Karlova Studánka

Historie

První historická zpráva pochází z roku 1554, jedná se o spisy o soudní při mezi městem Opavou a pány z Vrbna, kteří odváděli vodu z povobí Bílé Opavy do prostoru Suché Rudné kvůli těžbě zlato. Po porážce stavovského povstání roku 1620 připadl celý zdejší kraj řádu německých rytířů. Z doby krátce poté pocházejí první zprávy o využívání zdejších pramenů za účelem léčby. Roku 1778 si Bruntál měšťan K. Riedel, který již delší dobu trpěl bolestmi nohou, zkoušel úspěšně léčit svou chorobu zdejší ohřívanou kyselkou. Díky tomu se tento způsob léčení na radu bruntálského lékaře začal šířit mezi nemocnými. Ve stejné době byly prameny vyčištěny a ohrazeny zídkou. Až v 18. století byly provedeny na popud velmistra řádu Maxmiliána II. Františka profesorem von Welle první rozbory zdejší vody, ve kterých bylo objeveno velké množství minerálních látek. Tehdy byly vývěry vod zachytávány na zdejších rašeliništích. Prameny byly znovu upraveny (Maxmiliánův pramen) a roku 1785 došlo k založení lázní, když byly u pramenů postaveny dřevěné domky s vanami pro léčbu pomocí koupelí. Nově vzniklá obec, založená Maxmiliánem II. Františkem, byla pojmenována Hin und wieder, což v překladu znamená „tam a zase zpět“. První pacienti totiž museli do lázní docházet z nejbližších obcí, protože v místě nebyla možnost ubytování. Hosté se mohli ubytovat v nedalekém Ludvíkově a Malé Morávce. Nejdříve byly využívány ty prameny, které pramení v blízkosti dnešního hotelu Džbán. Postupně však byla zahájena stavba lázeňských domů. V roce 1780 byl objeven Maxmiliánův pramen, který byl pojmenován po velmistru řádu Maxmiliánu II. Františkovi, který byl nejmladším potomkem Marie Terezie. Jeho objev rozpoutal rozsáhlou stavební činnost. V letech 1782 – 1785 byl postaven správní dům, což je v současnosti nejstarší dochovaný objekt známý pod jménem Odra. Další dva domy byly postaveny v letech 1795 – 1800 a jednalo se o Věžový dům a Panský dům, dnešní Praděd.

V letech 1909 – 1913 byl ještě postaven Lotrinský, dnešní Slezský dům. V roce 1914 vyhořela vila Paula. Později bylo objeveno několik pramenů. Roku 1928 to byl pramen Bezejmenný, o rok později Trubačův nebo také Trubkový, který byl nalezen v padlém stromu, a o další rok později Norbert. Ve všech případech se jednalo o prameny z šachet hlubokých 10 – 20 metrů. V letech 1929 – 1931 vznikl Lázeňský hotel dnes nazývaný Libuše, který ukončil výstavbu zdejších budov. Poté co byla Karlova Studánka roku 1938 připojena na základě mnichovských událostí k Německu byl majetek řádu německých rytířů uloupen nacionálními socialisty. Během 2. světové války byly lázně často navštěvovány nacionálně socialistickými představiteli. Konaly se zde konference a porady. Až do konce války bylo území obydleno z velké většiny Němci, kteří byli po válce vystěhováni. 50. a 60. léta přinesla hydrogeologické průzkumy a velmi hluboké vrty. Do současnosti je z těchto vrtů využíván 126 metrů hluboký vrt S2A, ze kterého vyvěrá pramen Petr a také vrt S7 s pramenem Vladimír a hloubkou 117,8 metru. V roce 1987 byl zbořen Skleněný domek. V letech 1995 – 2001 prošly lázeňské budovy rozsáhlými rekonstrukcemi. V současnosti lázně patří státu a specializují se na léčbu onemocnění cest dýchacích a plic. K léčbě hojně napomáhá také zdejší horské klima. Dále se zde léčí pacienti s cévními nemocemi, s kloubními a páteřními obtížemi a pacienti po onkologických nemocech.

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel Karlovy Studánky podle sčítání nebo jiných úředních záznamů :

1. ↑ z toho: 5 Čechoslováků, 131 Němců; 138 řím. kat., 8 evang., 2 bez vyzn.
2. ↑ z toho: 219 Čechů, Moravanů a Slezanů, 8 Slováků; 52 řím. kat., 1 čsl. hus., 5 evang., 141 bez vyzn.

V Karlově Studánce je evidováno 77 adres : 76 čísel popisných (trvalé objekty) a 1 číslo evidenční (dočasné či rekreační objekty). Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 55 domů, z toho 44 trvale obydlených.