Dukovany

Historie

Pravěk

První známky osídlení katastru Dukovan jsou již z pravěku v době mladšího paleolitu (před 40 000 – 10 tisíci lety), důkazem o životě dávných předků v tomto období jsou archeologické nálezy. Bylo objeveno 6 různých paleolitických nalezišť, které poskytovaly cenné nálezy. Na jižním úbočí kolem kóty 385 v trati Mejtnice a U kamenného kříže (lokalita I na ilustraci) byl nalezen jednolící sekáč z úlomku kvarcitu, drásadlo a dalších 22 nálezů, severozápadně od Dukovan v trati V jabloních (lokalita II na ilustraci) byly nalezeny archeologické nálezy. Další nálezy byly nalezeny za posledními domy směrem k jaderné elektrárně v lokalitě Přední poloudíly (lokalita III na ilustraci), jižně od obce v trati Velký kopec (lokalita IV na ilustraci), na neznámém místě směrem k obci Jamolice (lokalita V na ilustraci) a v prostorech bývalé cihelny (lokalita VI na ilustraci), kde byly nalezeny kosti pravěkých zvířat, mamutů a pazourkové nástroje.

Z doby neolitické bylo objeveno větší množství broušené a štípané kamenné industrie. Například nálezy dvou puten z doby kultury s lineární keramikou v zámecké zahradě, polokulovitá nádoba v trati Pařezy. V této lokalitě byly nalezeny i keramické fragmenty kultury s vypíchanou keramikou ze středního neolitu a také bohaté nálezy kultury s moravskou malovanou keramikou z období nejmladšího neolitu. Zastoupena je také doba eneolitická. V trati Pařezy byly nalezeny fragmenty kultury zvoncovitých pohárů. Poblíž lihovaru se nalezly fragmenty mohylové kultury doby bronzové. Zde jsou také z období popelnicových polí doby bronzové nálezy velatické kultury – hrob. Z tohoto období byl také nalezen depot bronzových předmětů u vodní elektrárny Havránek.

Z doby železné (halštatské) byly nalezeny žárové hroby (na cihelně, v trati Na Rabštýně, Na pohaniskách) Ze slovanského období, doby mladohradištní byla odkryta četná keramika na staveništi Dr. Kubíčka.

Středověk a novověk

Původ Dukovan sahá hluboko do středověku. Prvně jsou písemně zmiňovány v roce 1279 v listině olomouckého biskupa, který potvrzuje templářům právo nad kostelem sv. Václava v Dukovanech. Od roku 1295 se psal „z Dukovan“ zemanský rod, v listinách poprvé připomínaný Alšíkem z Dukovan. Již roku 1325 však Jan Lucemburský prodává osadu Jindřichovi z Lipé, což svědčí o tom, že rod vymřel. Když jsou Dukovany připomínány znovu, patří již k majetku hradu Rabštejn, stojícího na strmé skále nad řekou Jihlavou. Protože se v první polovině 15. století stal hrad sídlem loupeživých rytířů, byl z rozhodnutí zemských stavů v roce 1446 rozbořen. Poté se rabštejnské zboží stalo součástí královského majetku. Později byla obec připojena k moravskokrumlovskému zboží pánů z Lipé. Koncem 16. století se Dukovany staly samostatným statkem, jehož majitelé se poměrně často střídali.

V roce 1790 hraběnka z Canalů vystavěla nový zámek.

Roku 1866 pruské vojsko na svém zpátečním pochodu zanechalo choleru. V roce 1894 vypukl v osadě požár poblíž kostela, který jen stěží byl zachráněn

Roku 1883 se v Dukovanech narodil architekt Jaroslav Kovář starší. Jeho tvorba je inspirována architektonickými styly začátku 20. století, od neobaroka přes secesi a kubismus, až po monumentalismus.

V roce 1909 se v Dukovanech narodil Weirauch Emil- malíř, studoval u F.V. Süssera na ŠUŘ v Brně, člen SVU Aleš v Brně, Sdružení výtvarných umělců Purkyně v Praze, Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské a skupiny M-Brno, zastoupen ve sbírkách Muzea města Brna, MG v Brně, GVU v Ostravě a jinde. Zemřel roku 1976 v Brně.