Hrádek nad Nisou

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hrádku nad Nisou.

• Kostel sv. Bartoloměje – poprvé zmiňován roku 1287, v roce 1586 byl renesančně přestavěn. Jeho dnešní podoba je z roku 1764.
• Chrám Pokoje – postaven v letech 1900–1901 v novogotickém stylu jako kostel luteránský. Dnes patří církvi československé husitské.
• Rekreační areál Kristýna – vznikl zatopením lignitového dolu v 70. letech 20. století. Nabízí ubytování, podmínky k provozování vodních sportů a rybaření
• Celní kámen – z 19. století, připomínkou rakousko-německého ujednání o clech. Nachází se v prostorách celnice v Žitavské ulici.
• Rybářský kamen – z roku 1565, stával u hraničního Bílého potoka a rozhraničoval rybářské revíry. Dnes je umístěn v Tovární ulici.
• Trojmezí – místo setkání české, německé a polské hranice při ústí Oldřichovského potoka do Lužické Nisy.
• Popova skála – 565 m vysoký vrch s vyhlídkou v Lužických horách.
• Horní skály (Obrvégry) – skupina skal nedaleko Horního sedla s mnoha horolezeckými terény.
• Od 8. října 2006 je v obci v provozu největší sluneční elektrárna v Česku (do 30.1.2007, kdy byla spuštěna elektrárna v Bušanovicích na Prachaticku) využívající fotovoltaické články s maximálním výkonem 61 kW. Panely jsou umístěny na střeše Základní školy T. G. Masaryka.
• Hrad Grabštejn – významný hrad tvoří dominantu celého Hrádecka. Původně raně gotický hrad, renesančně přestavěn (unikátní kaple sv. Barbory). Ve 20. století poničen a téměř zapomenut, dnes nákladně restaurován.

Historie

Traduje se, aniž by pro to existoval písemný či archeologický důkaz, že již v 10. století vybudovali v údolí Lužické Nisy slovanští obyvatelé z kmene Milčanů nevelkou osadu s názvem Gród (hrad). Postupně však v oblasti převládlo obyvatelstvo německé národnosti, pozvané sem králem Přemyslem Otakarem II. Nejstarší písemná zmínka o Hrádku, zvaného tehdy Gra(d) pochází z roku 1287 a je dnes uložena v Národním archivu v Praze ve formulářové sbírce pražského biskupa Tobiáše z Bechyně. Hrádecko bylo původně součástí tzv. župy Záhvozdí (Zagost), od 12. století bylo částí Českého království a procházela jím důležitá obchodní stezka z Prahy k Baltskému moři. Od 13. století patřil pod panství Grabštejn, v jehož držení se vystřídaly rody pánů z Donína, Mehlů ze Střelic, Hoffmannů z Grünbühelu, z Čirnhausu, Valdštejna, Nostic, Trauttmansdorffu, Gallasů a Clam-Gallasů. Město vypálili husité a bylo poničeno pruskými vojsky roku 1866. Dočkalo se ale i přízně ze strany své vrchnosti. V roce 1581 Jiří Mehl ze Střelic vymohl městu u císaře právo trhu, konaného každý pátek, a to ke škodě sousední královské Žitavy, do jejíhož mílového práva Hrádek náležel. V roce 1655 městečku zase Adam Matyáš, hrabě Trauttmansdorff odpustil měšťanům robotu výměnou za plat 60 zl. ročně. V letech 1764 a 1779 Hrádek navštívil císař Josef II. a v roce 1938 říšský maršál Hermann Göring. Město bylo na začátku 20. století převážně německé, česká škola zde vznikla až roku 1925. Za druhé světové války pracovali ve zdejším zbrojním závodě Spreewerke stovky zahraničních dělníků na nucených pracích. Po skončení války bylo německé obyvatelstvo vysídleno.

Rodáci

• Eduard Winter (1896—1982), německý historik filosofie a náboženství