Martínkov (Okres Třebíč)

Pamětihodnosti

Kostel Navštívení Panny Marie
Pomník Václavu Kosmákovi
Pomník padlým v první světové válce

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1320.

Obec Martínkov, malebná, středně velká vesnice se nachází 9 km severozápadně od Moravských Budějovic. Obec má polohu slovanské vesnice, neboť staří Slované zakládali své vesnice tak, aby byly položeny proti východu slunce.

Název obce nebyl vždy jednoznačný, nýbrž se vyvíjel. Původní jméno také nebylo Martinkov, ale Martinice. Pojmenování vsi bylo asi odvozeno od křestního jména Martin, nebo Martínek. Velmi často se objevuje vedle názvu obce přívlastek „Červený". Tento přívlastek získala ves pravděpodobně od červené hlíny v obci a okolí, popřípadě od charakteristického zabarvení střechy tvrze. Název obce se v historických pramenech často měnil. Například v roce 1368 – municionem in Ruffo Martinicz, v roce 1415 Martynkow czerwena, 1421 de Rotmartinitz, 1447 villam Rubeam Martinkow, 1672 Roth Martinkaw, 1872 Martrinkau, 1881 Červený Martinkov a v roce 1924 Martínkov. Není zcela zřejmé, kdy se Martínkov poprvé objevil v dějinách. Existuje několik verzí: mohlo se to stát roku 1260, kdy měl být kostel v Martínkově filiální ke kostelu v Jakubově; v další verzi nacházíme, že Martinice (Martínkov) se poprvé uvádí v roce 1225, kdy byly darovány klášteru v Oslavanech; jedna z variant předpokládá, že Martinkov patřil do budějovické provincie. Moravské Budějovice vstupují do historie roku 1231.

Majitelé vsi se velmi často střídali a Martinkov byl několikrát rozdělen mezi několik feudálů. Vzpomeňme několik majitelů, k nimž patřil Oldřich z Martinkova, Václav z Červených Martinic, Záviš z Martinkova, Fric z Předína, Jan z Leskovce, Martinkovští z Rozseče, Adam Hrubčický z Čechtína, Jiří Klouzal z Rynárce, Vilém z Roupova, Martin Sieghofer ze Sieghartsbergu a další.

Erb Martínkovských z Rozseče Zdejší tvrz se poprvé uvádí v roce 1368. V roce 1409 se o tvrzi píše, že byla pobořena. Nepochybně se tak stalo za domácích válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem. Pro svou strategickou polohu byla krátce nato obnovena, neboť Martinkov měl velký význam i za husitských válek v dějinách Moravy. Došlo zde k tuhým bojům, ale historické prameny nenaznačují, že by byl Martinkov tehdy pokořen.

V roce 1650 byl statek Martinkov připojen k panství Lesonice, jehož osudy dále sdílel. Martinkov se tomuto panství „odvděčil" tím, že byl jednou z nejvýbojnějších vsí během nevolnického povstání na Lesonickém panství v roce 1775.

První zmínky o školní výuce jsou z roku 1713. Po několika přestavbách a úpravách školní budovy došlo v roce 1977 v obci ke zrušení školy.

I po druhé světové válce zůstalo hlavním zaměstnáním zdejších obyvatel zemědělství. JZD zde bylo založeno v roce 1957, v roce 1959 mělo 156 členů a obdělávalo 556 ha členské zemědělské půdy. Usnesením členské schůze ze dne 14.3.1960 se JZD Martínkov sloučilo se sousedním JZD v Jakubově a přijaly nové pojmenování: JZD Nový život. Po roce 1945 zde byla nově postavena prodejna s hostincem a hasičská zbrojnice. V minulých letech došlo také k zásadním úpravám návsi a okolí.

V obci se nachází několik památek. K těm nejvýznamnějším patří farní Kostel Navštívení Panny Marie (Martínkov), pomník Václavu Kosmákovi, Pomník padlým v I. světové válce, který byl v roce 2006 opraven, pamětní desky Václavu Kosmákovi – kněz spisovatel, Ottu Albertu Tichému – regenschori chrámu sv. Víta v Praze a Josefu Štefanovi – řídícímu učiteli, který byl v roce 1942 umučen nacisty. Za pozornost také stojí rybník Jordán, kde husité křtili své děti.

K Martínkovu se váže velmi zajímavé proroctví. Dle pověsti totiž Sibyla předpověděla u Červeného Martínkova konec poslední největší krvavé bitvy – války na světě. Po této válce by mělo zůstat tolik lidí, kolik se jich vejde pod formanskou plachtu.

Obec Martínkov (Martinkow) je zakreslena na Fabriciově mapě Moravy z roku 1575 a Komenského mapě Moravy z roku 1627.

Roku 1843 se zde narodil západomoravský národní buditel Václav Kosmák.