Benecko

Pamětihodnosti

• zřícenina Valdštejnova hradu v Horních Štěpanicích
• farní kostel Nejsvětější Trojice v Horních Štěpanicích (empírový, jednolodní). První písemná zmínka o kostele je z roku 1352, současnou podobu získal v roce 1812 dostavěním věže.
  • gotická socha Madony z 15. století
  • cínová křtitelnice ze 17. století
  • valdštejnské náhrobní kameny pravděpodobně ze 16. století
• Hronova chalupa čp. 67
• Pamětní deska spisovatele Josefa Šíra na Jindřichově skále
• krčkové roubenky v Horních Štěpanicích, zděné z příčně řezaných špalků, nikoliv z trámů
• kamenná rozhledna na vrchu Žalý
• památný strom Ambrožův smrk na Levínku, sz. od Benecka (50°40′32″ s. š., 15°32′20″ v. d.)

Historie

Těžiště osídlení beneckého regionu se postupem času přesunovalo podle převládajících ekonomických aktivit. Původním historickým centrem osídlení byly Horní Štěpanice - sídlo, vzniklé v podhradí hradu Štěpanice. První zmínky o něm jsou datovány rokem 1304, kdy byl hrad založen Janem z Valdštejna jako potvrzení první fáze kolonizace krajiny. Poslední archeologické nálezy ale ukazují ještě starší osídlení, potvrzující Balbínovu domněnku, že místo bylo osídleno již v roce 1254 Jindřichem z Valdštejna. Horní Štěpanice měly až do roku 1524 městský status. Hrad byl definitivně opuštěn roku 1524], dle materiálů z roku 1543 je již uváděn jako pustý.

Benecko je prvně zmiňováno roku 1628 jako Benešsko, tedy sídlo Benešovo. Dalším výkladem vzniku jména je místní legenda o poustevníku řádu sv. Benedikta, který sídlil poblíž Jindrovy skály, v místech, kde nyní stojí kaplička, zasvěcená ale sv. Hubertovi.

Další části obce byly osídlovány v 17. - 18. století postupně (jako poslední byly osídleny Žalý a Zákoutí), osídlením podle vody. Atypické je, že ani jedna z obcí nevytvořila náves. Vsi byly spravovány jako rustikální s výjimkou Benecka, které jako jediné bylo vsí dominikální.Obyvatelstvo se zabývalo převážně zemědělstvím a ručním tkalcovstvím, v některých částech obce i domácí výrobou bižutérie. Ke zlomu došlo až s rozvojem turistiky a zimních sportů koncem 19. století (viz níže). V meziválečném období zažil region významný nárůst turistického ruchu, během kterého příliv relativně bohatých turistů přinesl hospodářský rozvoj. Ten přerušila nacistická okupace a následná poválečná násilná kolektivizace a masové znárodnění dosud prosperujících živností. Část místní podnikatelské elity (Augustin Kubát, Bohumil Rychtr) byla v rámci politických procesů odsouzena k dlouhodobým trestům odnětí svobody a propadnutí majetku. Až do konce osmdesátých let se benecký region stal střediskem odborářské rodinné rekreace, mnoho provozoven zchátralo, bylo změněno v podnikové chaty nebo zcela zaniklo. Další vlna prosperity se projevila po roce 1989 s restitucí znárodněného majetku.