Lučany nad Nisou

Pamětihodnosti

• Kostel Navštívení Panny Marie – postaven v roce 1887 v novorenesančním slohu
• Socha svatého Františka z Assisi – z roku 1765
• Pomník sklářské pozdvižky
• Brusírna skla
• Pomník obětem 1. světové války – pod kostelem, s nápisem Unseren Heimatsohnen

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1623. Prvním doloženým rychtářem byl Bartoloměj Fischer, jehož v uvedeném roce zmiňuje kronika sklářského rodu Schürerů z Waldheimu ve Mšeně. Další zápis je pak v semilském urbáři z roku 1634. Lučany patřily do semilského panství, jehož majiteli byli páni ze Smiřic. Toto panství získal v roce 1635 lotrinský rod Des Fours.

Největším zaměstnavatelem v obci bývala sklářská huť Ludwig Breit, po válce závod podniku Jablonecké sklárny, vedle toho zde působilo mnoho podniků na výrobu skleněné bižuterie, skleněných perlí a skleněných knoflíků, tzv. mačkáren. Skleněné a bižuterní výrobky vyvážela do světa exportní firma J.W. Jäckel a spol, která měla filiálky např. v dnešní Ghaně a Nigérii. Sklářství přišlo však do Lučan teprve v 18. století, předtím se zde lidé živili drobným zemědělstvím, domácím tkalcovstvím a předením.

Dne 12. července 1894 projel údolím Nisy z Jablonce do Lučan první vlak a do 10. října téhož roku byl již dokončen úsek dráhy z Lučan přes rozvodí (Nisy a Jizery) do Tanvaldu, takže se již dala projíždět celá trasa. V letech 1905-1906 byla v obci zaveden plyn z vlastní plynárny v dolní části obce a v roce 1913 byla obec elektrifikována.

Mezi světovými válkami nesla obec jméno Wiesenthal nad Nisou. Počet obyvatel před druhou světovou válkou byl několikanásobně vyšší než dnes. Na dnešním území města, t.j. včetně Horního Maxova a Jindřichova, žilo v roce 1930 5420 obyvatel, v roce 1939 5069 obyvatel, dnes pouze 1760 trvale bydlících. K nim je však třeba přičíst až stovky lidí v rekreačních chalupách. Po válce obec ztratila statut města, udělený jí v roce 1913, zejména v důsledku velkého poklesu počtu obyvatel po odsunu většiny Němců.

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status města. První provizorní škola fungovala od roku 1766, o století později v roce 1864 byla postavena zděná škola se šesti třídami. Ve 20. letech byla zřízena také česká menšinová škola, která sídlila v budově pozdější mateřské školy.

Od 50. let 20. století si Lučany oblíbila řada význačných umělců jakožto místo letního pobytu. Je třeba jmenovat Jiřího Trnku, herečku Jiřinu Šejbalovou, klavíristu Josefa Páleníčka a členy Smetanova kvarteta. Smetanovci pravidelně zahajovali koncertní sezónu vystoupením v Lučanech, nejprve v sokolovně či v hotelu Blaník, později v místním kostele.