Žďár nad Sázavou

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Žďáru nad Sázavou.

Dílo J. B. Santiniho-Aichela

Na počátku 18. století povolal opat Vejmluva do Žďáru mnoho architektů, sochařů a malířů, nejvýznamnější ale byl pražský architekt Jan Blažej Santini-Aichel. K nejvýznamnějším pracím Santiniho na žďárském klášteře patří zvelebení interiéru konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie a stavba prelatury. Vedle částečné přestavby interiéru kláštera Santini navrhl i velké množství staveb mimo vlastní budovy kláštera. Například klášterní hospodářský dvůr Lyra, přístavba sakristie hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice u jihovýchodní části náměstí Republiky a Dolní hřbitov (postaven pro oběti moru, který se Žďáru vyhnul).

Nejvýznamnější stavební památkou Santiniho je bezesporu poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, postavený ve slohu barokní gotiky. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen do seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO.

• Poutní kostel Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

• Dolní hřbitov

• Socha Anděla Posledního soudu od Řehoře Thenyho na Dolním hřbitově

• Prelatura bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou

Další památky

Centrum města se rozkládá kolem nepravidelného čtyřúhelníkového náměstí Republiky, na kterém stojí původně renesanční radnice, klasicistně přestavěná. Dnes tato budova slouží k reprezentativním a výstavním účelům. Zhruba uprostřed náměstí je barokní morový sloup z 18. století. Na budově bývalého hotelu Veliš (západní strana náměstí) je secesní fasáda od akademického sochaře Vilíma Amorta. Východní strana náměstí je kontrastně tvořena řadou budov ze 70. let, navržených ve stylu socialistické moderní výstavby. Poblíž náměstí je tvrz postavená hamerníkem Kuncmanem na začátku 14. století s barokními úpravami (dnes Regionální muzeum) a gotický farní kostel sv. Prokopa původně ze 13. století, který byl výrazně přestavěn v období pozdní gotiky. U klášterních budov je barokní most s galerií soch od neznámého sochaře z roku 1761, přezdívaný malý Karlův most. Na jedné straně mostu jsou sochy sv. Benedikta, sv. Mikuláše, sv. Jana a sv. Cyrila, na druhé sv. Bernarda, sv. Vojtěcha, sv. Pavla a sv. Metoděje.

Ve Veselíčku se nachází jeden z posledních hrajících orchestrionů u nás.

• Interier pozdně gotického kostela svatého Prokopa

• Most s barokními sochami ve Žďáře nad Sázavou

• Morový sloup Nejsvětější Trojice z roku 1706 od Jakuba Steinhübla

Historie

Středověk

Už kolem roku 1100 stávala poblíž dnešního zámeckého areálu tržní osada na zemské obchodní stezce u brodu přes řeku Sázavu. Poté, co byl v roce 1252 panem Bočkem z Obřan nedaleko založen cisterciácký klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie, došlo k přestěhování osady do prostoru tzv. Starého města (pomístně Klafar, Žďár nad Sázavou 3) a krátce poté do míst okolo kostela sv. Prokopa (dnešní historické jádro města). V současném místě byl Žďár vystavěn jako tržní městečko a v roce 1293 je poprvé zmiňován soud (pod jehož jurisdikci spadalo klášterní panství), zasedající ve Žďáře. Za husitských válek byl klášter vypálen a od té doby, přes vydatnou pomoc na obnově Jiřího z Poděbrad, jeho důležitost upadala.

Raný novověk

V roce 1588 směnil vévoda Karel II. Minsterberský, fundátor žďárského kláštera, toto panství s olomouckým arcibiskupstvím za drobné statky v okolí šternberského panství, které mu patřilo. Žďár se tak stal manským statkem olomouckých biskupů, proti čemuž se klášter ohradil za vydatné podpory obyvatel městečka. Během sporů přešlo panství nejdříve mezi stolní statky biskupství a později je olomoucký biskup, kardinál František z Ditrichštejna, získal do svého osobního vlastnictví. V roce 1607 Žďár povýšil na město. Roku 1614 kardinál Františkem Ditrichštejn kvůli sporu o vlastnictví žďárského panství cisterciácký klášter zrušil a po odchodu řeholníků jej změnil ve světské sídlo, které roku 1617 dokonce zastavil.

Po bitvě na Bílé hoře osídlil kardinál část nyní již zámeckého areálu františkány. Roku 1638 odkoupil cisterciácký řád žďárské panství od Maximiliána knížete z Dietrichštejna (synovce a dědice roku 1636 zesnulého kardinála) a o rok později se do Žďáru opět vrátili cisterciáci. Roku 1642 klášter napadli Švédové. Klášter byl ale ubráněn řádovými bratry a měšťany. Švédové se opět vrátili v roce 1647 a vyplenili město. Největšího rozvoje kláštera, města a okolí dosáhl v 18. století opat Václav Vejmluva, který mimo jiné pověřil Jana Blažeje Santiniho Aichla přestavbou vyhořelého kláštera. Klášter se v této době také stal významným kulturním střediskem. Opat se dokonce pokusil založit akademii pro výchovu šlechtické mládeže.

V roce 1949 bylo Město Žďár sloučeno s obcí Zámek Žďár, a poté přejmenováno na Žďár nad Sázavou (podle názvu železniční stanice ). Téhož roku se stal okresním městem a významným průmyslovým centrem po výstavbě Žďárských strojíren a sléváren (ŽĎAS). Tím bylo navázáno na tradici zdejšího železářství, jehož počátky jsou zaznamenány na přelomu 14. a 15. století, kdy byl založen klášterní hamr. Po výstavbě ŽĎASu se město významně rozšířilo. V 70. letech vedení města rozhodlo, že Žďár nad Sázavou by mělo být „moderní socialistické město“, a proto nařídilo rozsáhlou asanaci města. Staré domy (mnohdy i cenné historické objekty) v centru města byly nahrazeny panelovými domy a obchodními středisky.

V letech 2006–2010 působil jako starosta Mgr. Jaromír Brychta, od roku 2010 tuto funkci zastává Dagmar Zvěřinová. Městská rada byla schválena k 11. listopadu téhož roku.