Domašov nad Bystřicí

Pamětihodnosti

V obci se nachází kostel sv. Anny postavený v roce 1791

Historie

Poprvé je Domašov zaznamenán v listině z roku 1269 a v pozdější listině v roce 1274, kde je uváděn v latinském tvar Domatsov. Podobný nejstarší český název uvádí listina z roku 1410, která uvádí tvar Domassov. V českých listinách a písemnostech se rovněž setkáváme s názvy Domaštat (1516), Thomštat (1771) nebo Tomášov (1850). V německých pramenech se objevují pojmenování Domstadt (1547), Domestat (1561), Domostat (1636) a Domastadtl (1751). Názvy vycházejí z původní podoby Thomasstat, která se nachází v listině z roku 1323. Domašov spolu s nedalekými Hraničními Petrovicemi a Bělou původně náležel jako léno Olomouckému biskupovi, od kterého byl odkoupen v roce 1403 tehdejším majitelem šternberského panství Petrem z Kravař a v rámci kterého zůstal trvale součástí až do zániku patrimoniální správy v roce 1848, kdy se o dva roky později stal součástí vytvořeného okresu Šternberk, s výjimkou let 1938 – 1945, ve kterých došlo k jeho připojení k Německu a podřízení Landrátu ve Šternberku náležejícímu k Sudetské župě. V roce 1960 při reorganizaci státní správy a zániku některých menších okresů se připojil k okresu Olomouc.

Toto sídlo bylo původně důležitým střediskem na cestě z Olomouce do Slezska. Ze středověku se zde zachovaly zbytky tvrze na ostrohu ve vzdálenosti asi 120 metrů od kostela směrem ke hřbitovu. Tvrz svou funkcí sloužila nejen k ochraně kupecké cesty, ale zároveň jako odpočívadlo pro byzantské kupce, kteří touto cestou jezdili k Baltskému moři. Někdy v době, kdy se Domašov dostává do rukou Petra z Kravař a tím trvalou součástí panství Šternberk, je povýšen na město. To souviselo mimo jiné s povahou tohoto sídla, jehož obyvatelé se ve středověku do značné míry zabývali hornictvím a zpracováním železné rudy. Až v pozdější době převládl ráz téměř zemědělský s menším podílem řemeslné výroby. Správu obce vykonával v zastoupení vrchnosti rychtář společně s purkmistrem a několika konšely (přísežnými). V roce 1548 získala obec městskou rychtu a správní moc přešla do rukou městské rady. V tomtéž roce je také poprvé zmíněna místní, později rychtářská, rodina Rosensprungů, jejíž členové postupně obsazovali rychty v okolí a ve stoletích následujících se celý rod výrazně rozvětvil v dalších okolních obcích. V roce 1617 byla Domašovu propůjčena králem Matyášem městská práva a v roce 1626 tehdejší držitelé panství Jindřich Václav a Karel Friedrich vévodové Münsterberští, páni na Šternberku a Jevišovicích, osvobozují poddané v městečku Domašově nad Bystřicí od povinných robot za stanovený roční plat. V roce 1636 dostal Domašov od vévody Silvia Würtemberského právo várečné a odúmrť. Místní fojtství společně se statkem za fojta Michaela Bernarda od téhož majitele panství získalo v prosinci 1659 výsady. V roce 1690 bylo městečko osvobozeno od stavění sirotků. Ve dnech 29. a 30. června 1758 zde proběhla tzv. bitva u Domašova mezi rakouskými a pruskými vojsky. Rakušané pod velením generálmajora Ernsta Gideona von Laudon a generálmajora Josefa von Žiškovič napadli a rozprášili zásobovací konvoj pro pruskou armádu obléhající Olomouc, chráněnou silami generála Hanse Joachima von Ziethen, načež Fridrich II. opustil v důsledku těchto ztrát 2. července své pozice u moravské metropole. Na paměť této události o sto let později nechalo na místě této události město Olomouc postavit tzv. Černý kříž. V roce 1791 byl postaven kostel svaté Anny na místě původního dřevěného kostelíka zříceného o rok dříve a osazen oltářem ze zrušeného kláštera Hradisko. Již na přelomu 18. a 19. století zde byla triviální, později obecná škola. 1. července 1872 byl zahájen provoz na Moravsko-slezské centrální dráze Olomouc – Opava, nynější staniční budova byla postavena v roce 1883. Konec devatenáctého a přelom dvacátého století je ve znamení postupného rozvoje průmyslu. Postaven byl mlýn a lihovar, později podnik na zpracování kyselek z místních pramenů a otevření kamenolomu. V roce 1921 byla v městečku založena menšinová česká škola. V roce 1949 došlo ke zřízení vojenského prostoru Libavá na sousedním katastru obce.

Domašov byl obcí téměř s čistě převládajícím německým etnikem. Výjimku tvoří pouze pár českých jmen uváděných v urbářích v průběhu šestnáctého století a poté až v roce 1930 provedené sčítání obyvatel, které uvádí, že v městečku Domašově žilo 1 149 obyvatel a z toho 84 Čechů. Ke kompletní výměně obyvatelstva dochází až po roce 1945, kdy vlivem vysídlení Němců z Československa přicházejí noví čeští dosídlenci, kteří však demograficky již původní stav obyvatel nenaplnili.