Mořice

Pamětihodnosti

• Zámek Mořice - barokní zámek, postavený na místě původní tvrze ze 14. století (připomínaná poprvé v roce 1384) koncem 17. století nebo kolem roku 1700. Archivně je doložena dostavba věže roku 1709. V roce 1807 zámek vyhořel a jeho rekonstrukce proběhla zřejmě až po roce 1816.
• Kostel svatého Martina - V letech 1703-1728 (patrně ve třech etapách 1703-07, 1708-09, 1728-29), kdy zámek patřil řádu paulánů, zde byla postavena kaple sv. Martina, patrně na místě kaple neznámého stáří (Řehoř Wolný píše, že v Mořicích se kostel připomíná v letech 1384 a 1437; pokud je tato informace správná, zanikl bez stopy v terénu). Poprvé byla kaple vysvěcena v r. 1709, pamětní nápis v kartuši nad portálem udává, že kardinál V.H. Schrattenbach kapli vysvětil 13. června 1728 ke cti sv. Františka z Pauly. Interiér stavby s centrální dispozicí je vyzdoben freskami, venkovní ochoz zdobí sochy světců a andělů. Po zrušení vranovského paulánského kláštera měla být mořická kaple zbořena; na žádost obce zůstala zachována a přičleněna jako filiální kostel do sousedních Nezamyslic. Patrně tehdy také získala nynější patrocinium - zasvěcení sv. Martinovi..
• Smírčí kříž u hřbitovní zdi - nejstarší dochovaná památka v obci, zvaná "baba", vytesán z hrubozrnného pískovce. Existují dvě verze o jeho původu - podle jedné měl být zasazen na paměť příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu, podle druhé jde o smírčí kříž z roku 1430.

Celý zámecký areál se zámeckou kaplí a sladovnou náleží k nejvzácnějším v celém regionu.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z 27. ledna 1238, a sice z listiny, kterou potvrzuje bratr krále Václava I. a markrabě moravský Přemysl Doubravnickému klášteru právo na ves Semislav na Opavsku; mezi svědky vyhotovení je uveden Předibor z Mořic - nižší šlechtic, který měl v Mořicích majetek a psal se po nich. V následujících staletích se v držení Mořic vystřídali páni z Kravař a další šlechtické rody, naposledy Žerotínové, jimž panství patřilo do roku 1620, kdy po Bedřichu Vilémovi ze Žerotína, za účast na stavovském povstání zbaveném majetku, získal Mořice jako konfiskát Maxmilián, kníže Lichtenštejn. Ten záhy poté, roku 1633, daroval Mořice klášteru paulánů, který založil se svou manželkou Kateřinou rozenou z Boskovic ve Vranově u Brna. V majetku řádu zůstaly Mořice až do jeho zrušení císařem Josefem II. v roce 1784, panství pak přešlo do správy Moravského náboženského fondu; od něj je získal v roce 1812 za 150 tisíc zlatých rakouský arcivévoda Ferdinand Karel d´Este, vévoda z Parmy a Modeny, a po něm jeho vnuk František d´Este, pán na Modeně. V roce 1885 panství zakoupil arcibiskupem Fürstenberkem pro arcibiskupství olomoucké, v jehož držení bylo do roku 1924, kdy zbytkový statek a další polnosti byly přiděleny občanům z Mořic, Němčic, Nezamyslic a Vrchoslavic.