Tanvald

Pamětihodnosti

• Tanvaldská ozubnicová dráha
• Pomník dělnických manifestací na vrchu Špičák
• Kaplička svaté Anny
• Působiště Josefa Hartiga

Historie

První zmínka o dřevařské osadě na levém břehu Kamenice pochází z druhé poloviny 16. století, kdy pravděpodobně byla součástí Smržovky; samostatnou vsí se stal začátkem 17. století. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1611.

Zpočátku se obyvatelstvo živilo poddanskou lesnickou a zemědělskou prací. Začátkem 18. století se zde začal pěstovat len a vyrábět příze, v polovině 18. století se v Tanvaldě uchytilo i tkalcovství. Osídlena byla tehdy oblast dnešního Horního Tanvaldu. Počátkem 19. století byly v Tanvaldě i dva mlýny, dvě brusírny skla a dvě bělidla prádla. V roce 1828 ke zdejšímu textilnímu průmyslu přibyla strojová přádelna bavlny, poháněná vodním kolem. Opravárenská dílna přádelny se stala základnou místní strojírenské výroby. V roce 1845 zahájila provoz první tanvaldská mechanická tkalcovna. V rámci konjunktury po prusko-rakouské válce (1866) došlo k dalšímu rozvoji textilní, sklářské a strojírenské výroby, ke snižování pracovní doby z 15 na 12 hodin a snižování podílu dětských dělníků, hospodářská krize roku 1870 vyvolala vlnu nezaměstnanosti a stávek, z nichž nejznámější byla svárovská stávka (Svárov tehdy patřil k Šumburku). Zchudnutí oblasti bylo způsobeno nedostatkem bavlny za první světové války a protržením přehrady na Bílé Desné roku 1916. Roku 1918 byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba. Vysokou nezaměstnanost a zastavení výroby v některých továrnách způsobila světová hospodářská krize v letech 1929–1933.

V roce 1869 měl Tanvald i s osadou Žďár asi 2400 obyvatel, počátkem 20 století asi 3500 obyvatel, převážně Němců. V letech 1848–1928 byl Tanvald samosprávným okresem, od roku 1848 soudním okresem. V dubnu 1895 byl Tanvald povýšen na městys a v roce 1905 na město. Od roku 1897 měla hlavní ulice Tanvaldu a Šumburku elektrické veřejné osvětlení. Od roku 1908 byla v Krkonošské ulici budova okresního soudu s věznicí a roku 1909 byla dokončena secesní budova radnice. Z roku 1930 pochází městské koupaliště a z roku 1931 městské kino. Roku 1942 byl nařízením německých říšských úřadů Šumburk připojen k Tanvaldu a zároveň byl od Šumburku odtržen Svárov a připojen k Velkým Hamrům.

Mezi převážně německým obyvatelstvem Tanvaldu získala ve 30. letech vliv Sudetoněmecká strana, v rámci Sudet byl Tanvald roku 1938 připojen k Německu a bylo zrušeno české vyučování. Místní textilní firmy vyráběly výstroj pro německou armádu a od roku 1942 zde byl pracovní tábor pro nuceně nasazené Rusy, Poláky, Francouze, Italy a další cizince.

Po roce 1945 byla většina původního obyvatelstva vysídlena a domy obydleli Češi z vnitrozemí. Znárodněním zde vznikla textilní firma SEBA, strojírenská firma TOTEX a elektrotechnická firma Elektro-Praga.

V Tanvaldě bylo koncem roku 1947 novinářům předvedeno techniky Československého rozhlasu a Vojenského technického ústavu, kteří navázali na pokusy německých výzkumníků z továrny Palme-Stumpe, první československé televizní vysílání – další vývoj pak převzal podnik Tesla a další výzkumné ústavy. Ve znárodněných Riedlových sklárnách se vyráběly první československé televizní obrazovky.

V 60. až 80. letech vzniklo panelové sídliště Výšina, v 80. letech malé panelové sídliště Šumburk (144 bytů).

Po roce 1989 byla průmyslová výroba privatizována a utlumena, na významu nabývá turistický ruch. Na Špičáku ve směru od Albrechtic a Jiřetína pod Bukovou (na jehož území je železniční zastávka Tanvaldský Špičák) je lyžařské středisko se sedačkovou lanovkou a několika lyžařskými vleky. Jeden lyžařský vlek je také nad Českým Šumburkem.