Ježená

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1226. Půdorysné uspořádání obce svědčí o tom, že vznikla asi koncem 12. století jako lesní návesní ves po obou stranách potoka Jeziny. Prvním písemným dokumentem o její existenci je listina Papeže Horonia z roku 1226, kterou potvrzuje klášteru Želivskému vlastnictví 64 vesnic, mezi nimi Ježené. V roce 1233 je Jezina jmenována v listině Václava l, v níž panovník rozhoduje ve sporu o les Borek. Fotokopie obou těchto listin jsou k dispozici v příloze obecní kroniky.

Český původ obce dokládá i její jméno, od první zmínky až do 15. století se objevuje jako Jezina, Jesina, Gesina a je vykládáno jako jméno vsi naježené- načepýřené. Původně česká ves byla osazena ve 13. století německými kolonisty v době “stříbrné horečky“. Zbytky stříbrných šachet ze 40. let 13. století jsou dodnes k vidění na hranicích katastru obce Ježené s Rounkem v lesích. V této době má také původ jihlavský německý jazykový ostrůvek - Ježená, Jiřín, Rounek, Německá Vyskytná. V majetku kláštera želivského ves zůstala od nejstarší zprávy v roce 1226 až do 15. století, kdy po husitských válkách po rozdělení církevního majetku připadla pánům Trčkům z Lípy a byla připojena k panství lipnickému. Trčkové Ježenou s celým okolím prodali roku 1596 městu Jihlavě, v jehož majetku zůstala až do roku 1849.

Ves původně patřila k rychtě ve Vyskytné a v urbáři z roku 1554 je jmenováno 13 majitelů usedlostí, vystavěných kolem dolní návsi. Ty odváděly každá 9 kop a 4 groše úroků, roku 1606 také ještě vánoční plat 36 grošů a 3 kopy 30 grošů výčepného ze 14 sudů piva. Po třicetileté válce už bylo v obci jen 9 usedlostí – platily 6 kop 27 grošů. V polovině 18 století činil domovní úrok ročně 14 zlatých a 28 krejcarů, výčepné 46 krejcarů, desátek 17 krejcarů a 6 kapounů.

V té době muselo osm zdejších sedláků robotovat čtyři dny v týdnu trojspřežím, tři sedláci čtyři dny dvojspřežím a bylo 208 dní pěší roboty.

Obec mívala tři starodávné mlýny –„Frühaufův“ (Hlaváčkův) mlýn v objektu číslo 1, v čísle 4 a v čísle 11 doložené od 16. století. V čísle 11 bývala dříve výroba potaše – Husárna - byla zrušena 1880. Od roku 1855 do roku 1878 byla v čísle 11 palírna lihu a od roku 1880 škrobárna, která v roce 1922 vyhořela.

Celková výměra obecního katastru byla 446 ha. Obec vlastnila svůj les i lom. Přifařena a přiškolena byla původně k Vyskytné, od roku 1866 byla školou přidělena k Jiřínu, od roku 1885 k Hubenovu. V roce 1900 byla v Ježené v rozdělené části statku čísla 9 zřízena expozitura hubenovské školy. V roce 1905 se škola osamostatnila - byla postavena budova školy čísla 13 – z ní jsou dochovány první snímky stavby. To však byla škola německá, protože v obci bylo 241 obyvatel – ale 200 Němců a jen 41 Čechů. I po první světové válce zůstala škola i obecní úřad v rukou Němců, proto byla v roce 1919 v soukromé usedlosti čísla 20, u Kerbalů, zřízena první česká škola s českým učitelem. Třída byla velká 5x4,5x2,4 metrů a měla 34 – 38 žáků, vedle bydlel i učitel. V roce 1923 byla česká škola přestěhována do čísla 13. V roce 1921 byla v obci zřízena první česká knihovna, knihovníkem byl Václav Novák z č. 20. Od roku 1775 stojí v obci kaple sv. Jakuba – původní zvonek z roku 1782 byl v první světové válce zabaven – dnešní zvonek je z roku 1922.

Ježená a Hubenov tvořily původně jednu politickou obec až do roku 1912, kdy došlo k rozdělení. V roce 1847 měla obec 166 obyvatel, převážně Němců, v roce 1900 – 241 obyvatel z toho jen 41 Čechů. V obecních volbách v roce 1919 se dostalo poprvé do zastupitelstva pět Čechů, do obecní rady dva a Alois Bína z čísla 16 se stal náměstkem starosty. Zásluhou Jednoty pošumavské, jejíž pomocí se stavěly od roku 1923 v obci domky pro Čechy za podpory starousedlíků, bylo v roce 1930 v obci už 175 Čechů a jen 71 Němců. V komunálních volbách roku 1923 získali Češi sedm mandátů a Němci, kteří kandidovali za německé agrárníky jen pět mandátů.

Prvním českým starostou se tehdy stal Rudolf Hlaváček z čísla 1, kterému byla po zranění v první světové válce v 19 letech amputována celá noha. V roce 1927 se stal starostou Alois Bína z čísla 16 a v letech 1938 – 1939 Antonín Hlaváček z čísla 1. V roce 1934 byl do obce zaveden telefon a 7. srpna 1937 se v obci poprvé rozsvítilo elektrické světlo.