Křenovice (Okres Přerov)

Historie

V období kolem roku 1322 prodal polovinu vsi Crenouicz Záviš z Potštátu olomouckému biskupovi Konrádovi. Ten ji odkázal v roce 1326 v poslední vůli metropolitní kapitule u sv. Václava na olomouckém hradě.

Druhá polovina obce patřila Záviši z Bojanovic, který ji později daroval olomoucké kapitule. Postupně se majitelé měnili, až byla roku 1406 celá dědina sloučena se statky olomoucké kapituly.

Jihovýchodně od Křenovic (resp. jižně od silnice na Kroměříž) je zajímavé hradisko, obehnané na severovýchodě příkrou mezí a od jihu příkopem. Mez byla tři až pět metrů vysoká. Pod ní býval hluboký příkop, v němž se mohl skrýt jezdec na koni. Příkop nechal vybudovat císařský generál Gallas, když zde očekával útok švédského generála Lennaela Torstensona od Tovačova a Horní Moštěnice v roce 1643.

Na svahu pod hradiskem jsou patrné stopy starého osídlení z doby bronzové. Bylo tu vykopáno mnoho střepin z nádob dělaných v ruce bez kruhu, s lesklým grafitovým nátěrem a zdobených ornamentem. Nalezeny byly i pazourkové nože, kamenné sekyrky, brousky, kostěné i parohové nástroje, bronzové jehlice, náramky a jiné ozdoby. V úvozové cestě byla nalezena stříbrná mince císaře Gally. Nálezy svědčí, že zde bylo i sídliště keltské a z doby římské, datované nálezem mince do 3. století před n. l. Mince je uložena v Moravském museu v Kroměříži. Archeologické nálezy prokazují, že v době markomanských válek zde Římané měli ležení.

Před domem číslo 16 stávala kaple, na jejímž místě byl letech 1887-1888 vystavěn chrám svatého Jana Nepomuckého. Domy byly stavěny většinou z 'vepřovic', stodoly z 'vepřovic' nebo ze dřeva. Střešní krytinou bývaly obvykle došky z režné slámy. V polovině 19. století byla náves vroubena řadou stromů. Roku 1884 byly duby na návsi nahrazeny ovocnými stromy a parčíky.

V roce 2006 zde žilo 438 obyvatel.

Znakové privilegium

Za nejstarší známé vesnické znakové privilegium na Moravě je považována listina z roku 1496, v níž děkan a olomoucká kapitula obdařil ves Křenovice pečetí a právem pečetit černým voskem. Toto právo roku 1525 potvrdil král Ludvík. V roce 1887 bylo podle znázornění v listině pořízeno obecní razítko, které bylo užíváno od 12. listopadu 1887. První zmínka o listině pochází z roku 1904, kdy přispěvatel do Selského archívu napsal následující článek:

Křenovice u Kojetína mají v obecní truhlici hojné památky, a to pergamenové listiny: 1. Obdarování na pečeť z l. 1496, 2. na pastviska 1499, 3. porovnání obce Křenovice s Kovalovicemi stran pastviska u lesa Křenovského 1513, 4. potvrzení na pečeť 1525, 5. smlouvu Křenovic a Kojetína stran vody vedení a potrubí, 6. obdarování na les 1592, 7. list na poražení robot na plat 1596. Kromě těchto starožitných listin pozornosti naší zasluhuje: 8. Kniha neb register gruntovní dědiny Křenovic, obnovená L. P. 1669. Porůzné jiné spisy jsou tyto: robotní patent z r. 1775, kontribučenský individuelní extrakt na r. 1808, „Společenský hlas moravských sedláků“ 1848, „Soudní akta“

V roce 1907 uveřejnili A. Beneš a Em. Zezulka v Selském archívu spolu s jinými archiváliemi i přepis zmiňované listiny. Listina samotná se po válce ztratila a opět nalezena byla v roce 2001.

Originál listiny je na pergamenu o rozměrech 41,3 x 23,2 – 7,4 cm, psaný česky. Na originálu chybí pečeť vydavatele, obsahuje zbytek červených hedvábných nití. Listina byla konzervována v roce 2001 v Zemském archívu v Opavě. Text obsahuje také vyobrazení pečeti, na hnědém obdélníkovém podkladu v rámu 6 x 7,1 cm se zlaceným stylizovaným rostlinným motivem, rámované štítem modré barvy. Na něm jsou zobrazeny křížem dva křenové výhonky s hnědou podzemní částí a zelenými listy.

1496, červenec 13, Olomouc Kněz Konrád Althamer, děkan, a olomoucká kapitula udělil vsi Křenovice pečeť a právo pečeti.

Text listiny:

“My kněz Konrád Althamer, děkan a kapitola kostela olomúckého, vyznáváme tímto listem všem, že přistúpivš před nás do kapitoly naší velebný kněz Adam, kanovník kostela olomúckého a probošt kostela brněnského, doktor v právech duchovních, tehdáž správce vsi Chřenovic, spolubratr náš milý, fojt a konšelé již psanej vsi Chřenovic jménem tej vší obce přeložili jsú nám některé své pilné a znamenité potřeby. A zvláště, že oni lidem domácím i přespolním a stranám tu v Chřenovicích při právě stojícím mnohokrát rozumy svými dosti učiti nemohúce na peníze obojích stran pro naučení k vššímu právu do Kroměříže posílat musejí, kdež ti páni kroměřížští pro mnohé příčiny a příhody chtí, když se těm lidem pro taková naučení a práva k nim posílati přinde, aby obojích stran pře popsané a zapečetěné byly jim poslané. A již jmenovaní lidé z Chřenovic své vlastní pečeti nemajíce, veliký v tom nedostatek mívajíce a meškání. I pokorně se vší snažnostní nás jakožto pánúv svých dědičných prosili jsú, abychom je v takových jejich nedostatcích milostivě opatřiti ráčili. Kdež my na těch svrchupsaných lidí z Chřenovic slušnú žádost hledíce i hodnú příčinu a pilnú jejich potřebu znamenavše, svolili jsme a mocí listu tohoto svolujem tak, aby oni častopsaní lidé lidé ze vsi Chřenovic, nynější i budúcí, pečeť svú vlastní měli a na ní dva kořeny chřenové na kříž i s listem jeho chřenovým měli ... a požívali. A nadto zvláštní naší milostí tu z moci tímto listem tuto milost týmž lidem častopsaným z Chřenovic nynějším i budúcím ... svolujeme a jim dopúštíme, aby černým voskem pečetiti mohli. A tej pečeti ... svých slušných v témž právě, jakože i jiné ctné obce v Markrabství moravském pečeti svých užívají, též oni také aby užívati mohli. Tomu všemu, což se nahoře píše, na potvrzení a pro lepší jistotu pečeť naši větší kapitolní s dobrým rozmyslem a vědomím ... naším přívěsiti rozkázali jsme k tomuto listu. Jenž je psán dán v Olomúci léta od narození syna Božího tisíceho čtyřstého devadesátého šestého tu středu den svaté panny Margarety mučednice Boží”.

Jméno obce

Jméno obce se během staletí vyvíjelo. V listinách jsou použity různé historické varianty, obecně však platí, že v dokumentech do roku 1330 bývalo první písmeno jména C-, do konce 15. století Ch- a potom K-.

1322 - Crenowicz
1327 - Crenouicz
1330, 1349 - Chrenowicz
1399 - Crenowicz
1496 - Cřenovic
1499 - Chřenovic
1671, 1718 - Krženowicz
1720 - Krenowicz
1751 - Krženowitz
1846 - Krženowitz, Křenowice
1872 - Krzenowitz, Křenovice

Křenovický les

Roku 1499 dovolila olomoucká kapitula Křenovským klučit les nad vsí a 15. června 1592 jej listinou vesnickým přenechala, aby ho společně užívali rubáním dříví, braním trávy a pasením. Les míval přes 200 metrů. Kus lesa vymýtili roku 1490 poddaní s povolením vrchnosti, aby cesty byly bezpečnější proti loupežníkům. Roku 1592 měl les ještě 120 m. Později v něm Švédové na jednom místě udělali šance, kolem nichž velkou část lesa vymýtili. Křenovští ji však vzdělali na pole, řečené „Padělky od lesa“ a „Klče“. Les je asi od konce 19. století v majetku Lesní singulární společnosti v Křenovicích, která se stará o jeho hospodárné využití. Singulárních podílů je 38. Lesní singulární společnost Křenovice se řídí stanovami, které byly 19.7.1994 registrovány MVČR. Les má výměru 128 ha, 18 a, 19 m². Další část lesa, o výměře 66,83 ha, náleží Lesní singulární společnosti ve Stříbrnicích.

Spolky

V Křenovicích působily následující spolky:

Hospodářská beseda od roku 1870
Hasičský sbor od roku 1893
Katolický spolek od roku 1902
Omladina od roku 1909
Národní jednota od roku 1911
Sokol od roku 1922
Domovina a Otčina od roku 1923
Charita od roku 1928
Sportovní klub od roku 1931
Spolek agrárních zaměstnanců od roku 1935

Legionáři

Horák Leo, rolník, působil na ruské frontě. Narodil se 4.4.1884, zemřel v roce 1969. Je pochován v Křenovicích.
Petura František, státní zaměstnanec, působil na ruské frontě. Narodil se v roce 1893 a zemřel kolem roku 1960. Byl zpopelněn.
Šuta Josef, státní zaměstnanec, působil na ruské frontě. Narodil se v roce 1893 a zemřel v roce 1966. Je pochován v Křenovicích.
Šuta Jan, působil na ruské frontě.
Telička Matěj, rolník, působil na ruské frontě. Narodil se 29.9.1886, zemřel v roce 1934. Je pochován v Křenovicích.
Podplukovník čsl. Armády Hrušák Bohumír, italský legionář, kapitán italských legií. Narodil se v roce 1893 v Křenovicích v domě č. 14. Byl popraven 30.5.1942 v Brně.

Uvedení legionáři se vraceli domů v roce 1921.