Otovice

Pamětihodnosti

• Kostel svaté Barbory
• Vodní mlýn

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1300.

Po roce 1918 byla obec přiřazena k Československu. Úředním jazykem byla němčina, ale písemnosti úřady vydávaly v češtině i němčině.

Vrch Hoprich býval slovanské hradiště. Zalesněn byl z velké části až po válce. Sráz nad řekou Stěnavou je erozní nárazový břeh, kde se nacházejí rostlinné zbytky z období permu, přesličky, plavuně a další zkameněliny. O tom, že se na Hoprichu pěstoval mimo jiné i chmel, svědčí jeho hojný výskyt do dnešních dnů, kdy se zde v době sklizně dá nasbírat i několik metráků chmelových šištic. Suťový terén poskytuje bohatou nabídku úkrytů zemním obratlovcům a bezobratlým živočichům.

Doprava

Dne 26. července roku 1876 projel obcí první osobní vlak. Stalo se tak poté, co byla prodloužena choceňsko-broumovská dráha z Broumova ke státní hranici v Otovicích. Mezinárodní doprava do Střední Stěnavy s připojením do Nové Rudy, byla zahájena až v roce 1889.

V průběhu času byla doprava přes hranice do polského Slezska přerušena a vlaky končily v otovické zastávce. Od 11. prosince 2005 končí osobní vlaky o 4 kilometry dříve, v Broumově, a do Otovic již vůbec žádné vlaky nejezdí. Na traťovém jízdním řádu tratě č. 026 byly obě opuštěné otovické zastávky uváděny do prosince 2010.

Na přelomu roku 2010 a 2011 se mluvilo o obnově železničního spojení mezi Broumovem a Tłumaczovem (PL).

Těžba vápence

Obec se proslavila i těžbou vápence. Vápenky vznikly v druhé polovině 18. století. Těžba postupně ustávala a teprve ve 30. letech 20. století byla opět obnovena. Byl postaven mlýn na mletí vápence a pece na pálení vápna. Vápno se vozilo po železnici až do kraje, a protože nebylo kvalitní (mělo šedou barvu), používalo se k vápnění polí. Za protektorátu byl vývoz do Čech zakázán. Byl také kvůli válce nedostatek pracovních sil. A tak před koncem 2. světové války těžba ustála úplně a již se nikdy neobnovila.

Kulturní a spolkový život

Dobrovolný spolek hasičů byl založen v roce 1879, ale až v roce 1939 obec zakoupila motorovou stříkačku. Kromě hasičů byl v obci myslivecký (střelecký) spolek, dívčí pěvecký spolek, smíšený pěvecký sbor, jazzová kapela, dechová kapela, sportovní spolek atletů a fotbalistů. Hřiště bylo na témže místě jako dnes. V obci se dokonce vyučovalo i hudbě.

V Otovicích se konala každoročně na svátek Jiřího tradiční pouť pod kostelem, který patřil obci Martínkovice. Tradiční zábavy se konaly v hostinci „Na písku“ pod kostelem. Hostinec postavil klášter v roce 1536. Již v roce 1560 ji odprodal opat Jan z Chotova do soukromých rukou. Na louce před hostincem se každoročně konaly ohromné poutě, Georgsfest, broumovským dialektem Jerchafest, nemající v celém kraji obdoby. Na poutě se sjížděli návštěvníci ze široka daleka a užívali si přes dvě stě atrakcí a stovky stánků, ve kterých se dalo koupit úplně všechno. Tradice se zachovala i po válce, ale s výstavbou zemědělského areálu vše zaniklo. V těchto místech stojí též morový sloup z roku 1639. Dnes se koná každoročně jen pouťová zábava a výstava drobného zvířectva v prostoru u kostela sv. Barbory v Otovicích.

Obec má i bohatou historii ve školství. První učitel se v obci objevil v roce 1788. Budova školy (dnešní OÚ) se začala stavět až v roce 1872, v roce 1873 byla vysvěcena a v roce 1874 se v ní začalo učit. V některých letech ji navštěvovalo až 100 dětí, škola byla dvoutřídní.