Jamné

Pamětihodnosti

• Zámeček Jamné – původní pozdně renesanční tvrz pocházející z roku 1591 přestavěli jihlavští jezuité v druhé polovině 17. století na raně barokní zámeček s vlašskou střechou a věžičkou, v roce 1890 proběhla novogotická přestavba. V roce 2010 by měla být dokončena celková rekonstrukce, interiér byl v minulosti rozkraden. V současnosti zde sídlí knihovna, obřadní síň, pošta a několik bytů. Půda budovy po opravě dostala původní podobu, kterou měla po přestavbě jezuity během 17. století.
• Kostel Nalezení svatého Kříže – v barokním stylu s osmibokým půdorysem postavili na místě původní kaple v letech 1702–1705. Roku 1838 přistavěli sakristii a v roce 1859 novou věž. Zdejší zvony a varhany pocházejí ze zrušeného znojemského kostela, na oltáři umístili otočný kříž, který dříve stával pod stříškou v poli a lidé jím otáčeli jako ochranou před bouřkami a krupobitím. Obrazy z hlavního oltáře vznikly v polovině 19. století. Socha Madony pochází z druhé čtvrtiny 18. století. Roku 1784 byl kostel povýšen na lokální, ovšem kněz tu kvůli nedostatku finančních prostředků nesídlil a farníci chodili stále do Zhoře. Kněz tu působil až od 1. února 1826 díky financím zdejšího majitele Kalchera. Od té doby se také vede farní matrika. V roce 1889 tu položili novou kamennou dlažbu. Bohoslužby se zde konají ve středu a v neděli.
• Fara, jež byla postavena v roce 1818. Tento dům čp. 67 stojí na místě někdejších panských stodol, které zničil požár.
• Hřbitov z 18. století. Na hřbitově stojí architektonicky zajímavá Nussbaumova hrobka (Pseudogotická stavba z počátku 20. století. Na obdélníkovém půdorysu čtyřboká stavba z kamenných kvádrů a bosovanými nárožími). Pohřbívají se zde lidé z Jamného a Rybného.
• Socha sv. Jana Nepomuckého – pocházejí z roku 1736 od Jana Jiřího Willanda, dříve stávala před hrází návesních rybníků, v současnosti se nachází u kostela
• Suchá kašna z 19. století přístupná jedním kamenným stupněm. Dnes slouží jako okrasná zahrádka a je umístěna v parku před kostelem.
• Hraniční kámen – stojí na hranici mezi Jamným a Dobroutovem při tzv. Forotní cestě, je nahrubo otesaný se zahloubenými křížky
• Pomník obětem I. světové války stojící v parku na návsi. Vybudován v roce 1924.
• Sýpka z roku 1734
• Přírodně krajinářský park byl založen v polovině 19. století.
• 13 křížů v katastru obce

Historie

Jamné pravděpodobně založili již v druhé polovině 13. století v rámci osidlování kraje benediktýnským klášterem v Třebíči, ovšem toto tvrzení nelze spolehlivě doložit. Jamné se připomíná v listinách z roku 1444 (kardinálem Františkem z Dietrichštejna). Název obec dostala podle okolních četných dolin a jam. Další zmínka pochází z roku 1484, kdy se o Jamném zmiňuje v pečetní listině o zemském smíru, kde se jako svědek objevuje Jiřík z Řehořova a Jamného. V 15. století obec převzali bývalí klášteřní mani. Poté obec vlastnili Jan Jetřich Černohorský z Boskovic (od roku 1535), poté lénem Jindřich Bořita z Budče (1540-1548). V roce 1556 třebíčské panství i s Jamným král Ferdinand I. přepsal na Vratislava z Pernštejna, ten obec přenechal Janu staršímu Stráneckému ze Stránec, jenž ji v roce 1565 prodal Janu Chroustenskému, který ji přičlenil k Rudolci. Od roku 1580 se za vlastníka považoval Karel Hložek ze Žampachu. Roku 1590 tu stál svobodný dvůr, foitství, mlýn a tvrz s pěknou zahradou. V roce 1591 Jan Šléglovský ze Šicendorfu ves postoupil za 2 tisíce zlatých Zuzaně Lvově z Lisova, od které Jamné v roce 1601 přebral Matouš Grýn ze Štircnperku a na Lukách, jehož syn Karel Grýn ves prodal v roce 1609 Janu Šejkovskému ze Šendorfu, ten osadu prodal po roce jihlavskému občanovi Danielu Neumeierovi z Wintenberku. Roku 1620 byl majitelem tohoto zboží Hynek, syn Karla Grüna ze Štürcenberka, kterému byl majetek po Bílé hoře kvůli jeho protestanství zkonfiskován. Komora císařská prodala zkonfiskovaný statek za 20 000 tolarů Šmilauerovi ze Smilova, který statek roku 1622 daroval jihlavské jezuitské koleji, po jejímž zrušení byl statek roku 1773 přenechán studijnímu spolku a dědičně pronajat polenskému primátorovi Václavu Kalcherovi za roční nájem 3 126 zlatých, který ji v roce 1864 předal bývalému vojenskému felčarovi Janu Nussbaumovi, který v místě založil sirotčinec. Po třicetileté válce tu stálo 8 obydlených domů a čtyři pusté. Do roku 1848 bylo Jamné sídlem vrchnostenského úřadu panství Meziříčka, jehož archiv je dodnes uložen na panských sýpkách. V roce 1849 koupil Jamné vnuk Jana Nussbauma za 26 tisíc zlatých a po jehož smrti v roce 1899 ji zdědil Karel Schiller z Lanškrouna, rod obec následně vlastnil až do roku 1945, kdy mu byl zkonfiskován. V letech 1850–1867 pod správu Jamného spadalo i Rybné. V letech 1869–1950 spadalo Jamné pod okres Jihlava, v letech 1950–1961 pod okres Jihlava-okolí a od roku 1961 opět pod okres Jihlava.

Osobnosti

V obci se narodila Marie Stejskalová, jež se později stala hospodyní v rodině skladatele Leoše Janáčka a jejíž vzpomínky přepsala Marie Trkanová do knihy U Janáčků (ISBN 80-86137-11-2)