Věžnice

Pamětihodnosti

• Kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů a blahoslaveného Adolpha Kolpinga – postavena svépomocí místních v roce 1999
• Kamenný kříž - pochází z 15. století, je nejmohutnější na Polensku, stojí na konci vsi ve směru na Šlapanov, mluví se o něm v několika místních pověstech, je zdobený neznámými symboly.
• Klábenešova kaplička - stojí v blízkosti kamenného kříže
• Socha sv. Jana Nepomuckého - z roku 1767
• Barokní sloup se čtyřmi obrazy světců
• Kamenný most „Lutrián“ - stojí severozápadním směrem asi 1 km od obce, klene se přes Šlapanku, pochází asi ze 14. až 15. století , též nazývaný Lutrián dle blízkého mlýna, měla přes něj vést Haberská stezka, po které měl do Čech přijít Metoděj
• mlýn zvaný „Lutrián“

Historie

Vesnice vznikla spojením tří původních osad Horní, Prostřední a Dolní Věžnice (též Věžnice za Borem), z tohoto důvodu se dodnes někdy používá i názvu Trojí Věžnice.

Horní a Dolní Věžnice byly založeny jako strážní osady na obchodní stezce z Brna do Prahy přibližně v I. polovině 13. století. Zdejší strážní věže, podle kterých také obec dostala název „Věžnice“, měly údajně sloužit jako světelné majáky pomáhající putujícím kupcům. Pozitivní vliv na osidlování měla okolní těžba stříbrné rudy, což potvrzuje místní název části obce nazvané „Na Šachtě“. Zmínka o Horní Věžnici pochází z kupní smlouvy Čeňka z Lípy z roku 1356. Od roku 1356 patřila obec k polenskému panství pod názvem Wezenicz. V Horní a Prostřední Věžnici žilo převážně české obyvatelstvo, Dolní Věžnici osídlili němečtí kolonisté z Bavorska. Nejstarší písemná zmínka o Prostřední Věžnici se objevuje v kupní smlouvě Hertvíka Žejdlice z roku 1597. V 70. letech 18. století postavili v Dolní Věžnici německou školu, kam ovšem docházely i české děti. Českou školu vybudovali roku 1884 v Horní Věžnici. Až do roku 1850 patřila obec k polenskému panství. Na přelomu 19. a 20. století zde fungovaly tři mlýny, pila a výrobna šindele. Obyvatelstvo patřilo převážně k německé národnosti, a proto se často používaly názvy Wieznitz, Veschnitz či počeštěný Wěžnitz. Od roku 1925 se píše obecní kronika, kdy také došlo ke sloučení tří Věžnic a zavedení jednotného názvu Věžnice, stalo se tak na žádost obecního úřadu Horní Věžnice a spolku na podporu české menšiny v německých oblastech - Národní jednoty pošumavské. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo vysídleno.