Uničov

Historie

Prehistorie

Dějiny nejstaršího osídlení Uničovska sahají až do doby kamenné. Archeologické nálezy keramických nádob, například páskové a malované keramiky z Brníčka, Dolní Sukolomi a Želechovic, později také keramiky nálevkovitých a zvoncovitých pohárů, se vyznačují typickou výzdobou a tvarem. Vedle zbytků nádob byly v okolí Uničova a v cihelnách v Brníčku a Dolní Sukolomi nalezeny také pazourkové nástroje, jejichž způsob opracování je podobný jako u nálezů v Předmostí a v Mladči. V cihelnách byly nalezeny i zvířecí kosti: např. mamutí kly o délce 160 cm v cihelně na Šibeníku, v Dolní Sukolomi čelist mladého nosorožce. V cihelně v Dolní Sukolomi byly kromě jiného nalezeny i hroby čtyř skrčenců s nádobami. Počet nálezů je dokladem existence velkého pravěkého tábořiště.

Oblast Uničovska byla osídlena i v následující době bronzové, z níž pocházejí nálezy ucelených pohřebišť lužického lidu. V Uničově bylo prozkoumáno 98 hrobů, Brníčku čtrnáct a Nové Dědině pět. Na pohřebištích byly vedle uren nalezeny i kultovní nádoby, výzbroj a ženské šperky. Z pozdější doby, někdy označované jako slezská kultura, pocházejí hromadné nálezy bronzu na stejných nalezištích.

Četné důkazy osídlení pocházejí i z doby železné, z halštatského i laténského období. Z doby, kdy při výrobě zbraní a nástrojů byl bronz nahrazen železem, jsou z oblasti Uničovska známy nálezy dokládající nejen rozsah osídlení, ale i kontakty s řemeslnicky vyspělou keltskou civilizací, jež se věnovala také obchodu a rýžování zlata (mezi vykopávkami z Dolní Sukolomi je i nádobka se zlatými zrnky). Důkaz o rozvoji obchodu v prvních stoletích našeho letopočtu podávají též nálezy římských mincí v cihelně v Brníčku - mince císaře Claudia z 1. století a Valentiniana ze 4. století.

Ne zcela podložené historické domněnky praví, že v době slovanského osídlení, jež začíná na přelomu 5. a 6. století, patřilo Uničovsko k území kmene tradicí označovaného jménem Hanáci.

Blízká ložiska železné rudy byla příčinou rozvoje metalurgické výroby; z 8. - 9. století pocházejí pece na tavení železa nalezené u Dolní Sukolomi, Brníčka a Želechovic. Želechovický nález tavicích pecí patří mezi nejvýznamnější archeologické památky na Uničovsku. V roce 1950 akademik Josef Poulík prokázal, že jde o rozsáhlou soustavu pecí ve dvou rovnoběžných řadách pocházející z 8. - 9. století, tedy velmi pravděpodobně z doby před vznikem Velké Moravy. Ve vzdálenosti asi třiceti metrů od pecí byly nalezeny základy osady a nedaleko pak i povrchové naleziště železné rudy. Celkem archeologové odkryli 24 pecí, z nichž bylo možno při jedné tavbě získat až jeden metrický cent čistého železa.

V 9. století se Uničovsko stalo součástí jádra Velkomoravské říše. Po jejím rozpadu bylo toto území, stejně jako většina Moravy, přičleněno ke vznikajícímu českému státu. Na území dnešního města tenkrát existovala slovanská osada, latinsky označovaná jako Vnisov či Vnichov, tedy česky Unisov resp. Uničov.

Založení města

Dějiny města Uničova začínají roku 1213. Město vzniklo na místě, kde již dříve existovala slovanská osada, jež možná byla původně součástí vodního hradiska z doby Velké Moravy. Osada byla latinsky označovaná jako Vnisov či Vnichov, tedy česky Unisov resp. Uničov.

Název osady byl odvozen patrně od jména jejího zakladatele, jenž se nazýval Unik (resp. Uniš) a který tak dal základ pojmenování osady a budoucího města. Jiné vysvětlení názvu města nabízí uničovský historik Johann Kux, který jej odvozuje od německého pojmenování "Hundshof", tj. "psí dvůr". Existuje ovšem také třetí teorie, která vychází ze souvislosti jména Uničov a latinského pojmu "unicus", tj. samojediný či zvláštní - toto pojmenování tedy mohlo odkazovat k izolovanému objektu v jinak neosídlené krajině.

Na pečeti města je nápis v latině „Unitas vita civitas" přeloženo jednotný život městský zkráceně a zkomoleně Uni civ.

Na počátku 13. století začali na sever Moravy přicházet noví obyvatelé - kolonisté zejména z německého území. Často tak činili na pozvání feudálních majitelů nevyužité půdy, aby zde založili nové osady a města. Do oblasti budoucího Uničova pozval tyto kolonisty markrabě Vladislav Jindřich, bratr tehdejšího krále Přemysla Otakara I. Tím dal podnět k založení města Uničova, a protože tak učinil jako králův moravský zástupce, byl Uničov od samého počátku městem královským.

Markrabí uzavřel smlouvu se zástupcem německých kolonistů Theodorichem (Dětřichem), aby jako tzv. lokátor vytyčil na propůjčené půdě poblíž brodu přes říčku Oskavu budoucí město, vyznačil náměstí a vyměřil pozemky pro budování domů (tzv. městiště). Smlouva byla pravděpodobně jen ústní, její originální text není znám. Vysazení města bylo úspěšné a Theodorich se stal prvním uničovským fojtem čili rychtářem. Tato funkce mu byla dána dědičně. Theodorichovo jméno dodnes nese obec Dětřichov nedaleko Uničova, již uničovský rychtář velmi pravděpodobně též založil.

Kolonisté začali s výstavbou města a zúrodňováním půdy. Každý si mohl zabrat tolik půdy, kolik stačil během třiceti let obdělat. Za půdu a držení usedlosti musel platit - podle tzv. emfyteutického práva uzavřel s majitelem půdy smlouvu, podle které pak pravidelně odváděl platby. Roční poplatek za městiště činil šest denárů, za každý lán orné půdy 60 denárů a k tomu po jednom korci (asi 93 litrů) pšenice, žita a ovsa.

K městu tehdy patřil obvod zahrnující již existující vesnice Medlov a Střelice, k nimž později přibyly nově založené osady: již zmíněný Dětřichov, Benkov a Renoty. S městem splynula i původní osada Uničov; její název se zachoval v lidovém povědomí i v následujících stoletích, avšak stále více jej překrývalo nové jméno, jež městu dali němečtí zakladatelé - Nové Město neboli Neustadt. V historických pramenech jej najdeme i pod názvy Nova Civitas, Neunstadt, Newnstedtlein a od roku 1601 jako Mährisch Neustadt.

Němečtí kolonisté se zcela přirozeně stali v novém městě rozhodující společenskou vrstvou. Němci obývali vnitřní město a jejich rodiny náležely k movitějším. Navíc měli zásadní podíl na samotné existenci města, a proto se i jeho správa ocitla v jejich rukou. České obyvatelstvo bylo ve městě a v okolí též silně zastoupeno, avšak jeho hospodářský a politický význam byl zřejmě menší.

Po smrti Vladislava Jindřicha bylo třeba znovu stvrdit původní zakladatelskou smlouvu. Potvrzení se událo písemně roku 1223 listinou krále Přemysla Otakara I. V latinském dokumentu, jenž je první městskou listinou v historii našeho státu, král potvrdil dříve dané výsady a některé body upřesnil.

Už při založení města Přemyslovci zjevně předpokládali, že se Uničov stane důležitým centrem severozápadní Moravy, čemuž odpovídalo například velkoryse vyměřené náměstí. Předpokládaný význam města tkvěl v zamýšlené těžbě stříbra a železné rudy. Podle listiny z roku 1234 měli těžaři sídlit v Uničově, kontrolovat hornictví od horního toku Moravy až po řeku Bystřici a vytěžené kovy svážet přímo do města - tato ustanovení jsou prvním dokladem horního práva v naší zemi. Očekávání, jež stát do Uničova vkládal, se však zcela nenaplnila.

Panovník - „zřizovatel“ města - měl samozřejmě zájem na jeho ekonomické prosperitě. Příjmy plynoucí z poplatků obyvatel byly důležitou součástí státního rozpočtu. Pro ekonomiku města měla velký význam městská práva, tj. výsady udělené panovníkem. Uničovští měšťané měli například výhradní právo prodeje masa a chleba do vzdálenosti jedné míle od hradeb (později bylo rozšířeno i na řemesla), právo na výnos z mýta (přičemž uničovští měšťané naopak v jiných městech platit mýto nemuseli), právo pořádat výroční trhy, právo skladu atd. Vedle výsad hospodářského rázu získal Uničov také další práva, například právo zvolit si městský soud.

Středověký Uničov

Nejvýznamnějším okamžikem v ospalém životě venkovského městečka se roku 1770 stalo setkání císaře Josefa II. s pruským králem Fridrichem II. Velikým. Uničov se v týdnu od 31. srpna do 7. září stal pomyslným centrem habsburské monarchie. Smyslem schůzky státníků, jíž se účastnil i kancléř Kaunic, bylo dohodnout společný postup Rakouska a Pruska vůči Rusku, jež stále intenzivněji pronikalo na Balkán. Císař Josef II. byl ubytován na náměstí v domě moravských stavů, králi Fridrichovi II. byl dán k dispozici dům U Černého orla spolu se dvěma domy v sousedství. Při setkání se chtěl císař pochlubit zdatností své armády, a proto nechal k Uničovu přesunout 26 regimentů infanterie a 36 švadron jízdy. Vojáci pod velením maršálů Laudona a Stampy se utábořili mezi Újezdem a Želechovicemi a v okolí města začaly velké manévry. Již 5. srpna však cvičení značně zkomplikovalo počasí; průtrž mračen zvedla hladinu Oskavy, která vyplavila část vojenského ležení, a v rozbahněném terénu za vytrvalého deště nebylo možné v manévrech pokračovat. Císař s králem proto trávili většinu času mimo jednání při hostinách a divadelních představeních - pro vídeňskou operu a balet byl dokonce před radnicí postaven dřevěný pavilón.

V roce 1850 se uzavírá historie Uničova jako královského města. V letech 1848 - 1850 byly z uničovského poddanství propuštěny vsi Dětřichov, Libina, Nová Dědina, Renoty, Ruda, Střelice a městečko Loštice.

Život v Uničově do vypuknutí první světové války

Uničov zůstal po roce 1850 pouze centrem soudního okresu a tedy sídlem okresního soudu. Do roku 1909 spadalo město pod litovelský politický okres, pak si ovšem obyvatelé téměř zcela německého Uničova vymohli „přesun“ do okresu šternberského. Při sčítáních obyvatelstva, kdy se u občanů nezjišťovala národnost, ale tzv. obcovací jazyk, se k němčině hlásila naprostá většina obyvatel: v roce 1880 se k češtině přihlásilo 299 z celkového počtu 4667 obyvatel (tj. 6,4%), zatímco v roce 1900 už jen 90 ze 4973 obyvatel (tj. 1,8%). Národnost se poprvé přesněji zjišťovala až roku 1910 - ovšem i tehdy se k českému původu přihlásilo jen 112 obyvatel z celkových 4863.

Ve druhé polovině 19. století byl Uničov stále ještě převážně zemědělským městem, v němž se jen pomalu rozvíjela průmyslová výroba. Jediným větším podnikem vzniklým v této době byl cukrovar K. V. Fleischmanna založený roku 1850, významnou se stala také továrna na výrobu hedvábného zboží J. Göbla. Jistou proslulost získala v letech 1874–1940 firma Thöndel, sídlící v dnešní ulici Dr. Beneše, jež vyráběla věžní hodiny, varhanářská firma bratří Braunerů a stavební firma Vodička.

Roku 1852 byla nedaleko hřbitova zřízena městská nemocnice, v roce 1869 byl uveden do provozu telegrafní úřad, v roce 1872 vyrostl na náměstí městský hotel, o rok později byla do Uničova přivedena železnice (tzv. Pohraniční dráha) a zároveň s ní zde vznikl poštovní úřad. Intenzivní rozvoj zaznamenalo uničovské školství, jazykově samozřejmě německé. V roce 1853 vznikla hlavní škola a dívčí škola, v roce 1875 obecné školy chlapecká a dívčí a od roku 1870 bylo v Uničově reálné gymnázium