Klamoš

Historie

Od první zmínky o obci do zrušení roboty (1356–1848)

Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1356 a nalézáme ji v církevních knihách, které jsou uloženy v Archivu Pražského hradu. Latinský zápis v českém překladu hovoří o ustavení nového faráře v loučenském kostele (Loučno, zaniklá obec mezi Poděbrady a Kopidlnem). „Lubčany – 20. prosince 1356. Za účasti Beneše řečeného Černý z Dětenic, Heřmana z Klamoše (Hermani de Glatmoss) a Mrákoty z Lubčan, v kostele v Lubčanech, byl z důvodů smrti zproštěn úřadu plebán Jan. Za plebána Jana, chráněnce Zdeňka Beneše z Dětenic, byl za něho do úřadu uveden nově biřmovaný plebán z Rožďalovic.“ Především z církevních zápisů, ale i ze zápisů v zemských deskách se dozvídáme o vladycích na klamošské tvrzi. V roce 1370 objevujeme Jana Šerce z Klamoše, který měl podací hlas při kostele v Újezdě. Mezi léty 1370–1378 se Půta z Klamoše zavázal uhradit notáři Hynkovi 50 grošů. V roce 1378 se připomíná Neplach z Klamoše a poté Milota z Klamoše.

V prvních poválečných letech nebyla situace v oblasti hospodářské, kulturní, ale i mravní nijak příznivá. Nadále zůstávaly v platnosti všechny rakousko-uherské zákony, nařízení a instituce. Na místa rakouských úředníků, byli dosazováni čeští vlastenci. Dle nového volebního řádu byly konány volby i v Klamoši. Do čela obce byl zvolen Alois Havlín z čp. 7, jako starosta. V listopadu 1918 schválil nový parlament zákon o obstavení velkostatků, který byl počátkem pozemkových reforem. Do rukou drobných klamošských rolníků se tak dostala půda za přiměřenou náhradu z rozparcelovaného chlumeckého velkostatku Rtánov. Nejprve připadly do vlastnictví tzv. dlouhodobé pachty, část pozemků byla po parcelaci rozprodána a ze zbytku byl vytvořen zbytkový statek, který dostal výměnou za svůj statek u Roudnice Jaroslav Macura. Nově vzniklá ČSR se potýkala s hospodářskými problémy a tak ještě v letech 1919 a 1920 byly prováděny rekvizice obilí a dobytka, ovšem podstatně mírnější než za Rakouska. Na jaře 1919 byla zasazena na návsi (proti obecnímu úřadu) „Lípa svobody“ na paměť našeho osvobození z habsburské poroby. V roce 1920 byla obec postižena nákazou hovězího dobytka, slintavkou a kulhavkou. Celkem v obci uhynulo 16 krav a také drůbež byla postižena v těchto letech často se opakujícím morem. V tomto roce bylo velké sucho a tak studny v níže položených staveních úplně vyschly. S budováním a rozvodem elektrické sítě se začalo v roce 1922. Páteřní rozvod hradila obec a přípojky k jednotlivým stavením si platil každý sám. Poprvé se rozsvítila žárovka v Klamoši 15. května 1923. Na návrh školní rady byla elektřina zavedena i do školy, kde byly umístěny 3 žárovky. V březnu 1925 byl ustaven výbor na přípravu památníku obětem světové války, jehož předsedou se stal řídící učitel Václav Plašil, jenž se sám byl válečným veteránem a legionářem. Z různých návrhů byla vybrána „Socha Svobody“, která byla zadána Boženě Peterkové z Chlumce nad Cidlinou. Bylo vybráno vhodné místo v obci a založen „Park legionářů s památníkem“. Za krásného počasí byl památník 19. července 1925 slavnostně odhalen. Byla to veliká slavnost, které se zúčastnilo i mnoho přespolních občanů. První autobusové spojení začalo na Štědrý den 1926, ale po půl roce muselo být zrušeno pro nezájem občanů. Obnoveno bylo v červenci 1928 a autobus jezdil na trase Chlumec nad Cidlinou – Přelouč a zpět. V tomto období se v obci hrálo velice čile divadlo a mnohdy klamošští ochotníci sehráli i několik divadelních her za rok. Sbor dobrovolných hasičů musel zasahovat v březnu 1933 při požáru čp.30. Byl to první požár od roku 1917, kdy tehdy shořela stavení čp. 41 a 44. Největší požár, který naši obec postihl, byl v roce 1900. Tehdy byly téměř všechny střechy doškové a tak červený kohout skákal z jedné střechy na druhou. Ohni tehdy podlehla stavení čp. 52, 57, 9, 46, 38, a 40. V důsledku velké nezaměstnanosti byl na jaře roku 1935 založen nový rybník „Plivátko“. Na stavbě se podíleli nezaměstnaní občané obce a obec je také platila. Urputné zbrojení v sousedním Německu nevěstilo nic dobrého a mnichovská zrada na českém národě byla předzvěstí smutným časům.

II. světová válka (1939–1945)

15. březen 1939 bude navždy zapsán v dějinách českého národa jako černý mezník. Rozbití Československa a ztráta svobody hluboce zasáhly do vědomí a myšlení Čechů a Slováků. S těžkým srdcem přijali všichni tuto smutnou zprávu a již v 5 hodin odpoledne projela Klamoší německá motorizovaná hlídka a vyvěsila plakáty s výzvou k zachování klidu a odevzdání všech zbraní. Všechny orientační tabule na úředních budovách musely být napsány dvojjazyčně a stejně tak musely být označeny oba hostince a oba obchody v obci. S válečnými neúspěchy Němců se později stupňovaly i zásahy do poměrně klidného života naší vesnice. Několik občanů muselo nastoupit „k totálnímu nasazení“ na práce v říši. Na sklonku války byli odváděni někteří občané na stavbu zákopů v okolí Chlumce nad Cidlinou a Hranic na Moravě. Ochotnické divadlo, i přes přísnou cenzuru, udržovalo v lidech národní vědomí a hrdost. V těchto pohnutých letech sehráli klamošští ochotníci i osm představení do roka. V roce 1942 uspořádal klamošský ochotnický spolek festival nazvaný I. měsíc divadel v Klamoši. Tím se Klamoš zařadila na přední místo v kulturním dění v okrese a kraji. Až na příležitostné kontroly byly návštěvy gestapáků v naší obci vzácné. Teprve koncem ledna 1945 přišli do Klamoše němečtí vojáci, ranění a neschopní boje a kácely v lese stromy. Z kmenů vybudovali u čp.1 zásek pro případný ústupový boj. Kuchyň měli ve škole a ubytováni byli po domech. Začátkem března pak v obci přibývalo německých uprchlíků, kteří ustupovali před Rudou armádou. K statisícům obětí nacistického běsnění přibyl dne 6. května 1945 klamošský občan Karel Klouček z čp. 49. Po bezpodmínečné kapitulaci Německa byly všem Němcům, kteří byli v obci, odebrány zbraně a střelivo. Na paměť všech obětí II. světové války byl v obci vybudován památník ze žulového kamene.

Druhá polovina 20. století (1945–2000)

Brzy po skončení války došlo v našem státě k politické roztříštěnosti. Nastávající roky přinesly podstatné, ba přímo převratné změny v životě celého našeho národa a každého jednotlivce. Místní poměry byly jako vždy, i v této době, věrným obrazem vnitropolitických událostí. Léta 1946-1947 přinesla politickou nevraživost a nenávist také mezi klamošské obyvatele. V únoru 1948 byl i v Klamoši vytvořen akční výbor Národní fronty. Úkolem akčního výboru byla očista veřejného života a odpovědnost za další politický vývoj v naší obci. Při volbách v roce 1948 bylo v Klamoši odevzdáno celkem 308 hlasovacích lístků, z nichž jich 284 bylo pro kandidátku národní fronty. Byla založena organizace Českého svazu mládeže, jejíž členové vybudovali památník obětem II. světové války. Již v roce 1946 byl zahájen telefonní provoz a v roce 1948 bylo vybudováno místní rozhlasové zařízení a tím byla zrušena i funkce obecního posla s trubkou. Počátkem roku 1947, po celé řadě překážek, bylo v hostinci „U Kvasničků“ zprovozněno kino s 200 sedadly a skloněnou podlahou, které sloužilo až do počátku 80. let. Na posvícenskou taneční zábavu v listopadu 1946 vzpomínají pamětníci ještě dnes. Nad vírem tanečního veselí v sále vypukl požár, který zničil celý hostinec i s jevištěm. Nejvíce byli postiženi klamošští divadelní ochotníci, protože přišli o domácí scénu. Během roku 1947 byly však hostinec i divadelní scéna opraveny. V nastávajícím roce byla zahájena pravidelná autobusová doprava mezi Chlumcem nad Cidlinou a Pardubice, na jejíž trase ležela i Klamoš. K založení JZD v obci došlo až v roce 1956, a to mnoha problémech. Je zde třeba podotknou, že v Klamoši nedošlo k řádným tzv. „vyhnáním z gruntu“. Všichni sedláci postupně vstoupili do družstva a v počátcích bylo ustájení družstevního dobytka v jejich chlévech. Po výstavbě kravína byl dobytek sveden na jedno místo. Z původní Hospodářsko-čtenářské besedy vzniklo vodní a později slínovací družstvo. Kulturní život v obci byl reprezentován především divadelním spolkem „Vojan“, kapelou a pěveckým sborem Jana Těšíka. K největším kulturním akcím v druhé polovině 20. Století patří: „Sjezd ochotníků divadla v Klamoši“- 1954, „Hasičsko-samaritánský den“ – 1957, „Sjezd rodáků Klamoše a Štíta“ - 1973 a v roce 1991 "Oslavy 100 let Hasičského sboru v Klamoši. V roce 1961 byla s Klamoší sloučena sousední obec Štít a také v tomto roce vypukla v obci slintavka a kulhavka hovězího dobytka. Obec byla na dva měsíce neprodyšně uzavřena a tak se občané rozhodli a zahájili přestavbu obecního úřadu. V nové budově byla v přízemí otevřena mateřská škola, kterou do té doby nahrazoval zemědělský útulek pro děti. V následujících letech byla vybudována v celé obci kanalizace a výbojkové osvětlení, otevřena nová samoobslužná prodejna družstva Jednota. Rybník „Špičí“, který je uprostřed obce, byl odbahněn, zmenšen a hráze byly zpevněny betonovými panely, čímž vznikla požární nádrž. Byl vybudován „Dům služeb“ s požární zbrojnicí a část obecních komunikací byla potažena asfaltovým povrchem. Příchodem nového ředitele klamošské školy Karla Přibyla, v roce 1964, se začala psát nová historie kulturního života v obci. S jeho příchodem došlo k oživení v činnosti spolku „Osvětové besedy“. Začala se znovu hrát divadla a začaly vycházet místní noviny „Klamošský zpravodaj“, který byl zasílán poštou všem rodákům a vojáků na základní vojenské službě. Byly pořádány „Staročeské máje“. Byla obnovena činnost sportovního klubu „Sokol“ a také klamošští fotbalisté vstoupili do okresní soutěže. V roce 1972 byl řídící učitel Karel Přibyl přeložen na nové působiště do Hradce Králové. S jeho odchodem se začal z obce vytrácet i kulturní život. Politické situace v obci, po roce 1989, byla věrným obrazem celostátního vývoje v naší republice. Činnost společenských organizací byla utlumena a některé spolky zanikly úplně. Zaniklo u JZD, v jehož prostorách začal krátce a neúspěšně podnikat soukromý zemědělec. Velký nemovitý majetek po bývalém JZD v současné době, až na pár výjimek, chátrá. V posledních letech 20. století byla rozvodná elektrická síť převedena do země a byl vybudován rozvod plynu a pitné vody po celé obci. Ne všichni občané však využili této možnosti a své domy k nově vybudovaným sítím nepřipojili.