Věžnička

Pamětihodnosti

• Staré sklepy tzv. lochy jsou vyhloubené v zemi na stráních a nacházejí se převážně na návsi okolo hlavní silnice.
• Smírčí kámen o výšce 92 cm, šířce 55 a tloušťce 18 cm se tyčí v Obecním lese jeden kilometr severozápadně od obce a přibližně 500 metrů od Jamenského potoka. Jedná se o křížový kámen se záhadnými symboly, které dodnes zůstávají nerozluštěné. Na kameni je vyryt reliéfní tlapatý kříž, který má pod rameny dvě nádoby. Dle pověsti zde byla zabita žena s nůší, jiná pověst vypráví o násilné smrti bednáře. Kulturní památkou se stal před rokem 1988.
• Kaplička stojí v parčíku u návesního rybníka. Jednoduchá stavba čtvercového půdorysu se světle šedou brizolitovou omítkou má oplechovanou střechu, z jejíhož středu ční zvonice se zvonem na ruční pohon. V nice na zadní stěně kaple stojí zarámovaná socha Panny Marie, která drží malého Ježíška. Interiér kaple zdobí několik obrazů. Dveře jsou uzavřeny kovanou mříží, která umožňuje pohled dovnitř. Datum výstavby není známo, přestavba proběhla v roce 1991.

Historie

První zmínka o obci pochází z roku 1502, kdy ves nesla název Věžnice za Březinou. V té době patřila ke strážným vsím polenského hradiště. Po celou svou historii byla součástí polensko-přibyslavského panství. Nejprve ji vlastnili páni z Kunštátu, ti ji později prodali Trčkům z Lípy. V roce 1538 majetek získal Karel z Valdštejna, jehož dcera si polenské panství přinesla roku 1553 jako věno do manželství se Zachariášem z Hradce. V roce 1597 vlastnictví převzal Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu.

Roku 1623 bylo Rudolfu Žejdlicovi panství za účast v českém stavovské povstání zkonfiskováno a majetek získal kardinál František z Ditrichštejna, jehož rod Polnou a okolí držel dalších tři sta let. V roce 1636 zde žilo třináct sedláků, od téhož roku se datuje Pamětní kniha obce Věžnička. Roku 1750 tu vznikla jednotřídní škola, po požáru v roce 1756 byla postavena jednopatrová školní budova. Roku 1778 Věžnička obdržela privilegium dědičné rychty se všemi rychtářskými právy.

V letech 1869–1880 spadala obec pod okres Polná, v období 1880–1961 pod okres Německý Brod (později Havlíčkův). V roce 1898 ji postihl velký požár. Dne 29. března 1899 byla v nedalekém lese Březina zavražděna místní rodačka 19letá švadlena Anežka Hrůzová a z vraždy, jíž byl připisován rituální motiv, byl neprávem obviněn žid Leopold Hilsner. Tato událost odstartovala antisemitské vlny na českém území, pro které se vžil název hilsneriáda. Roku 1901 byl ve Věžničce založen hasičský sbor a postavena hasičská zbrojnice. V letech 1905–1909 nechala obec vystavět silnici do Polné a zregulovat Janemský potok, který protéká středem obce. Voda tohoto toku se do té doby několikrát ročně vylévala z břehů a zaplavovala okolní domy. V roce 1910 byla školní budova přistavěna o jedno patro, kde se nacházela učebna a kabinet s příslušenstvím. V první světové válce zahynulo pět místních obyvatel. Roku 1922 tu založili obecní knihovnu s 98 svazky. Elektřina byla zavedena v roce 1925, o rok později veřejné osvětlení. Telefon byl zaveden roku 1940.

Po založení JZD v roce 1956 byly vystavěny zemědělské a hospodářské budovy. Téhož roku byl zprovozněn obecní rozhlas. Od roku 1961 obec patří pod okres Jihlava. V roce 1974 byla zavedena kanalizační síť, začala stavba silnice do Ždírce, vybudována byla hráz návesního rybníka a zrušena místní základní škola. V letech 1976 až 1990 Věžničku spravoval Ždírec. V 90. letech proběhla přestavba návesní zvonice a výstavba mostu přes Jamenský potok a hasičské zbrojnice. Roku 1997 Jamenský potok překlenul druhý tzv. Horní most. V roce 2002 byla dokončena plynofikace obce.

Osobnosti

Narodila se zde Anežka Hrůzová, která pracovala jako švadlena v nedaleké Polné. Dne 29. března 1899 byla ve svých 19 letech zavražděna a z její vraždy, údajně rituálně motivované, byl neprávem obviněn žid Leopold Hilsner. Soudní procesy s Hilsnerem odstartovaly antisemitské nálady a protižidovskou kampaň, známou jako „Hilsneriáda“. Anežčin most přes Zhořský potok u Polné, nacházející se nedaleko místa jejího skonu, byl pojmenován na její počest.

V letech 1882 až 1886 na místní škole vyučoval přírodovědec a mykolog Jan Bezděk (1858–1915), jenž je autorem řady článků s přírodovědní tematikou a houbařského atlasu Houby jedlé a jedovaté.