do závěrečné fáze kultury lužické. Tato kultura zanechala po sobě památku v podobě sekyromlatu, který již byl provrtán; náleží to tzv. kultury šňůrové a byl nalezen v Bludově nad koupalištěm v trati "Na vrše".

Třetí fáze osídlení, která trvá dodnes, náleží do doby slovanské. Někdy na přelomu 5. a 6. století se na Moravě objevují Slované. Slovanské osídlení počátkem 12. století postupovalo z Mohelnicka proti toku Moravy na sever k pohraničním horám.

O vlastním založení Bohutína jsou dochovány pouze pověsti a legendy. Znalec historie severní Moravy, bludovský rodák dr. Jan Březina (jehož celý rod však žil v Bohutíně) ve svých pracích uvádí, že o založení Bohutína se přičinila chromečská vrchnost, která na území dnešní obce přidělila pozemky dvanácti čeledínům k obdělávání. Jiný význačný historický badatel - Páter František Ermis, bludovský farář, na počátku našeho století publikoval o dějinách Bohutína několik článků a v nich uvádí, že oněch 12 čeledínů pocházelo z Bludova a pozemky jim přidělila bludovská vrchnost. Spor obou historiků dnes těžko kdo rozsoudí. Faktem ale zůstává to, že Bohutín až teprve roku 1658 byl spolu s Chromčí prodán Bludovu.

O samotném Bohutíně (v hovorové mluvě Bótině) se první písemné záznamy objevují až na konci 15. století. Nejstarší záznam je v půhonu (v dnešní terminologii bychom řekli v podání u soudu - obžalobě - obžalovaný byl pohnán k odpovědnosti za své činy z roku 1493). Vesnice se tehdy jmenuje "Bohutínek" a patřila Jiřímu Tunklovi staršímu, ale větší část sousední Chromče patřila ještě Znatům ze Zvole.

Jiným slovy - roku 1493 již "Bohutínek" skutečně žil a existoval. Pokusme se ale o malé nahlédnutí do historických pramenů asi o sto let starších:

• 1351 - v zemských deskách je zaznamenána majetkoprávní dohoda mezi Bohunkem z Postřelmova a Bohunkem ze Závořic.
• 1353 - Kolda z Postřelmova prodal svůj zdejší majetek, stejně jako zboží Chromečské Svatoborovi ze Závořic.
• 1353 - v dokladech jsou 4 vlastníci Postřelmova: Dětmar, Kolda, Petr a Bohunek.
• 1358 - Svatobor ze Závořic prodal svůj díl Postřelmova Dětmarovi a jeho synu Skochovi.
• 1366 - se po Postřelmově píší bratři Buzek, Kuník a Bohuš.
• 1368 - litomyšlský biskup Albert (ze Šternberka) své panství v Postřelmově zapisuje oltáři olomouckého kostela sv. Petra, ale obec již patří rytířům Zvolským ze Zvole.
• 1371 - Markrabě Jan Jindřich, bratr císaře Karla IV., odkazuje v závěti svému mladšímu synu Prokopovi m. j. Bludov, Bratrušov, Chromeč, Radomilov a blíže neznámý Engelsdorf, který Ladislav Hosák jednoznačně identifikoval jako Bohutín.

Jiří Tunkl začal roku 1480 na svém panství budovat rozsáhlé rybniční hospodářství. Před Josefem Tunklem utíkalo mnoho lidí. Utekl i Dušek, tesař z Bohutína, který utekl do Zvole. Nesnesitelný nátlak a nespravedlivost vedly tehdejší poddané k první velké vzpouře, při které byl Jiří Tunkl starší napaden a zbit. Na následky zranění zanedlouho zemřel, pravděpodobně roku 1493.

Roku 1500 příslušel Bohutín Chromči, kterou v té době nabyl Petr ze Žerotína, zástavní pán na Šumperku, Bludově a Velkých Losinách.

O původu jména Bohutín je v ústním podání a lidové tradici dodnes zachována a udržována pověst o tom, jak na temeni Zbové kdysi v pohanských dobách stávala veliká socha pohanského boha. Bohutín, ležící na úpatí Zbové, byl jako by ve stínu této posvátné hory a zároveň boha, který na Zbové stál. Odtud potom vzala i obec své jméno Bohu/s/tín. V hovorové řeči našich prababiček se ve slově stín vynechávalo první písmenko. A samotné místo, kde stávala socha pohanského boha? To kdysi našel řídící učitel Goliáš a říká se mu dodnes "Goliášův buben", protože tam půda silně duní.

Kolem roku 1560 přišel Bohutín spolu s Bartoňovem a Radomilovem do majetku vladyky Fylčana z Hrabové, jeho syn Jan Fylčan prodal potom obec Zigmundovi Bukůvkovi z Bukůvky (Bukůvka je vesnice poblíž Pardubic). Bukůvkové tehdy vlastnili Chromeč a za Bohutín zaplatili 1000 zlatých v tolarech. Rod Bukůvků držel obec do roku 1658 a prodal je s Chromčí pánu na Bludově.

V roce 1562 se trvale usadil v Bohutíně protestantský kazatel Wolfgang Schulweiss, který pocházel ze Zvíkova a na kněze byl vysvěcen ve Wittenbergu. V Bohutíně našlo místo i Lutherovo církevní učení.

Vedle povinnosti robotovat byla na obyvatele obce naložena ještě jedna nelehká povinnost - povinnost branná, se kterou byla spojena další, mít doma pohotově svou vlastní vojenskou výzbroj. Ve starém obecním registru obce Bohutín je uveden tento zápis:

"Léta Páně 1595 ve středu před nedělí Judica. Poznamenáno, co jeden každý v Bohutíně usedlý zbroje k gruntu svému míti má. K vobci - plechy dva, přední a zadní kus, ručnice dlouhá, kapalín (pokrývka na hlavu), meč, obušek.

Vojsko se v té době dělilo na jízdní a pěší. K jízdnímu náleželi: kopicníci, kteří měli přední a zadní kyrys (přední a zadní plech), obojíček, lebku či přilbici, kopí, plechové rukavice. Střelci byli oděni podobně, ale místo kopí měli krátkou ručnici (karabinu) a po boku meč. Pěší nosívali i plechy a kromě toho i ručnici dlouhou, oštěp, sudlici nebo cep.

Výše uvedený zápis v obecním registru nám prozrazuje ještě i další informace, pokud jej umíme dobře vyložit. Zápis jmenovitě uvádí 12 jmen. Když každý desátý poddaný měl být vyzbrojen, znamená to, že v roce 1595 žilo v Bohutíně 120 dospělých poddaných. A druhým pohledem je rozbor jmen - mnohá se již hodně dlouhou dobu v Bohutíně nevyskytují. Dokazují jednoznačně český základ a český charakter obce.

Zásluhou pátera Ermise se nám zachoval zápis v obecním bohutínském registru z roku 1640. - Bude proto správné na jeho paměť uvést zde jeho přepis této trhové listiny o mlýn v Bohutíně:

"Léta páně 1640 dne osmého máje stala se smlouva trhová celá a dokonalá a to taková, že urozený a statečný rytíř pan Zigmund Bukůvka z Bukůvky na Červené Lhotě a Chromči, jakožto dědičný pán statku chromečského ve vsi Bohutíně Mlejnisko s čípím (asi štepnice) a kusem louky až po kámen v "ouzkým" až k potoku proti "štranbruchu" poddanýmu svýmu Václavovi Kubíčkovýmu k dědičnému držení a užívání za sumu 42 t. m. (moravských tolarů) hotových zanechal, pustil a odprodal. Na tento jistý způsob, aby po smrti nebožtíka Václava Kubíčka synové a neboližto dcery po témž nebožtíku drželi a jako po otci napřed užívati mohli a užívali. Kdyby to pak odprodati mínili, žádnému jinému než vrchnosti a držiteli statku Chromče v těch penězích hotových 42 t. m. zase zanechati povinni byli. A jestli by pan Chromečský koupiti to nechtěl, teprv jinému to puštěno a vydáno býti má. Pro pamět budoucí do lejster to položiti též v dědině Bohutíně a zapsané se najíti moci bude. Stalo se léta a dne nahoře napsaného."

K tomu přidáno: "Za Pavla Kašpara, Jakuba Březiny, purkmistra Pavla Kvapila, Jana Kašpara - úředních osob."

Nutno dodat, že Bohutínský mlýn nestával na řece Moravě, jak by se dalo předpokládat, ale na obecním potoce, který pramení nad obcí v úžlabí zvaném "Důl" a sbírá vodu z protilehlé stráně, která v té době byla pokryta hustým lesem. Na jeho místě později stála usedlost, ve které bydlel učitel a od té doby pochází přezdívka "U Rechtorčinů" (stavení Hlásných).

V roce 1658 odkoupil Maxmilián Lichtenštejn - Kastelkorn statek chromečský s obcí Bohutín k Bludovu - a vznikl tak nový celek, spravovaný z Bludova. Jednu část tvořil Bludov, Chromeč, Bohutín, druhou oddělovala Ruda a tvořily ji Bratrušov, Rejchartice, Osikov, Kopřivná a Lužná.

K revolučnímu roku 1848

Příchod Lichtenštejnů na severní Moravu znamenal pro obyvatelstvo dvě velmi významné změny: počátek náboženské protireformace a jazykové - poněmčování.

Nová vrchnost chtěla mít dokonalý přehled o svém majetku. Dochoval se doklad z lánské vizitace, podle kterého měl Bohutín v roce 1677 celkem 17 usedlostí (od počátku 17. století se počet usedlostí snížil o 1). Větších statků po 24 měřicích bylo 6, menších po 18 měřicích 4 a 7 domků bylo bez polí. Jména sedláků z té doby: Karmazín, Poprach, Navrátil, Kvapil, Švec, Horný(í), Shey(Šaj). Rychtářem v té době byl Burda.

Jak již bylo dříve vzpomenuto, není Bohutín staroslavnou vokrouhlicí, ale vesnicí založenou po právu německém. Noví osadníci, podle velikosti své rodiny, obdrželi od vrchnosti pozemky na obdělávání. Nájemné ze svěřených pozemků platili osadníci obyčejně na sv. Jiří (24. 4.) a na sv. Václava (28. 9.). Těmto platbám se říkalo purkrechtní nebo rolní.

Obecní záležitosti z pověření vrchnosti spravoval rychtář - pokud byl erbovním rychtářem - znamenalo to, že rychtářské právo je dědičné, přecházelo z otce na syna. V Bohutíně ale nebyl dědičný rychtář, nýbrž fojt - ne dědičně, ale vrchností byl určen na konkrétní dobu někdo, kdo byl znalý nižšího soudnictví nad osadníky. Druhou velkou skupinou obyvatel vedle sedláků byli chalupníci, kteří podle německého práva již neměli co dědit. Ti, kteří si svoje obydlí - chalupu - postavili na panském pozemku - nazývali se "panští - domestikální" chalupníci, kteří postavili na obecním pozemku, byli "obecní - rustikální" chalupníci.

Panský chalupník Jan Otčenášek, který roku 1598 chaloupku koupil za 20 moravských tolarů měl tyto povinnosti: "Platu za robotu ročně 1 t. m.,: úroků při sv. Jiří 5 grošů a při sv. Václavovi 5 grošů, slepice 2 ročně, vejce 4. Platu obci ročně 4 groše a roboty obecní - jak bude třeba. Kromě toho s vrchností chodit na hony, na hlásku a rozsívati." Obec zavazovala své chalupníky takto: "Léta Páně 1608 při času sv. Trojice obec Bohutínská darovala Havlovi Havlenovi místo na obci k vystavení chalupy. Za toto dobrodiní jejich má jim dávati ouroku ročního na sv. Jiří 4 groše a při sv. Václavě též 4 groše - na roboty panské i obecní s podruhy jíti a kdyby tažení vojenské přišlo, povinen bude za ty Bohutínské za pěšího jíti, avšak na záplatu Bohutínských." Postupně v Bohutíně počet chalupníků podstatně převýšil počet sedláků.

Pohled na nejstarší mapu Bohutína může každého značně překvapit. Například i tím, že parcelace pozemků je provedena velmi přehledně a zdá se, že i spravedlivě. K jednotlivým usedlostem patřily polnosti ve všech částech katastru - celkem spravedlivě byly rozděleny pozemky na všech typech půd.

Druhým překvapením může být vybudovaný systém hrází proti rozvodněné řece Moravě - jednak na ochranu obce Bohutín, i na ochranu polí chromečského katastru. O rybnících, které byly přímo uprostřed obce, se žádný historik dříve nezmiňoval. Zůstala po nich pouze v místních názvech pojmenování "Na hrázi", "U rybníčků" apod. Na mapě, kterou pravděpodobně zpracovával Němec, použil pro označení Zbové české jméno, zatím co v dalších mapách se potom místní označení tratí podstatně komplikuje (Zabovy - na místo Zázboví).

V roce 1793 měl Bohutín celkem 47 domů s 227 obyvateli. Za necelých 40 let - do roku 1839 se Bohutín rozrostl na 78 domů, ve kterých žilo 401 obyvatel.

O školství a vyučování dětí v Bohutíně té doby opět mnoho nevíme. První zmínka o škole je z roku 1657. V roce 1745 byla škola umístěna ve stavení čp. 145. O bludovském učiteli Janu Weiserovi, který na škole působil 1770 - 1779 víme, že vedle učitelování provozoval ještě svoji vlastní hrnčířskou živnost.

Kupní smlouvu v roce 1658, kdy nový pobělohorský majitel bludovského panství si od chromečských Bukůvků koupil Bohutín, se vlastně Bohutín natrvalo - až do dnešních dnů - přifařil k Bludovu.

V Bohutíně mělo v minulosti velký vliv reformační Lutherovo učení. Roku 1801 byla postavena zděná kaple. Svojí velikosti nepatří k největším, ale potřebám bohutínských vždy dostačovala. Ještě téhož roku 1801 kapli vysvětil bludovský farář páter František Soural. Zasvěcena je Narození Bohorodičky Panny Marie - 8. září zde bývá pout. Na malé dřevěné věžičce při postavení kaple visely dva zvony, které v roce 1801 odlil olomoucký zvonař Wolfgang Straub a posvětil biskup František Rosenthal. Byly posvěceny k věčné cti a chvále sv. Matouše a sv. Barbory (patronka horníků). Za 1. světové války byly "zrekvírovány" a roztaveny zvony na děla. V mramorové desce oltáře jsou uloženy ostatky sv. Faustula, sv. Ameriny a sv. Panny Florentiny.

V době postavení kaple se zde bohoslužby nemohly konat kdykoliv. S dovolením církevní vrchnosti to bylo v neděli po sv. Duchu, dne 8. září a v pondělí po bohutínských hodech a to vždy "s přivolením faráře bludovského", jak o tom ve svých pamětech píše páter Ermis.

Od zrušení roboty do vyhlášení samostatnosti (1848 - 1918)

V roce 1848 byl zrušen vrchnostenský úřad na bludovském zámku, v prvních volbách roku 1850 se volilo nové vedení obce. V Bohutínské kronice však máme první zápis o obecních volbách až v roce 1885.

Nahlédněme nyní společně do Bohutínské kroniky na nejvýznamnější zápisy z jednotlivých let druhé poloviny 19. století:

• 1866 - v létě byla obnovena šindelová střecha na Kostelíčku Božího Těla mezi Bludovem a Hrabenovem. Při opravě ze střechy spadl a pádem se zabil František Kvapil - tesař z Bohutína.
• 1870 - 29. března bylo ukončeno sčítání lidu. Podle výsledků měla obec celkem 463 obyvatel, z toho 217 mužů a 246 žen. Při soupise se sčítal i zvířata: 5 hříbat, 5 klisen, 7 valachů, 70 krav, 37 telat, 16 ovcí, 59 koz, 4 vepři a 3 úly včel.
• 1873 - 15. října projel první vlak po nové železniční trati Štenberk - Králíky.
• 1885 - 25. 10. byl volen nový obecní výbor - Pavel Kašpar - rolník čp. 20 starosta, František Indra - hostinský čp. 27 1. radní, František Hejtmánek - rolník čp. 13 2. radní.
• 1886 - 21. 7. se snesla nad okolím veliká bouře s krupobitím, které zničilo většinu úrody.
• 1887 - hned na Nový rok kopl kůň Františka Hejtmánka z čp. 13 tak silně, že tento již 5. ledna zemřel.
• 1890 - v neděli 10. listopadu odpoledne při velké slavnosti byla posvěcena nová socha P. Marie Lurdské, na kterou bylo vybráno při dobrovolné sbírce mezi občany.
• 1893 - velmi krutá zima, mrazy klesly až na -28 °C.
• 1894 - téměř hned začátkem roku byl založen Sbor dobrovolných hasičů. O přípravu založení se nejvíce zasloužili Pavel Kašpar - starosta, správce školy Karel Zbořil, Jan Kašpar starší i mladší, Josef Jáně, Josef Ptáček a hostinský František Indra.
• 1895 - 30. 6. o páté hodině odpoledne udeřil blesk do hostince Františka Indry. Ač tou dobou tam bylo mnoho lidí, nikdo nepřišel k úrazu.
• 1896 - 27. 6. byly obnoveny volby do obecního zastupitelstva. Starostou byl zvolen Josef Jáně, 1. radním Josef Ptáček a 2. radním Jan Kašpar.
• 1898 - v květnu byl "Na drahách" postaven přes potok nový most nákladem 117 zl 5 kr. Na podzim na žádost hasičského sboru zřízena "Na Drahách" nádržka na vodu.
• 1901 - 8. 8. byla zadána staviteli Františku Brázdovi stavba hasičského skladiště. Byl založen potravní spolek Svornost.
• 1905 - byla postavena železniční zastávka v Bohutíně.
• 1910 - v čp. 80 František Chramosta otevřel svoji pekárnu.
• 1911 - v lednu provedeno sčítání lidu: obytných domů bylo 75, obytných bytů 108, ve kterých žilo 448 obyvatel.

Za první republiky a nacistické okupace (1928 - 1945)

První poválečné sčítání obyvatel a domů se uskutečnilo 15. 2. 1921. Bylo napočítáno 473 obyvatel, 465 se jich hlásilo k římskokatolickému náboženství, 8 bylo bez vyznání. Z jara 1922 byla poblíže zastávky postavena restaurační budova čp. 89. Roku 1926 přestala stačit školní budova s jednou třídou, musel být zřízena třída druhá. Nebylo na ní místo, proto se musela pronajmout třída v Klášterci.

Rok 1929 byl rokem mimořádným na přírodní proměny. V lednu a únoru panovaly kruté mrazy. V Bohutíně bylo naměřeno -36 °C. krutým mrazem dokonce praskaly i koleje. V létě byla naměřena teplota 41 °C ve stínu!

Na podnět Jana Hoška byla v roce 1930 uspořádána sbírka, ze které byly pořízeny a v roce 1931 slavnostně vysvěceny 2 nové zvony pro kapli. V roce 1930 se začalo se stavbou nové školní budovy. Roku 1865 byla škola postavena, ale již 4. 4. 1868 vyhořela. Stavba nové školy byla započata roku 1869 a byla dokončena 27. 9. 1870. 6. září 1931 bylo slavnostní otevření úplně nové školy, která dostala jméno po prvním presidentovi T. G. Masarykovi. Celkové náklady činily 722 492,80 Kč.

23. června 1936 poprvé zářila elektrická světla v obci, domech, i ve škole. V roce 1941 proběhlo několik jednání o zřízení obecního hřbitova. Na místě, kde měl být vybudován, se nalezlo mnoho vody, proto nebyla stavba započata. V roce 1942 si německá správa silnic najala ve Zbové kamenolom a postavila tam drtič kamene. Pracovali tam občané z Bohutína, ale vedoucím byl Němec Löfler. Válka si vzala svoji daň i v podobě zrekvírovaných zvonů. Nahradil je zvon železný.

7. května 1945 prošla obcí německá vojska a podminovala oba mosty. Na osobní prosbu Emanuela Haintla, že zničením mostu by byl zničen i jeho domek, byl vyhozen jen most přes Moravu. Po usilovném pátrání byl malý zvon nalezen v Hamburku a dodnes je ve věži kaple.

... a bylo po válce (1945-1993)

V září, (1948) na pouť, pořádala celá obec sjezd rodáků. Celá vesnice se připravovala přivítat bývalé spoluobčany a známé. Všude se uklízelo, doma i po vesnici. V neděli dopoledne bylo slavnostní zahájení - bohoslužby církve katolické i československé. V poledne byl společný oběd v sále u Indrů. Protože ještě byly potravinové lístky, a nikdo jich mnoho neměl, tak zdejší myslivecká společnost dala na oběd srnčí a všichni si moc pochvalovali. Odpoledne byla přátelská beseda u Zbové, na níž promluvil za hosty bývalý učitel v Bohutíně, Antonín Novotný, tehdejší předseda ONV."

2. ledna 1962 způsobil velké škody komorový odstřel v kamenolomu na Zbové, který "ulétl" a pochopitelně vzbudil velmi negativní dopad. Pozdější provozovatel - Okresní meliorační družstvo Zábřeh již jen udržovalo provoz, až v polovině roku 1975 demolovalo veškeré zařízení, zabezpečilo stěny proti svévolným sesuvům a činnost kamenolomu byla ukončena. Dnes je tam nefungující skládka firmy Ekozis.

Trošku z kulturního života obce. Knihovna sama byla a dosud je umístěna v prostorách obecního úřadu. Láska ke knihám a historii vedli paní Maturovou i k psaní kroniky. Dnes pokračuje v knihovnické práci Marie Keprtová. Na tradici ochotnického divadla v roce 1947 navázala a dodnes proslavuje tradice v té době skutečně nová, neobvyklá a mezi mladými lidmi velice populární - letní karnevaly na sportovním cvičišti Pod Zbovou. Ten nejslavnější karneval (zatím) se konal v roce 1957 - to orchestr Karla Valdaufa přilákal 4 300 platících návštěvníků! Naši obec navštívila i skupina Olympic. Od roku 1945 se pracovalo na kanalizaci, obecním vodovodu, letním divadle, vyasfaltovaly se cesty, byl rozšířen obchod, škola, byla vystavena mateřská škola se stravovnou, pohostinství, přestavěla se budova obecního úřadu. Sportovní hala byla slavnostně uvedena do provozu 23. 4. 1993.

Báje a pověsti

O původu jména obce Bohutín

Obec Bohutín, lidově Bótin, rozkládá se v údolí řeky Moravy na úbočí Horáckého vrchu a Zbové, která má výrazně kuželovitý tvar vyhaslé sopky. Na Horáckém vrchu se od pradávna dolovalo, i když na celém byl hustý les. Dodnes se tam říká podšachtí.

Z hory Zbové je překrásný rozhled na všechny strany, zejména pak do údolí řeky Moravy. Na jednom místě jejího vršku půda silně duní. Tomuto místu se říká "Goliášův buben". Není pojmenován podle biblického obra, nýbrž podle bývalého bohutínského učitele, který toto místo našel.

Za pohanských dob stála prý na temeni Zbové obrovská socha pohanského boha, jež byla daleko viditelná. Bohutín, ležící na úpatí Zbové, byl jakoby ve stínu této posvátné hory a boha, na Zbové stojícího. Proto: Bohu/s/tín. V hovorové řeči nejstarších lidí se někdy používá místo stín - tín.

Jinak se odvozuje pojmenování Bohutín od křestního jména Bohun, Bohuta.

Jak se škádlí na severní Moravě

Bohutínu se vysmívají, že je žabím městem. O bohutínské žábě se zpívá i nejedna pěkná písnička. O Bohutínu se také říkalo, že tam mají kožené hodiny na starostově plotě. Místo hodinového stroje prý u hodin stojí policajt a ponocný v jedné osobě, který ve volném čase tyčkou točí ručičkami. Rčení, že někomu jdou hodinky podle "bótinskéch, nebo bótinského plota" je v okolí dosti hojně používané, znamená, že jdou špatně.

Povodeň

Měsíc červenec nám opět přinesl důkaz nadvlády přírody nad člověkem. Přírody navíc posílené nevhodnými zásahy člověka, jako byla například regulace Moravy u Olšanských papíren. Při vší smůle naší obci přálo štěstí. Nebýt obětavosti místních hasičů a dalších dobrovolníků z řad občanů mohly být následky mnohem horší. V samotném Bohutíně bylo přímo postiženo 31 domácností a největší škody jsou v 7 domech.

Dne 18. a 19. března strhly se nad obcí a okolím veliké bouře, provázené blýskáním a hřměním. Ač toho roku mnoho bouří s průtrží mračen bylo, byla obec ušetřena všelikých velkých pohrom.

Teprve od 27. července až do 5. srpna pršelo ustavičně, takže všechna rýže a pšenice mokrem porostly. Z 28. dne na 29. den měsíce července pršelo jen se lilo po celou noc tak, že ráno naskytlo se obyvatelům hrozné divadlo. Náves byla celá pod vodou tak, že na dolním konci nemohl rolník k rolníkovi.

Potok tekoucí z "Dola" v zatáčce před hostincem Indrovým protrhl břeh a tekl po cestě vesnicí dolu. Voda z řeky Moravy byla zároveň s tratí železniční. Veškeré pole a louky na trati v "Olší" byly pod vodou. Voda od horní železniční rampy hnala do vesnice a tuto až po kapli zaplavila. Pod strážnickým domkem porouchal voda trat, takže vlaky jen při největší opatrnosti mohly jeti. Občané utrpěli velkých škod, neboť byla úroda ze tří čtvrtin zničená, a jen na obilí byla škoda odhadnuta obnosem 1 800 zlatých rak. čís.

100 roků

V neděli 6. července roku 1997 byla Morava rozlitá po celé louce. Nikdo z těch, kteří šli po mostě netušili, že se po něm prochází naposledy. Tu neděli všichni dobrovolní hasiči zpevňovali hráz Moravy. Ráno již byla voda u školy. Starosta vyhlásil pohotovost a všichni práce schopni občané měli nastoupit k řešení situace. Do pytlů byl házen písek a pytle vozeny na hasičském autě na dolní část obce. Ten den se dostala voda i do místní kaple. K večeru hladina klesla, a tak z ní byla voda vyhnána. Bylo jasné, že noc bude krušná. Most byl naprasknutý a čekalo se, kdy spadne. Kolem 2. hodiny ranní byl Bohutín bez mostu. Voda opět zasáhla kapli. Brzy ráno zněla obcí siréna a starosta vyhlásil opět pohotovost. Ve středu si již všichni oddechli, že voda z obce zmizela. Nastala doba úklidu. Koleje za přejezdem byly asi metr ve vzduchu a válely se po nich balíky celulózy z papírny. Chvíli trvalo, než se dalo přejít suchou nohou přes louku u mostu. Poté byla vytvořena přes louku provizorní silnice z panelů a později vystavěn nový most

Místní názvy

• Na hrázi
• Pod strání
• Na trávnici (Malý a Velký Trávník)
• Podšachtí
• Na Balkáně
• Malá Karaska
• Pod Karaskou
• Důl, V dole
• Za dolem
• Pod Zbovou (dříve na Dílečkách)
• Obecní lom
• Na řádkách (nyní Vyhnálov)
• Jánětova stráň
• Za kapló
• Za Zbovou
• Burdova hora
• Mezihoří
• Dolní luka
• Kozáčka
• Na stráni
• Na Chocholouši
• Vyhnálov

Význačné budovy

• Obecní úřad - dříve jednotřídní obecná škola, přestavba provedena v r. 1972 - 1974.
• Masarykova škola základní - dvojtřídní (1.-5. p.r.) postavena 1932, přístavba v roce 1969, přístavba páté učebny a sociálního zařízení v roce 1970 - 1973.
• Mateřská škola - dvoutřídní, se stravovnou, dokončena 1974.
• Kaple Narození Panny Marie - postavena 1801, oprava 1993.
• Hasičská zbrojnice - postavena 1935, rekonstrukce 1975.
• Restaurace Na rybníčku - (původně obecní rybník).
• Železniční zastávka Bohutín - postavena 1905.
• Prodejna smíšeného zboží - přestavba na samoobsluhu 1969, dříve spotřební družstvo Svornost.
• Prodejna smíšeného zboží - dříve hostinec U Indrů.
• Sportovní hala při ZŠ - dokončena 1993.
• Letní divadlo Pod Zbovou
• Panelové bytovky Olšanských papíren - postaveny 1965 - 1974.
• Hospodářská budova zemědělského družstva
• Poslední roubenka v Bohutíně - U Hatoňů
• Pomník padlých - obětem I. světové války - slavnostně odhalen v prostoru u kaple 8. 9. 1920.