Hodov

Zajímavosti

• Kolem roku 1750 bylo ve vsi 96 sedláků. Existovala šestidenní povinná robota; z toho týdně 3 dny s dvěma koňmi a 3 dny pěšky. Roboty se vykonávaly těžko, místo s koňmi se pracovalo s volem a koněm, a nebo pěšky 10 – 5 hodin.
• V hodovské kapličce je oltář sv. Jana Nepomuckého, před ním v zemi leží kámen s vytesanou klečící osobou.
• Na „kerchůvku“ se pochovávalo za dob, kdy byla na Hodov uvalena klatba za neplacení desátků. Ve skutečnosti se zde však nikdy žádný pohřeb nekonal, protože celý rok, po který Hodov neplatil desátky, nikdo neumřel.
• Z roku 1827 se dochoval školní protokol „Widerholungsstunden Schul-Protokoll“.
• V polovině 19. století bylo v hodovské škole 91 žáků, o padesát let později okolo 144 (včetně přespolních žáků ze sousedních Rohů).
• 9. října 1895 vznikl v čísle 38 oheň, jenž zachvátil 12 domů, 9 výměnkářských chalup a 13 stodol plných obilí.
• V roce 1890 bylo v obci 84 domů a žilo zde 533 obyvatel, později v roce 1900 zde žilo 520 obyvatel a bylo tady 83 domů. V současnosti (2006) má Hodov asi 300 obyvatel a 108 domů.
• Pokud se bavíte s místními, je mnohdy velice těžké orientovat se v příjmení jednotlivých rodin. Pokud přijedete do Hodova a budete hledat např. Zemanovy, buďte si jistí, že vás pošlou k Tesařům nebo k Mejzlíkům. Večeřům zase nikdo z Hodováků neřekne jinak než Řiháčkovi. Prakticky každý dům má dvě, tři či více jmen. Další jména pocházejí především od předchozích majitelů, kteří již v domě nežijí, či přiženěním nové větvě rodiny.

Historie

První zmínka o obci pochází z roku 1349. Do té doby Hodov náležel panství tasovskému; roku 1349 se Jan z Tasova zřekl větší části vsi s příslušenstvím ve prospěch Beneše z Meziříčí, menší část pak přenechal Ondřeji z Okárce. Meziříčský díl s lesem „Hodovská odchozí“ postoupil roku 1371 Jan ml. z Meziříčí Janovi st. a dědicům. Roku 1416 Lacek z Kravař na Meziříčí zapsal Anně, dceři Jana z Meziříčí, manželce Leopolda Krajíře z Krajků, všechny meziříčské statky: Hodov, Hrbov a Olší s příslušenstvím jako její věno. Roku 1447 pak Jiří z Kravař převedl mimo jiné i hodovskou část na Jana st. z Lomnice. Majitel Budišova, Beneš z Boskovic, žaloval roku 1459 Jana z Pernštejna, že zakázal lidem z Hodova odvádět desátky budišovskému faráři, ale sám pro sebe je vybíral a dával vybírat. Pro neplacení desátků byli Hodovští dáni do církevní klatby. Beneš se proto s Janem z Pernštejna v Prostějově dohodli, že první z nich se postará, aby z nich byla klatba sňata a že druhý zajistí, aby se opět začaly platit desátky církvi. Po Janově smrti připadl Hodov jako část meziříčského statku synu Jindřichovi, od něhož jej koupil Jan z Pernštejna. Páni z Pernštejna ves prodali Zikmundu Heldtovi z Kementu (1552). Za Berků z Dubé a z Lipého byl Hodov odloučen od vzdálenějšího Meziříčí k bližšímu Budišovu, u něhož trvá doposud, maje stejnou vrchnost. Ve druhé polovině 19. století došlo k velkému rozvoji v celé tehdejší společnosti. Velký rozmach obce nastal v druhé polovině 19. století. V roce 1890 bylo v obci 84 domů a žilo zde 533 obyvatel, později v roce 1900 zde žilo 520 obyvatel a bylo tady 83 domů. V roce 1817 byla zahájena výuka ve škole. Vytvořil se obraz obce, který trvá dodnes bez podstatných změn.